Vjezd do Jeruzaléma

1 ¹ Počátek evangelia Ježíše Krista, Syna Božího.

² Je psáno u proroka Izaiáše:
,Hle, já posílám posla před tvou tváří,
aby ti připravil cestu.
³ Hlas volajícího na poušti:
Připravte cestu Páně,
vyrovnejte mu stezky!‘

⁴ To se stalo, když Jan Křtitel vystoupil na poušti a kázal: „Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů.“ ⁵ Celá judská krajina i všichni z Jeruzaléma vycházeli k němu, vyznávali své hříchy a dávali se od něho křtít v řece Jordánu. ⁶ Jan byl oděn velbloudí srstí, měl kožený pás kolem boků a jedl kobylky a med divokých včel. ⁷ A kázal: „Za mnou přichází někdo silnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sklonil a rozvázal řemínek jeho obuvi. ⁸ Já jsem vás křtil vodou, on vás bude křtít Duchem svatým.“

Ježíšův křest

⁹ V těch dnech přišel Ježíš z Nazareta v Galileji a byl v Jordánu od Jana pokřtěn. ¹⁰ Vtom, jak vystupoval z vody, uviděl nebesa rozevřená a Ducha, který jako holubice sestupuje na něj. ¹¹ A z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil.“

Pokušení na pouští

¹² A hned ho Duch vyvedl na poušť. ¹³ Byl na poušti čtyřicet dní a satan ho pokoušel; byl mezi dravou zvěří a andělé ho obsluhovali.

Ježíš zvěstuje evangelium

¹⁴ Když byl Jan uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a kázal Boží evangelium: ¹⁵ „Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu.“

Povolání učedníků

¹⁶ Když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. ¹⁷ Ježíš jim řekl: „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.“ ¹⁸ Ihned opustili sítě a šli za ním. ¹⁹ O něco dále uviděl Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana; ti byli na lodi a spravovali sítě. ²⁰ Hned je povolal. A zanechali na lodi svého otce Zebedea s pomocníky a šli za ním.
Uzdravení posedlého v Kafarnaum

²¹ Když přišli do Kafarnaum, hned v sobotu šel do synagógy a učil. ²² I žasli nad jeho učením, neboť je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako zákoníci. ²³ V jejich synagóze byl právě člověk, posedlý nečistým duchem. Ten vykřikl: ²⁴ „Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi. Jsi Svatý Boží.“ ²⁵ Ale Ježíš mu pohrozil: „Umlkni a vyjdi z něho!“ ²⁶ Nečistý duch jím zalomcoval a s velikým křikem z něho vyšel. ²⁷ Všichni užasli a jeden druhému se ptali: „Co to je? Nové učení plné moci – i nečistým duchům přikáže, a poslechnou ho.“ ²⁸ A pověst o něm se rychle roznesla všude po celé galilejské krajině.

Činnost v Kafarnaum

²⁹ Když vyšel ze synagógy, vstoupil s Jakubem a Janem do domu Šimonova a Ondřejova. ³⁰ Šimonova tchyně ležela v horečce. Hned mu o ní pověděli. ³¹ Přistoupil, vzal ji za ruku a pozvedl ji. Horečka ji opustila a ona se obsluhovala. ³² Když nastal večer a slunce zapadalo, přinášeli k němu všechny nemocné a posedlé. ³³ Celé město se shromáždilo u dveří. ³⁴ I uzdravil mnoho nemocných rozličnými neduhy a mnoho zlých duchů vyhnal. A nedovoloval zlým duchům mluvit, protože věděl, kdo je.
³⁵ Časně ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel z domu; odešel na pusté místo a tam se modlil. ³⁶ Šimon a jeho druhové se pustili za ním. ³⁷ Když ho nalezli, řekli mu: „Všichni tě hledají.“ ³⁸ Řekne jim: „Pojďte jinam do okolních městeček, abych i tam kázal, neboť proto jsem vyšel.“ ³⁹ A tak šel, kázal v jejich synagógách po celé Galileji a vyháněl zlé duchy.

Uzdravení malomocného

⁴⁰ Přijde k němu malomocný a na kolenou ho prosí: „Chceš-li, můžeš mě očistit.“ ⁴¹ Ježíš se slitoval, vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: „Chci, buď čist.“ ⁴² A hned se jeho malomocenství ztratilo a byl očištěn. ⁴³ Ježíš mu pohrozil, poslal jej ihned pryč ⁴⁴ a nařídil mu: „Ne abys někomu něco říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a obětuj za své očištění, co Mojžíš přikázal – jim na svědectví.“ ⁴⁵ On však odešel a mnoho o tom vyprávěl a rozhlašoval, takže Ježíš už nemohl veřejně vejít do města, ale zůstával venku na opuštěných místech. A chodili k němu odevšad.

Uzdravení ochrnutého

2 ¹ Když se po několika dnech vrátil do Kafarnaum, poslechlo se, že je doma. ² Sešlo se tolik lidí, že už ani přede dveřmi nebylo k hnutí. A mluvil k nim. ³ Tu k němu přišli s ochrnutým; čtyři ho nesli. ⁴ Protože se pro zástup nemohli k němu dostat, odkryli střechu tam, kde byl Ježíš, prorazili otvor a spustili dolů nosítka, na kterých ochrnutý ležel. ⁵ Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Synu, odpouštějí se ti hříchy.“ ⁶ Seděli tam někteří ze zákoníků a v duchu uvažovali: ⁷„Co to ten člověk říká? Rouhá se! Kdo jiný může odpouštět hříchy než Bůh?“ ⁸ Ježíš hned svým duchem poznal, o čem přemýšlejí, a řekl jim: „Jak to, že tak uvažujete? ⁹ Je snadnější říci ochrnutému: ,Odpouštějí se ti hříchy,‘ anebo říci: ,Vstaň, vezmi své lože a choď? ¹⁰ Abyste však viděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy“ – řekne ochrnutému: ¹¹„Pravím ti, vstaň, vezmi své lože a jdi domů!“ ¹² On vstal, vzal hned své lože a vyšel před očima všech, takže všichni žasli a chválili Boha: „Něco takového jsme ještě nikdy neviděli.“

Povolání celníka

¹³ Vyšel opět k moři. Všechen lid k němu přicházel a on je učil. ¹⁴ A když šel dál, viděl Leviho, syna Alfeova, jak sedí v celníci, a řekl mu: „Pojď za mnou!“ On vstal a šel za ním. ¹⁵ Když byl u stolu v jeho domě, stolovalo s Ježíšem a jeho učedníky mnoho celníků a jiných hříšníků; bylo jich totiž mnoho mezi těmi, kdo ho následovali. ¹⁶ Když zákoníci z farizejské strany viděli, že jí s hříšníky a celníky, říkali jeho učedníkům: „Jak to, že jí s ceníky a hříšníky?“ ¹⁷ Ježíš to uslyšel a řekl jim: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky k pokání.“

Spor o půst

¹⁸ Učedníci Janovi a Farizeové se postili. Přišli k němu a ptali se: „Jak to, že se učedníci Janovi a učedníci farizeů postí, ale tvojí učedníci se nepostí?“ ¹⁹ Ježíš jim řekl: „Mohou se hosté na svatbě postit, když je ženich s nimi? Pokud mají ženicha mezi sebou, nemohou se postit. ²⁰ Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat; potom, v ten den, se budou postit.
²¹ Nikdo nepřišívá záplatu z neseprané látky na starý šat, jinak se ten přišitý kus vytrhne, nové od starého, a díra bude ještě větší. ²² A nikdo nedává mladé víno do starých měchů, jinak víno roztrhne měchy, a víno i měchy přijdou nazmar. Nové víno do nových měchů!“

Spor o sobotu

²³ Jednou v sobotu procházel obilím a jeho učedníci začali cestou mnout zrní z klasů. ²⁴ Farizeové mu řekli: „Jak to, že dělají v sobotu, co se nesmí!“ ²⁵ Odpověděl jim: „Nikdy jste nečetli, co udělal David, když měl hlad a neměl co jít, on i ti, kdo byli s ním? ²⁶ Jak za velekněze Abiatara vešel do domu Božího a jedl posvátné chleby, které nesmí jíst nikdo kromě kněží, a dal i těm, kdo ho provázeli?“ ²⁷A řekl jim: „Sobota je učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu. ²⁸ Proto je Syn člověka pánem i nad sobotou.“

Uzdravení v sobotu

3 ¹ Vešel opět do synagógy; a byl tam člověk s odumřelou rukou. ² Číhali na něj, uzdraví-li ho v sobotu, aby jej obžalovali: ³ On řekl tomu člověku s odumřelou rukou: „Vstaň a pojď dopředu!“ ⁴ Pak se jich zeptal: Je dovoleno v sobotu jednat dobře, či zle, život zachránit, či utratit?“
Ale oni mlčeli. ⁵ Tu se po nich rozhlédl s hněvem, zarmoucen tvrdostí jejich srdce, a řekl tomu člověku: „Zvedni ruku!“ Zvedl ji, a jeho ruka byla zase zdravá. ⁶ Když farizeové vyšli, hned se proti němu s herodiány umlouvali, že ho zahubí.

Uzdravování na břehu jezera

⁷Ježíš se svými učedníky se uchýlil k moři. Šlo za ním množství lidí z Galileje; ale i z Judska, ⁸ Jeruzaléma, Idumeje, ze Zajordání a z okolí Týru a Sidónu přišlo k němu veliké množství, když slyšeli, co všechno činí. ⁹ Požádal učedníky, ať pro něho připraví loď, aby se zástup na něho netlačil.¹⁰ Mnohé totiž uzdravil, proto se ti, kdo trpěli chorobami, tlačili k němu, aby se ho dotkli. ¹¹A nečistí duchové, jakmile ho viděli, padali před ním na zem a křičeli: „Ty jsi Syn Boží!“ ¹² On však jim přísně nakazoval, aby ho neprozrazovali.

Vyvolení Dvanácti

¹³ Vystoupil na horu a zavolal k sobě ty, které si vyvolil; i přišli k němu. ¹⁴ Ustanovil jich dvanáct, aby byli s ním, aby je posílal kázat ¹⁵ a aby měli moc vymítat zlé duchy. ¹⁶ Ustanovil těchto dvanáct: Petra – toto jméno dal Šimonovi – ¹⁷ Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana, jímž dal jméno Boanerges, což znamená ,synové hromu‘, ¹⁸ Ondřeje, Filipa, Bartoloměje, Matouše, Tomáše, Jakuba Alfeova, Tadeáše, Šimona Kananejského ¹⁹ a Iškariotského Jidáše, který ho pak zradil.

Ježíš a Belzebul

²⁰ Vešel do domu a opět se shromáždil zástup, takže nemohli ani chleba pojíst. ²¹ Když to uslyšeli jeho příbuzní, přišli, aby se ho zmocnili; říkali totiž, že se pomátl. ²² Zákoníci, kteří přišli z Jeruzaléma, říkali: „Je posedlý Belzebulem. Ve jménu knížete démonů vyhání démony.“ ²³ Zavolal je k sobě a mluvil k nim v podobenstvích: „Jak může satan vyhánět satana? ²⁴ Je-li království vnitřně rozděleno, nemůže obstát. ²⁵ Je-li dům vnitřně rozdělen, nebude moci obstát. ²⁶ A povstane-li stana sám proti sobě a je rozdvojen, nemůže obstát, a je sním konec. ²⁷ Nikdo nemůže vejít do domu silného muže a uloupit jeho věci, jestliže toho siláka dříve nespoutá. Pak teprve vyloupí jeho dům.
²⁸ Amen, pravím vám, že všecko bude lidem odpuštěno, hříchy i všechna možná rouhání. ²⁹ Kdo by se však rouhal proti Duchu svatému, nemá odpouštění na věky, ale je vinen věčným hříchem.“
³⁰ To pravil, protože řekli: „Má nečistého ducha.“

Ježíšova rodina

³¹ Tu přišla jeho matka a jeho bratří. Stáli venku a vzkázali mu, aby k nim přišel. ³² Kolem něho seděl zástup; řekli mu: „Hle, tvoje matka a tvoji bratři jsou venku a hledají tě.“ ³³ Odpověděl jim: „Kdo je má matka a moji bratři?“ ³⁴ Rozhlédl se po těch, kteří seděli v kruhu kolem něho, a řekl: „Hle, moje matka a moji bratří! ³⁵ Kdo činí vůli Boží, to je můj bratr, má sestra i matka.“

Podobenství o rozsévači

4 ¹Opět začal učit u moře. Shromáždil se k němu tak veliký zástup, že musel vstoupit na loď na moři; posadil se v ní a celý zástup byl na břehu. ² Učil je mnohému v podobenstvích. Ve svém učení jim řekl: ³ „Slyšte! Vyšel rozsévač rozsévat. ⁴ Když rozséval, padlo některé zrno podél cesty, a přiletěli ptáci a sezobali je. ⁵ Jiné padlo na skalnatou půdu, kde nemělo dost země, a hned vzešlo., protože nebylo hluboko v zemi. ⁶ Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože nemělo kořen, uschlo. ⁷ Jiné zase padlo do trní; trní vzrostlo, udusilo je a zrno nevydalo úrodu. ⁸ A jiná zrna padla do dobré země a vzcházela, rostla, dávala úrodu a přinášela užitek třicetinásobný i šedesátinásobný i stonásobný.“ ⁹ A řekl: „Kdo má uši k slyšení, slyš!“

Důvod řeči v podobenstvích

¹⁰ Když byl o samotě, vyptávali se ho ti, kdo byli s ním spolu s Dvanácti, co znamenají podobenství. ¹¹ Řekl jim: „Vám je dáno znát tajemství Božího království; ale těm, kdo jsou vně, je to všechno hádankou, ¹² aby
,hleděli a hleděli, ale neviděli,
poslouchali a poslouchali a nechápali,
aby se snad neobrátili a nebylo jim odpuštěno.‘ “

Výklad podobenství o rozsévači

¹³ Řekl jim: „Nerozumíte tomuto podobenství? Jak porozumíte všem ostatním? ¹⁴ Rozsévač rozsévá slovo. ¹⁵ Toto jsou ti podél cesty, kde se rozsévá slovo: Když je uslyší, hned přichází satan a bere slovo do nich zaseté. ¹⁶ A podobně ti, u nichž je zaseto na skalnatou půdu: Ti slyší slovo a hned je s radostí přijímají. ¹⁷ Nezakořenilo v nich však a jsou nestálí; když pak přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadají. ¹⁸ U jiných je zaseto do trní. Ti slyší slovo, ¹⁹ ale časné starosti, vábnost majetku a chtivost ostatních věcí vnikají do nitra a dusí slovo, takže zůstane bez úrody. ²⁰ A pak jsou ti, u nichž je zaseto do dobré země: Ti slyší slovo, přijímají je a nesou úrodu třicetinásobnou i šedesátinásobnou i stonásobnou.“

Světlo určené na svícen

²¹ A řekl jim: „Přichází snad světlo, aby bylo dáno pod nádobu nebo pod postel, a ne na svícen? ²² Nic není skrytého, aby to jednou nebylo zjeveno, a nic nebylo utajeno, leč aby vyšlo najevo. ²³ Kdo má uši k slyšení, slyš!“
²⁴ Řekl jim také: Dávejte pozor na to, co slyšíte! Jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám, a ještě přidá. ²⁵ Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.“

Podobenství o zasetém semenu

²⁶ Dále řekl: „S Božím královstvím je to tak, jako když člověk zaseje semeno do země; ²⁷ ať spí či bdí, v noci i ve dne, semeno vchází a roste, on ani neví jak. ²⁸ Země sama od sebe plodí nejprve stéblo, potom klas a nakonec zralé obilí v klasu. ²⁹ A když úroda dozraje, hospodář hned pošle srp, protože nastala žeň.“

Podobenství o hořčičném zrnu.

³⁰ Také řekl: „K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím je znázorníme? ³¹ Je jako hořčičné zrno: Když je zaseto do země, je menší než všechna semena na zemi; ³² ale když je zaseto, vzejde, přerůstá všechny byliny a vyhání tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jejich stínu.“
³³ V mnoha takových podobenstvích k nim mluvil, tak jak mohli rozumět. ³⁴ Bez podobenství k nim nemluvil, ale v soukromí svým učedníkům všecko vykládal.

Utišení bouře

³⁵ Téhož dne večer jim řekl: „Přeplaveme se na druhou stranu!“ ³⁶ Opustili zástup a odvezli ho lodí, na které byl. A jiné lodi ho doprovázely. ³⁷ Tu se strhla velká bouře s vichřicí a vln se valily na loď, že už byla skoro plná. ³⁸ On však na zádi lodi na podušce spal. Učedníci ho probudí a řeknou mu: „Mistře, tobě je jedno, že zahyneme?“ ³⁹ Tu vstal, pohrozil větru a řekl moři: „Zmlkni, utiš se!“ I ustal vítr a bylo veliké ticho. ⁴⁰ Ježíš jim řekl: „Proč jste tak ustrašení? Ještě nemáte víru?“ ⁴¹ Zmocnila se jich veliká bázeň a říkali jeden druhému: „Kdo to jen je, že ho poslouchá i vítr i moře?“

Uzdravení posedlého v Gerase

5 ¹ Přijeli na protější břeh moře do krajiny gerasenské. ² Sotva Ježíš vstoupil u lodi, vyšel proti němu z hrobů člověk posedlý nečistým duchem. ³ Ten bydlel v hrobech a nikdo ho nedokázal spoutat už ani řetězy. ⁴ Často už ho spoutali okovy i řetězy, ale on řetězy se sebe vždy strhal a okovy rozlámal. Nikdo neměl sílu ho zkrotit. ⁵ A stále v noci i ve dne křičel mezi hroby a na horách a bil do sebe kamením. ⁶ Když spatřil zdálky Ježíše, přiběhl, padl před ním na zem ⁷ a hrozně křičel: „Co je ti po mně, Ježíši, synu Boha nejvyššího? Při Bohu tě zapřísahám, netrap mě!“ ⁸ Ježíš mu totiž řekl: „Duchu nečistý, vyjdi z toho člověka!“ ⁹ A zeptal se ho: „Jaké je tvé jméno?“ Odpověděl: „Mé jméno je ,legie‘, poněvadž je nás mnoho.“ ¹⁰ A velmi ho prosil, aby je neposílal pryč z té krajiny. ¹¹ Páslo se tam na svahu hory veliké stádo vepřů. ¹² Ti zlí duchové ho prosili: „Pošli nás, ať vejdeme do těch vepřů!“ ¹³ On jim to dovolil. Tu nečistí duchové vyšli z posedlého a vešli do vepřů; a stádo se hnalo střemhlav po srázu do moře a v moři se utopilo. Bylo jich na dva tisíce.
¹⁴ Pasáci utekli a donesli o tom zprávu do města i do vesnic. Lidé se šli podívat, co se stalo. ¹⁵ Přišli k Ježíšovi a spatřili toho posedlého, který míval množství zlých duchů, jak sedí oblečen a chová se rozumně; a zděsili se. ¹⁶ Ti, kteří to viděli, vyprávěli jim o tom posedlém a také o vepřích, co se s nimi stalo. ¹⁷ Tu počali prosit Ježíše, aby odešel z těch končin. ¹⁸ Když vystupoval na loď, prosil ho ten člověk dříve posedlý, aby směl být s ním. ¹⁹ Ale Ježíš mu to nedovolil a řekl: „Jdi domů ke své rodině a pověz jim, jak veliké věci ti učinil Pán, když se nad tebou smiloval.“ ²⁰ Ten člověk odešel a začal zvěstovat v Dekapoli, jak veliké věci mu učinil Ježíš; a všichni se divili.

Vzkříšení dcery Jairovy

²¹ Když se Ježíš přeplavil v lodi opět na druhou stranu a byl ještě na břehu moře, shromáždil se k němu velký zástup. ²² Tu přišel jeden představený synagógy, jménem Jairos, a sotva Ježíše spatřil, padl mu k nohám ²³ a úpěnlivě ho prosil: „Má dcerka umírá. Pojď, vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a žila!“ ²⁴ Ježíš odešel s ním. Velký zástup šel za ním a tlačil se na něj.
²⁵ Byla tam jedna žena, která měla dvanáct let krvácení. ²⁶ Podstoupila mnohé léčení a u mnoha lékařů a vynaložila všecko, co měla, ale nic jí nepomohlo, naopak, šlo to s ní stále k horšímu. ²⁷ Když se doslechla o Ježíšovi, přišla zezadu v zástupu a dotkla se jeho šatu. ²⁸ Říkala si totiž: „Dotknu-li se aspoň jeho šatu, budu zachráněna!“ ²⁹ A rázem jí přestalo krvácení a ucítila v těle, že je vyléčena ze svého trápení. ³⁰ Ježíš hned poznal, že z něho vyšla síla, otočil se v zástupu a řekl: „Kdo se to dotkl mého šatu?“ ³¹ Jeho učedníci mu řekli: „Vidíš, jak se na tebe zástup tlačí, a ptáš se: ,Kdo se mne dotkl‘? “ ³² On se však rozhlížel, aby našel tu, která to učinila. ³³ Ta žena věděla, co se s ní stalo, a tak s bázní a chvěním přišla, padla mu k nohám a pověděla mu celou pravdu. ³⁴ A on jí řekl: „Dcero, tvá víra tě zachránila. Odejdi v pokoji, uzdravena ze svého trápení!“
³⁵ Když ještě mluvil, přišli lidé z domu představeného synagógy a řekli: „Tvá dcera zemřela; proč ještě obtěžuješ Mistra?“ ³⁶ Ale Ježíš nedbal na ta slova a řekl představenému synagógy: „Neboj se, jen věř!“ ³⁷A nedovolil nikomu, aby šel s ním, kromě Petra, Jakuba a jeho bratra Jana. ³⁸ Když přišli do domu představeného synagógy, spatřil velký rozruch, pláč a kvílení. ³⁹ Vešel dovnitř a řekl jim: „Proč ten rozruch a pláč? Dítě neumřelo, ale spí.“ ⁴⁰ Oni se mu posmívali. Ale on všecky vyhnal, vzal s sebou otce dítěte, matku a ty, kdo byli s ním, a vstoupil tam, kde dítě leželo. ⁴¹ Vzal ji za ruku a řekl: „Talitha kum“, což znamená: ,Děvče, pravím ti, vstaň!‘ ⁴² Tu děvče hned vstalo a chodilo; bylo jí dvanáct let. A zmocnil se jich úžas a zděšení. ⁴³ Ježíš jim přísně nařídil, že se to nikdo nesmí dovědět, a řekl, aby jí dali něco k jídlu.

Kázání v Nazaretě

6 ¹ Vyšel odtamtud a šel do svého domova; učedníci šli s ním. ² Když přišla sobota, počal učit v synagóze. Mnoho lidi ho poslouchalo a v úžasu říkali: „Odkud to ten člověk má? Jaká je to moudrost, jež mu byla dána? A jak mocné činy se dějí jeho rukama! ³ Což to není ten tesař, syn Mariin a bratr Jakubův, Josefův, Judův a Šimonův? A nejsou jeho sestry tady u nás?“ A byl jim kamenem úrazu. ⁴ Tu jim Ježíš řekl: „Prorok není beze cti, leda ve své vlasti, u svých příbuzných a ve svém domě.“ ⁵ A nemohl tam učinit žádný mocný čin, jen na několik málo nemocných vložil ruce a uzdravil je. ⁶ A podivil se jejich nevěře.

Vyslání Dvanácti

Obcházel pak okolní vesnice a učil. ⁷ Zavolal svých Dvanáct, počal je posílat dva a dva a dával jim moc nad nečistými duchy. ⁸ Přikázal jim, aby si nic nebrali na cestu, jen hůl: ani chleba, ani mošnu, ani peníze do opasku; ⁹ aby šli jen v sandálech a nebrali si dvoje šaty. ¹⁰ A řekl jim: „Když přijdete někam do domu, tam zůstávejte, dokud z těch míst neodejdete. ¹¹ A které místo vás nepřijme a kde vás nebudou chtít slyšet, vyjděte odtamtud a setřeste prach se svých nohou na svědectví proti nim. Amen pravím vám: Lehčeji bude Sodomským a Gomorským v soudný den  nežli tomu městu.“ ¹² I vyšli a volali k pokání; ¹³ vymítali mnoho zlých duchů, potírali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je.

Smrt Jana Křtitele

¹⁴ Uslyšel o tom král Herodes, neboť jméno Ježíšovo se stalo známým; říkalo se: „Jan Křtitel vstal z mrtvých, a proto v něm působí mocné síly.“ ¹⁵ Jiní říkali: „Je to Eliáš!“ A zase jiní: „Je to pro rok – jeden z proroků.“ ¹⁶ Když Herodes uslyšel, řekl: „To vstal Jan, kterého jsem dal stít.“
¹⁷ Tento Herodes dal Jana zatknout a vsadit v poutech do žaláře, protože si vzal za ženu Herodiadu, manželku svého bratra Filipa, ¹⁸ a Jan mu vytýkal: „Není dovoleno, abys měl manželku svého bratra!“ ¹⁹ Herodias byla plná zloby proti Janovi, ráda by ho zbavila života, ale nemohla. ²⁰ Herodes se totiž Jana bál, neboť věděl, že je to muž spravedlivý a svatý, a chránil ho; když ho slyšel, byl celý nejistý, a přece mu rád naslouchal.
²¹ Vhodná chvíle nastala, když Herodes o svých narozeninách uspořádal hostinu pro své dvořany, důstojníky a významné lidi z Galileje. ²² Tu vstoupila dcera té Herodiady, tančila a zalíbila se Herodovi i těm, kdo s ním hodovali. Král řekl dívce: „Požádej mě, oč chceš, a já ti to dám.“ ²³ Zavázal se jí přísahou: „Dám ti, co si budeš přát, až do polovice svého království.“ ²⁴ Ona vyšla a zeptala se matky: „Oč mám požádat?“ Ta odpověděla: „O hlavu Jana Křtitele.“ ²⁵ Dcera spěchala dovnitř ke králi a přednesla mu svou žádost: „Chci, abys mi dal ihned na míse hlavu Jana Křtitele.“ ²⁶ Král se velmi zarmoutil, ale pro přísahu před spolustolovníky nechtěl ji odmítnout. ²⁷ Proto poslal kata s příkazem přinést Janovu hlavu. Ten odešel, sťal Jana v žaláři ²⁸ a přinesl jeho hlavu na míse; dal ji dívce a dívka ji dala své matce. ²⁹ Když to uslyšeli Janovi učedníci, přišli, odnesli jeho tělo a uložili je do hrobu.

Nasycení pěti tisíců

³⁰ Apoštolové se shromáždili k Ježíšovi a oznámili mu všecko, co činili a učili. ³¹ Řekl jim: Pojďte sami stranou na pusté místo a trochu si odpočiňte!“ Stále totiž přicházelo a odcházelo mnoho lidí, a neměli ani čas se najíst. ³² Odjeli tedy lodí na pusté místo, aby byli sami. ³³ Mnozí spatřili, jak odjíždějí, a poznali je; pěšky se tam ze všech měst sběhli a byli tam před nimi. ³⁴ Když Ježíš vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře. I začal je učit mnohým věcem.
³⁵ Když už čas pokročil, přistoupili k němu jeho učedníci a řekli: „Toto místo je pusté a je už pozdě. ³⁶ Propusť je, ať si jdou do okolních dvorů a vesnic nakoupit něco k jídlu.“ ³⁷ Odpověděl jim: „Dejte vy jim jíst!“ Řekli mu: „Máme jít nakoupit za dvě stě denárů chleba a dát jim jíst?“ ³⁸ Zeptal se jich: „Kolik chlebů máte? Jděte se podívat!“ Když to zjistili, řekli: „Pět, a dvě ryby.“ ³⁹ Přikázal jim, aby všecky rozsadili po skupinách na zelený trávník. ⁴⁰ Rozložili se tam oddíl za oddílem stokrát po padesáti. ⁴¹ Potom vzal Ježíš těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, vzdal díky, lámal chleby a dával učedníkům, aby je lidu předkládali. Také ty dvě ryby rozdělil všem. ⁴² A jedli všichni a nasytili se; ⁴³ a ještě sebrali dvanáct plných košů nalámaných chlebů i ryb. ⁴⁴ Těch, kteří jedli chleby, bylo pět tisíc mužů.

Ježíš kráčí po moři

⁴⁵ Hned nato přiměl Ježíš své učedníky, aby vstoupili na loď a jeli napřed na druhý břeh k Betsaidě, než on propustí zástup. ⁴⁶ Rozloučil se s nimi a šel na horu, aby se modlil. ⁴⁷A když nastal večer, byla loď daleko na moři a on jediný na zemi. ⁴⁸ Spatřil je zmožené veslováním, neboť vítr vál proti nim; tu k nim před svítáním kráčel po moři a chtěl jít dál kolem nich. ⁴⁹ Když ho uviděli kráčet po moři, vykřikli v domnění, že je to přízrak; ⁵⁰ všichni ho totiž viděli a vyděsili se. On však na ně hned promluvil: „Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!“ ⁵¹ Vstoupil k nim na loď a vítr se utišil. I byli celí ohromení úžasem. ⁵² Nepochopili totiž, jak to bylo s chleby, neboť jejich mysl nebyla vnímavá.

Uzdravení u Genezaretu

⁵³ Když se dostali na druhý břeh, přistáli u Genezaretu. ⁵⁴ Jakmile vstoupili z lodi, hned lidé Ježíše poznali, ⁵⁵ zběhali celou tu krajinu a začali nosit na nosítkách nemocné na každé místo, o kterém slyšeli, že tam právě je. ⁵⁶ A kamkoli vcházel do vesnic, měst i dvorců, kladli nemocné na tržiště a prosili ho, aby se směli dotknout byť jen třásně jeho roucha. A kdo se ho dotkli, byli uzdraveni.

Tradice otců

7 ¹ Shromáždili se k němu farizeové a někteří ze zákoníků, kteří přišli z Jeruzaléma. ² Uviděli některé z jeho učedníků, jak jedí znesvěcujícíma, tj. neomytýma rukama. (³ Farizeové totiž a všichni židé se drží tradice otců a nejedí, dokud si k zápěstí neomyjí ruce. ⁴ A po návratu z trhu nejedí, dokud se neočistí. A je ještě mnoho jiných tradic, kterých se drží: ponořování pohárů, džbánů a měděných mis.) ⁵ Farizeové a zákoníci se ho zeptali: „Proč se tvoji učednici neřídí podle tradice otců a jedí znesvěcujícíma rukama?“ ⁶ Řekl jim: „Dobře prorokoval Izaiáš o vás pokrytcích, jak je psáno:

,Tento lid ctí mě rty,
ale srdce jejich je daleko ode mne;
⁷ marná je zbožnost, kterou mne ctí,
učíce naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.‘

⁸ Opustili jste přikázání Boží a držíte se lidské tradice.“ ⁹ A ještě řekl: „Jak dovedně rušíte Boží přikázání, abyste zachovali svou tradici! ¹⁰ Vždyť Mojžíš řekl: ,Cti svého otce i svou matku‘ a ,kdo zlořečí otci nebo matce, ať je potrestán smrtí ‘. ¹¹ Vy však učíte: Řekne-li někdo otci nebo matce: ,To, čím jsem ti zavázán pomoci, je korbán (tj. dar Bohu)‘, ¹² již podle vás nemusí pro otce nebo matku nic udělat; ¹³ tak rušíte Boží slovo svou tradicí, kterou pěstujete. A takových podobných věcí činíte mnoho.“

Co člověka znesvěcuje

¹⁴ Když znovu svolal zástup, řekl jim: „Slyšte mě všichni a rozumějte: ¹⁵ Nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit; ale co z člověka vychází, to jej znesvěcuje. ¹⁶ Má-li kdo uši k slyšení, slyš.“
¹⁷ Když opustil zástup a vešel do domu, ptali se ho jeho učedníci na to podobenství. ¹⁸ Řekl jim: „Tak i vy jste nechápaví? Nerozumíte, že nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit, ¹⁹ poněvadž mu nevchází do srdce, ale do břicha a jde do hnoje?“ Tak prohlásil všechny pokrmy za čisté. ²⁰ A řekl: „Co vychází z člověka, to ho znesvěcuje. ²¹ Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy, ²² cizoložství, chamtivost, zlovolnost, lest, bezuzdnost, závistivý pohled, urážky, nadutost, opovážlivost. ²³ Všecko toto zlé vychází z nitra a znesvěcuje člověka.“

Víra syrofenické ženy

²⁴ Vstal a odešel odtud do končin týrských, Vešel do jednoho domu a nechtěl, aby o tom někdo věděl. Nemohlo se to však utajit; ²⁵ hned o něm uslyšela jedna žena, jejíž dcerka měla nečistého ducha. Přišla a padla mu k nohám; ²⁶ a ta žena byla pohanka, rodem Syrofeničanka. Prosila ho, aby vyhnal zlého ducha z její dcery. ²⁷ On jí řekl: „Nech napřed nasytit děti. Neboť se nesluší vzít chléb dětem a hodit jej psům.“ ²⁸ Odpověděla mu „Ovšem, pane, jenže i psi se pod stolem živí z drobtů po dětech.“ ²⁹ Pravil jí: „Žes toto řekla, jdi, zlý duch vyšel z tvé dcery.“ ³⁰ Když se vrátila domů, nalezla dítě ležící na lůžku a zlý duch byl pryč.

Uzdravení hluchoněmého

³¹ Ježíš se vrátil z území Týru a šel přes Sidón k jezeru Galilejskému územím Dekapole. ³² Tu k němu přivedou člověka hluchého a špatně mluvicího a prosí ho, aby na něj vložil ruku. ³³ Vzal ho stranou od zástupu, vložil prsty do jeho uší, dotkl se slinou jeho jazyka, ³⁴ vzhlédl k nebi, povzdechl a řekl: „Effatha“, což znamená ,otevři se!‘ ³⁵ I otevřel se mu sluch, uvolnilo se pouto jeho jazyka a mluvil správně. ³⁶ Ježíš jim nařídil, aby to nikomu neříkali. Čím víc jim to však nařizoval, tím více to rozhlašovali. ³⁷ Nadmíru se divili a říkali: „Dobře všecko učinil, I hluchým dává sluch a němým řeč.“

Nasycení čtyř tisíců

8 ¹ Když s ním v těch dnech opět byl velký zástup a neměli co jíst, zavolal si učedníky a řekl jim: ² „Je mi líto zástupu, neboť již tři dny jsou se mnou a nemají co jíst. ³ Když je pošlu domů hladové, zemdlí na cestě; vždyť někteří z nich jsou zdaleka.“ ⁴ Jeho učedníci mu odpověděli: „Odkud by kdo mohl tady na poušti vzít chléb, aby všecky nasytil?“ ⁵ Zeptal se jich: „Kolik chlebů máte?“ Řekli: „Sedm.“ ⁶ Nařídil tedy zástupu usednout na zem; vzal těch sedm chlebů, vzdal díky, lámal a dával svým učedníkům, aby je předkládali; oni je předložili zástupu. ⁷ Měli i několik rybiček; vzdal za ně díky a nařídil, aby je také předkládali. ⁸ I jedli, nasytili se a sebrali zbylých nalámaných chlebů sedm košů. ⁹ Těch lidí bylo asi čtyři tisíce. Pak je propustil. ¹⁰ Hned nato vstoupil se svými učedníky na loď a připlul do končin dalmanutských.

Farizeové žádají znamení

¹¹ Přišli farizeové a začali s ním přít; žádali na něm znamení z nebe a tak ho pokoušeli. ¹² V duchu si povzdechl a řekl: „Proč toto pokolení žádá znamení? Amen, pravím vám, tomuhle pokolení nebude dáno žádné znamení.“ ¹³ Odešel od nich, vstoupil opět na loď a odjel na druhý břeh.

Varování před kvasem farizeů

¹⁴ Zapomněli si vzít s sebou chleby; na lodi měli jen jeden chléb. ¹⁵ Domlouval jim: „Hleďte se varovat kvasu farizeů a kvasu Herodova!“ ¹⁶ I začali mezi sebou rozmlouvat, že nemají chleba. ¹⁷ Když to Ježíš zpozoroval, řekl jim: „Proč mluvíte o tom, že nemáte chleba? Ještě nerozumíte a nechápete? Je vaše mysl zatvrzelá? ¹⁸ Oči máte, a nevidíte, uši máte, a neslyšíte! Nepamatujete se, ¹⁹ když jsem lámal těch pět chlebů pěti tisícům, kolik plných košů nalámaných chlebů jste sebrali?“ Řekli mu: „Dvanáct.“  ²⁰„A když sedm chlebů čtyřem tisícům, kolik plných košů nalámaných chlebů jste sebrali?“ Odpověděli mu: „Sedm.“ ²¹ Řekl jim: „Ještě nechápete?“

Uzdravení slepého v Betsaidě

²² Přišli do Betsaidy. Přivedli k němu slepce a prosili jej, aby se ho dotkl. ²³ I vzal toho slepého za ruku a vyvedl ho z vesnice; potřel mu slinou oči, vložil na něho ruce a ptal se ho: „Vidíš něco?“ ²⁴ On pozvedl oči a řekl: „Vidím lidi, vypadají jako stromy, a chodí.“ ²⁵ Potom mu znovu položil ruce na oči; slepý prohlédl, byl uzdraven a viděl všecko zcela zřetelně. ²⁶ Ježíš ho poslal domů a přikázal mu: „Ale do vesnice nechoď!“

Petrovo vyznání u Cesareje Filipovy

²⁷ Ježíš se svými učedníky vyšel do vesnic u Cesareje Filipovy. Cestu se učedníků ptal: „Za koho mě lidé pokládají?“ ²⁸ Řekli mu: „Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a někteří za jednoho z proroků.“ ²⁹ Zeptal se jich: „A za koho mě pokládáte vy?“ Petr mu odpověděl: „Ty jsi Mesiáš.“ ³⁰ I přikázal jim, aby nikomu o něm neříkali.

První předpověď utrpení

³¹ A začal je učit, že Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a po třech dnech vstát. ³² A mluvil o tom otevřeně. Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat. ³³ On se však obrátil, podíval se na učedníky a pokáral Petra: „Jdi mi z cesty, satane; tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!“

Následování

³⁴ Zavolal k sobě zástup s učedníky a řekl jim: „Kdo chce jít se mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. ³⁵ Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne a pro evangelium, zachrání jej. ³⁶ Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svůj život? ³⁷ Zač byl mohl člověk získat zpět svůj život? ³⁸ Kdo se stydí za mne a za má slova v tomto cizoložném a hříšném pokolení, za toho se bude stydět i Syn člověka až přijde v slávě svého Otce se svatými anděly.“

9 ¹ Řekl jim také: „Amen, pravím vám, že někteří z těch, kteří tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří Boží království, přicházející v moci.“

Proměnění na hoře

² Po šesti dnech vzal s sebou Ježíš Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami. A byl proměněn před jejich očima. ³ Jeho šat byl zářivě bílý, jak by jej žádný bělič na zemi nedovedl vybílit. ⁴ Zjevil se jim Eliáš a Mojžíš a rozmlouvali s Ježíšem. ⁵ Petr promluvil a řekl Ježíšovi: „Mistře, je dobré, že jsme zde; udělejme tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ ⁶ Nevěděl, co by řekl; tak byli zděšeni. ⁷ Tu přišel oblak, zastínil je a z oblaku se ozval hlas: „Toto jest můj milovaný Syn, toho poslouchejte.“ ⁸ Když se pak rychle rozhlédli, neviděli u sebe už nikoho jiného, než Ježíše samotného.
⁹ Když sestupovali s hory, přikázal jim, aby nikomu nevypravovali, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých. ¹⁰ To slovo je zaujalo a společně rozbírali, co to znamená vstát z mrtvých. ¹¹ A vyptávali se: „Proč říkají zákoníci, že napřed musí přijít Eliáš?“ ¹² Řekl jim: „Eliáš má přijít napřed a obnovit všecko. Jak to však, že je psáno o Synu člověka, že má mnoho vytrpět a být v opovržení? ¹³ Ale pravím vám, že Eliáš již přišel a učinili mu, co se jim líbilo, jak je to o něm psáno.“

Uzdravení posedlého chlapce

¹⁴ Když přišli k ostatním učedníkům, spatřili kolem nich veliký zástup a zákoníky, kteří se s nimi přeli. ¹⁵ A celý zástup, jakmile ho uviděl, užasl; přibíhali k němu a zdravili ho. ¹⁶ Ježíš se jich otázal: „Oč se s nimi přete?“ ¹⁷ Jeden člověk ze zástupu mu odpověděl: „Mistře, přivedl jsem k tobě svého syna, který má zlého ducha, a nemůže mluvit. ¹⁸ Kdekoli se ho zmocní, povalí ho a on má pěnu u úst, skřípe zuby a strne. Požádal jsem tvé učedníky, aby ducha vyhnali, ale nedokázali to.“ ¹⁹ Odpověděl jim: „Pokolení nevěřící, jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás mám ještě snášet? Přiveďte ho ke mně!“ ²⁰ I přivedli ho k němu. Když ten duch Ježíše spatřil, hned chlapce zkroutil křečí; padl na zem, svíjel se a měl pěnu u úst. ²¹ Ježíš se zeptal jeho otce: „Odkdy to má?“ Odpověděl: „Od dětství. ²² A často jej zlý duch srazil, dokonce do ohně i do vody, aby ho zahubil. Ale můžeš-li, slituj se nad námi a pomoz nám.“ ²³ Ježíš mu řekl: „Můžeš-li! Všechno je možné tomu, kdo věří.“ ²⁴ Chlapcův otec rychle vykřikl: „Věřím, pomoz mé nedůvěře.“ ²⁵ Když Ježíš viděl, že se sbíhá zástup, pohrozil nečistému duchu: „Duchu němý a hluchý, já ti nařizují, vyjdi z něho a nikdy už do něho nevcházej!“ ²⁶ Duch vykřikl, silně jím zalomcoval a vyšel; chlapec zůstal jako mrtvý, takže mnozí říkali, že umřel. ²⁷ Ale Ježíš ho vzal za ruku, pozvedl ho a on vstal. ²⁸ Když vešel do domu a jeho učedníci s ním byli sami, ptali se ho: „Proč jsme ho nemohli vyhnat my?“ ²⁹ Řekl jim: „Takový duch nemůže vyjít jinak než modlitbou.“

Druhá předpověď utrpení

³⁰ Když odtamtud vyšli, procházeli Galileou; Ježíš však nechtěl, aby se o tom vědělo, ³¹ neboť učil své učedníky a říkal jim: „Syn člověka je vydáván do rukou lidí a zabijí ho; a až bude zabit, po třech dnech vstane.“ ³² Oni však tomu slovu nerozuměli a báli se ho zeptat.

Spor o prvenství

³³ Přišli do Kafarnaum. Když byl doma, ptal se jich: „O čem jste cestou uvažovali?“ ³⁴ Ale oni mlčeli, neboť cestou se mezi sebou dohadovali, kdo je největší. ³⁵ Ježíš usedl, zavolal svých Dvanáct a řekl jim: „Kdo chce být první, buď ze všech poslední a služebních všech.“ ³⁶ Pak vzal dítě, postavil je doprostřed nich, objal je a řekl jim: ³⁷„Kdo přijme jedno z takových děti v mém jménu, přijímá mne; a kdo mne přijme, nepřijímá mne, ale toho, který mě poslal.“
³⁸ Jan mu řekl: „Mistře, viděli jsme kohosi, kdo v tvém jménu vyhání démony, ale s námi nechodil; i bránili jsme mu, protože s námi nechodil.“ ³⁹ Ježíš však řekl: „Nebraňte mu! Žádný, kdo učinil mocný čin v mém jménu, nemůže mi hned nato zlořečit. ⁴⁰ Kdo není proti nám, je pro nás. ⁴¹ Kdokoli vám podá číši vody, protože jste Kristovi, amen, pravím vám, nepřijde o svou odměnu.“

Varování před svody

⁴²„Kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří ve mne věří, lépe by mu bylo, kdyby mu dali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře. ⁴³ Svádí-li tě k hříchu tvá ruka, utni ji; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačen, než abys šel s oběma rukama do pekla. Do ohně neuhasitelného. ⁴⁴ Kde červ jejich neumírá, a oheň nehasne. ⁴⁵ A svádí-li tě k hříchu noha, utni ji; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života chromý, než abys byl s oběma nohama uvržen do pekla. ⁴⁶ Kde červ jejich neumírá, a oheň nehasne. ⁴⁷A jestliže tě svádí oko, vyloupni je; lépe je pro tebe, vejdeš-li do Božího království jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do pekla, ⁴⁸ kde ,jejich červ neumírá a oheň nehasne‘. ⁴⁹ Každý bude solen ohněm. ⁵⁰ Sůl je dobrá; ztratí-li však svou slanost, čím ji osolíte? Mějte sůl v sobě a žijte mezi sebou v pokoji.“

O manželství a rozluce

10 ¹ I vstal a šel odtamtud do judských krajin a za Jordán. Opět se k němu shromáždily zástupy, a on je zase učil, jak bylo zvykem. ² Tu přišli farizeové a zkoušeli ho: ptali se ho, je-li muži dovoleno propustit manželku. ³ Odpověděl jim: „Co vám ustanovil Mojžíš?“ ⁴ Řekli: „Mojžíš dovolil napsat rozlukový lístek a propustit.“ ⁵ Ježíš jim řekl: „Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal toto ustanovení. ⁶ Od počátku stvoření ,Bůh učinil člověka jako muže a ženu; ⁷ proto opustí muž svého otce i matku a připojí se k své manželce, ⁸ a budou ti dva jedno tělo‘; takže již nejsou dva, ale jeden. ⁹ A proto, co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ ¹⁰ V domě se ho učedníci znovu na tu věc ptali. ¹¹ I řekl jim: „Kdo propustí svou manželku a vezme si jinou, dopouští se vůči ní cizoložství; ¹² a jestliže manželka propustí svého muže a vezme si jiného, dopouští se cizoložství.“

Ježíš a děti

¹³ Tu mu přinášeli děti, aby se jich dotkl, ale učedníci jim to zakazovali. ¹⁴ Když to Ježíš uviděl, rozhněval se a řekl jim: „Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží. ¹⁵ Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevejde.“ ¹⁶ Objímal je, vzkládal na ně ruce a žehnal je.

Bohatý muž

¹⁷ Když se vydával na cestu, přiběhl k němu nějaký člověk, a poklekl před ním a ptal se ho: „Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“ ¹⁸ Ježíš mu řekl: „Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý, jedině Bůh. ¹⁹ Přikázání znáš: Nezabiješ, nezcizoložíš, nebudeš krást, nevydáš křivé svědectví, nebudeš podvádět, cti svého otce i matku!“ ²⁰ On mu na to řekl: „Mistře to všecko jsem dodržoval od svého mládí.“ ²¹ Ježíš na něj s láskou pohleděl a řekl: „Jedno ti schází. Jdi, prodej všecko co máš, rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne a nes svůj kříž!“ ²² On po těch slovech svěsil hlavu a smuten odešel, neboť měl mnoho majetku.

O majetku

²³ Ježíš se rozhlédl po svých učednících a řekl jim: „Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!“ ²⁴ Učedníky ta slova zarazila. Ježíš jim ještě jednou řekl: „Dítky, jak těžké je vejít do království Božího těm, kdo spoléhají na bohatství! ²⁵ Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“ ²⁶ Ještě více se zhrozili a říkali si: „Kdo tedy může být spasen?“ ²⁷ Ježíš na ně pohleděl a řekl: „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha; vždyť u Boha je možné všecko.“ ²⁸ Tu se Petr ozval: „Hle, my jsme opustili všecko a šli jsme za tebou.“ ²⁹ Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám, není nikoho, kdo opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce nebo děti nebo pole pro mne a pro evangelium, ³⁰ aby nyní, v tomto čase, nedostal spolu s pronásledování stokrát více domů, bratří, sester, matek, dětí i polí a v přicházejícím věku život věčný. ³¹ Mnozí první budou poslední a poslední první.“

Třetí předpověď utrpení

³² Byli necestě do Jeruzaléma a Ježíš šel před nimi; byli zaraženi a ti, kteří šli za nimi, se báli. Vzal k sobě opět svých Dvanáct a začal mluvit o tom, co ho má potkat: ³³ „Hle jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům; odsoudí ho na smrt a vydají pohanům, ³⁴ budou se mu posmívat, poplivají ho, zbičují a zabijí; a po třech dnech vstane.“

Žádost synů Zebedeových

³⁵ Přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, a řekli mu: „Mistře, chtěli bychom, abys nám učinil, oč tě požádáme.“ ³⁶ Řekl jim: „Co chcete, abych vám učinil?“ ³⁷ Odpověděli mu: „Dej nám, abychom měli místo jeden po tvé pravici a druhý po levici v tvé slávě.“ ³⁸ Ale Ježíš jim řekl: „Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já piji, nebo pokřtění křtem, kterým já jsem křtěn?“ ³⁹ Odpověděli: „Můžeme.“ Ježíš jim řekl: „Kalich, který já piji, budete pít a křtem, který jí jsem křtěn, budete pokřtěni. ⁴⁰ Ale udělovat místa po mé pravici či levici není má věc; ta místa patří těm, jimž jsou připravena.“
⁴¹ Když to uslyšelo ostatních deset, začali se hněvat na Jakuba a Jana. ⁴² Ježíš je zavolal k sobě a řekl jim: „Víte, že ti, kdo platí u národů za první, nad nimi panují, a kdo jsou u nich velcí, utlačují je. ⁴³ Ne tak bude mezi vámi; ale kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; ⁴⁴ a kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech. ⁴⁵ Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“

Uzdravení slepého Bartimea

⁴⁶ Přišli do Jericha. A když vycházel s učedníky a s velkým zástupem z Jericha, seděl u cesty syn Timaiův, Bartimaios, slepý žebrák. ⁴⁷ Když uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, dal se do křiku: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ ⁴⁸ Mnozí ho napomínali, aby mlčel. On však tím více křičel: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ ⁴⁹ Ježíš se zastavil a řekl: „Zavolejte ho!“ I zavolali toho slepého a řekli mu: „Vzchop se, vstaň, volá tě!“ ⁵⁰ Odhodil svůj plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi. ⁵¹ Ježíš mu řekl: „Co chceš, abych pro tebe učinil?“ Slepý odpověděl: „Pane, ať vidím!“ ⁵² Ježíš mu řekl: „Jdi, tvá víra tě zachránila.“ Hned prohlédl a šel tou cestou za ním.

Vjezd do Jeruzaléma

11 ¹ Když se blížili k Jeruzalému, k Betfage a Betaniii u Olivové hory, poslal dva ze svých učedníků ² a řekl jim: „Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned, jak do ni vejdete, naleznete přivázané oslátko, na němž dosud nikdo z lidí neseděl. Odvažte je a přiveďte! ³ A řekne-li vám někdo: ,Co to děláte?‘, odpovězte: ,Pán je potřebuje a hned je sem zas vrátí.‘“ ⁴ Vyšli a na rozcestí nalezli oslátko přivázané venku u dveří. Když je odvazovali, ⁵ někteří z těch, kteří tam stáli, jim řekli: „Co to děláte, že odvazujete to oslátko?“ ⁶ Odpověděli jim, jak Ježíš přikázal, a oni je nechali. ⁷ Oslátko přivedli k Ježíšovi, přehodili přes ně své pláště a on se na ně posadil. ⁸ Mnozí rozprostřeli na cestu své pláště a jiní zelené ratolestí z polí. ⁹ A ti, kdo šli před ním i za ním, volali: „Hosana!

¹⁰ Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově,
požehnáno buď přicházející království našeho otce Davida.
Hosana na výsostech!“

¹¹ Ježíš vjel do Jeruzaléma a vešel do chrámu. Po všem se rozhlédl, a poněvadž již bylo pozdě večer, odešel s Dvanácti do Betanie.

Prokletí fíkovníku

¹² Když vyšli druhého dne z Betanie, dostal hlad. ¹³ Spatřil z dálky fíkovník, který měl listí, a šel se podívat, zda na něm něco nalezne. Když k němu přišel, nenalezl nic než listí, neboť nebyl čas fíků. ¹⁴ I řekl mu: „Ať z tebe již na věky nikdo nejí ovoce!“ Učedníci to slyšeli.

Očištění chrámu

¹⁵ Přišli do Jeruzaléma. Když vešel do chrámu, začal vyhánět prodavače a kupující v nádvoří, zpřevracel stoly směnárníků a stánky prodavačů holubů; ¹⁶ nedovoloval ani to, aby někdo s čímkoliv procházel nádvořím. ¹⁷A učil je: „Což není psáno: ,Můj dům bude zván domem modlitby pro všechny národy‘? Vy však jste z něho udělali doupě lupičů.“ ¹⁸ Velekněží a zákoníci to uslyšeli a hledali, jak by ho zahubili; báli se ho totiž, protože všechen lid byl nadšen jeho učením. ¹⁹ A když nastal večer, vyšel Ježíš s učedníky z města.

Uschlý fíkovník

²⁰ Ráno, když šli kolem, uviděl ten fíkovník uschlý od kořenů. ²¹ Petr se rozpomenul a řekl: „Mistře, pohleď, fíkovník, který jsi proklel, uschl.“ ²² Ježíš jim odpověděl: „Mějte víru v Boha! ²³ Amen, pravím vám, že kdo řekne této hoře: ,Zdvihni se a vrhni se do moře‘ – a nebude pochybovat, ale bude věřit, že se stane, co říká, bude to mít. ²⁴ Proto vám pravím: Věřte, že všecko, oč v modlitbě prosíte, je vám dáno, a budete mít. ²⁵ A kdykoli povstáváte k modlitbě, odpouštějte, co proti druhým máte, aby i váš Otec, který je v nebesích, vám odpustil vaše přestoupení. ²⁶ Jestliže však vy neodpustíte, ani váš Otec, který je v nebesích, vám neodpustí vaše přestoupení.“

Spor o Ježíšovu pravomoc

²⁷ Znovu přišli do Jeruzaléma. Když procházel chrámem, přišli k němu velekněží, zákoníci a starší ²⁸ a řekli mu: „Jakou moci to činíš?“ ²⁹ Ježíš jim řekl: „I já vám položím jednu otázku; odpovězte mně, a já vám povím, jakou mocí to činím! ³⁰ Odkud měl Jan pověření křtít? Z nebe či od lidí? Odpovězte mi!“ ³¹ I dohadovali se mezi sebou: „Řekneme-li ,z nebe‘, namítne nám: ,Proč jste mu tedy neuvěřili‘? ³² Řekneme-li však ,od lidí‘ ?“ – to se zas báli zástupu; neboť všichni měli za to, že Jan byl opravdu prorok. ³³ Odpověděli tedy Ježíšovi: „Nevíme.“ A Ježíš jim řekl: „Ani já vám nepovím, jakou mocí to činím.“

Podobenství o zlých vinařích

12 ¹ Začal k nim mluvit v podobenstvích: „Jeden člověk vysadil vinici, odehnal ji zdí, vykopal nádrž k lisu a vystavěl strážní věž; pak ji pronajal vinařům a odcestoval. ² V stanovený čas poslal k vinařům služebníka, aby od nich vybral podíl z výnosu vinice. ³ Ale oni ho chytli, zbili a poslali zpět s prázdnou. ⁴ Opět k nim poslal jiného služebníka. Toho zpolíčkovali a tak zneuctili. ⁵ Poslal dalšího, toho zabili; a mnoho jiných – jedny zbili, jiné zabili. ⁶ Měl ještě jednoho: svého milovaného syna. Toho k nim poslal nakonec a říkal si: ,Na mého syna budou mít přece ohled.‘ ⁷ Ale ti vinaři si mezi sebou řekli: ,To je dědic. Pojďme, zabijeme ho a dědictví bude naše!‘ ⁸ A chytili ho, zabili a vyhodili ven z vinice. ⁹ Co udělá pán vinice? Přijde, zahubí vinaře a vinici dá jiným. ¹⁰ Nečetli jste v Písmu slovo:

,Kámen, který stavitelé zavrhli,
stal se kamenem úhelným;
¹¹ Hospodin to učinil
a je to podivuhodné v naších očích‘?“

¹² Nepřátelé se chtěli Ježíše zmocnit, neboť poznali, že to podobenství řekl proti nim, ale báli se lidu. I nechali ho a odešli.

Spor o daň císaři

¹³ Poslali k němu některé z farizeů a herodiánů, aby ho chytili za slovo. ¹⁴ Ti šli a řekli: „Mistře, víme, že jsi pravdivý a že se na nikoho neohlížíš; ty přece nebereš ohled na postavení člověka, nýbrž učíš cestě Boží podle pravdy. Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne? Máme dávat, nebo nemáme?“ ¹⁵ On však prohlédl jejich úskok a řekl jim: „Co mě pokoušíte? Ukažte mi denár!“ ¹⁶ Když mu jej podali, zeptal se jich: „Čí je tento obraz a nápis?“ Odpověděli: „Císařův.“ ¹⁷ Ježíš jim řekl: „Co je císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu.“ Velice se nad tím podivili.

Spor o vzkříšení

¹⁸ Přišli k němu saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a ptali se ho: ¹⁹ „Mistře, Mojžíš nám ustanovil: ,Zemře-li něčí bratr a zanechá manželku bezdětnou, ať se s ní ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.‘ ²⁰ Bylo sedm bratří. Oženil se první a zemřel bez potomka. ²¹ Jeho manželku si vzal druhý, ale zemřel a také nezanechal potomka. A stejně třetí. ²² A nikdo z těch sedmi nezanechal potomka. Naposledy ze všech zemřela i ta žena. ²³ Komu z nich bude patřit, až při vzkříšení vstanou? Všech sedm ji přece mělo za manželku.“
²⁴ Ježíš jim řekl: „Mýlíte se, neznáte Písma ani moc Boží! ²⁵ Když lidé vstanou z mrtvých, nežení se ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé. ²⁶ A pokud jde o mrtvé, že vstanou, nečetli jste v knize Mojžíšově, ve vyprávění o hořícím keři, jak Bůh Mojžíšovi řekl: ,Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘? ²⁷ On přece není Bohem mrtvých, nýbrž Bohem živých. Velmi se mýlíte!“

Největší přikázání

²⁸ Přistoupil k němu jeden ze zákoníků, který slyšel jejich rozhovor a shledal, že jim dobře odpověděl. Zeptal se ho: „Které přikázání je první ze všech?“ ²⁹ Ježíš odpověděl: „První je toto: ,Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán; ³⁰ miluj Hospodina, Boha svého, celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly!‘ ³¹ Druhé je toto: ,Miluj svého bližního jako sám sebe!‘ Většího přikázání nad tato dvě není.“ ³² I řekl mu ten zákoník: „Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že jest jediný Bůh a že není jiného kromě něho; milovat jej z celého srdce, z celého rozumu i z celé síly ³³ a milovat bližního jako sám sebe je víc, než přinášet Bohu oběti a dary.“ ³⁴ Když Ježíš viděl, že moudře odpověděl, řekl mu: „Nejsi daleko od Božího království.“ Potom se ho již nikdo otázat neodvážil.

Mesiáš, Syn Davidův

³⁵ Když Ježíš učil v chrámu, řekl jim ještě: „Jak mohou zákoníci říkat, že Mesiáš je syn Davidův? ³⁶ Sám David řekl v Duchu svatém:

,Řekl Hospodin mému Pánu:
Usedni po mé pravici,
dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy.‘

³⁷ Sám David nazývá Mesiáše Pánem, jak tedy může být jeho synem?“

Varování před zákoníky

Početný zástup rád mu naslouchal. ³⁸ Když učil, řekl: „Varujte se zákoníků, kteří se rádi procházejí v dlouhých řízách, stojí o pozdravy na ulicích, ³⁹ o přední sedadla v synagógách a přední místa na hostinách. ⁴⁰ Vyjídají domy vdov a dlouho se na oko modlí. Ty postihne tím přísnější soud.“

Dar vdovy

⁴¹ Sedl si naproti chrámové pokladnici a díval se, jak do ní lidé vhazují peníze. A mnozí bohatí dávali mnoho. ⁴² Přišla také jedna chudá vdova a vhodila dvě drobné mince, dohromady čtyrák. ⁴³ Zavolal své učedníky a řekl jim: „Amen, pravím vám, tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice. ⁴⁴ Všichni totiž dali ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku: dala, co měla, všechno, z čeho měla být živa.“

Předpověď zkázy chrámu

13 ¹ A když vycházel z chrámu, řekl mu jeden z jeho učedníků: „Pohleď Mistře, jaké to kameny a jaké stavby!“ ² Ježíš mu řekl: „Obdivuješ ty velké stavby? Nezůstane z nich kámen na kameni, všechno bude rozmetáno.“

Počátek běd

³ Když seděl na Olivové hoře naproti chrámu a byli sami, zeptali se ho Petr, Jakub, Jan a Ondřej: ⁴ „Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení, až se začne všechno schylovat ke konci!“ ⁵ Ježíš jim odpověděl: „Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl. ⁶ Mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat: ,Já jsem to‘ a svedou mnohé. ⁷ Až uslyšíte válečný ryk a zvěsti o válkách, nelekejte se! Musí to být, ale to ještě nebude konec. ⁸ Povstane národ proti národu a království proti království, v mnohých krajinách budou zemětřesení, bude hlad. To bude teprve začátek bolestí.
⁹ Vy sami se mějte na pozoru! Budou vás vydávat soudům, budete biti v synagógách, budete stát před vládci a králi kvůli mně, abyste před nimi vydali svědectví. ¹⁰ Ale dříve musí být evangelium kázáno všem národům. ¹¹ Až vás povedou před soud, nemějte předem starost, co budete mluvit; ale co vám bude v té hodině dáno, to mluvte. Nejste to vy, kdo mluví, ale Duch svatý. ¹² Vydá na smrt bratr bratra a otec dítě, povstanou děti proti rodičům a připraví je o život. ¹³ Budou vás všichni nenávidět pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.

Velké soužení

¹⁴ Když pak uvidíte, znesvěcující ohavnost zpustošení stát tam, kde být nemá – kdo čte, rozuměj – tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať uprchnou do hor; ¹⁵ kdo je na střeše, ať nesestupuje a nevchází do domu, aby si odtud něco vzal; ¹⁶ a kdo je na poli, ať se nevrací domů, aby si vzal plášť. ¹⁷ Běda těhotným a kojícím v oněch dnech! ¹⁸ Modlete se, aby to nebylo v zimě. ¹⁹ S těmi dny přijde takové soužení, jaké nebylo od počátku světa, který stvořil Bůh, až do dneška a nikdy nebude. ²⁰ A kdyby Pán nezkrátil ty dny, nebyl by spasen žádný člověk. Ale kvůli svým vyvoleným zkrátí ty dny. ²¹A tehdy, řekne-li vám někdo: ,Hle, tu je Mesiáš, hle tam‘, nevěřte! ²² Vyvstanou lžimesiášové a lžiproroci a budou předvádět znamení a zázraky, aby svedli vyvolené, kdyby to bylo možné. ²³ Vy však se mějte na pozoru! Všecko jsem vám řekl předem.

Příchod Syna člověka

²⁴ Ale v těch dnech po onom soužení zatmí se slunce, a měsíc ztratí svou září, ²⁵ hvězdy budou padat z nebe a mocnosti, které jsou v nebesích, se zachvějí. ²⁶ A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou. ²⁷ Tehdy vyšle anděly a shromáždí své vyvolené od čtyř úhlů světa, od nejzazších konců země po nejzazší konce nebe.

Poučení od fíkovníku

²⁸ Od fíkovníku si vezměte poučení: Když už jeho větev raší a vyráží listí, víte, že léto je blízko. ²⁹ Tak i vy, až uvidíte, že se toto děje, vězte, že ten čas je blízko, přede dveřmi. ³⁰ Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení, než se to všecko stane. ³¹ Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.

Výzva k bdělosti

³² O onom dni či hodině neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec. ³³ Mějte se na pozoru, bděte, neboť nevíte, kdy ten čas přijde. ³⁴ Jako člověk, který je na cestách: než opustil svůj dům, dal každému služebníku odpovědnost za jeho práci a vrátnému nařídil, aby bděl. ³⁵ Bděte tedy, neboť nevíte, kdy pán domu přijde, zda večer, či o půlnoci, nebo za kuropění, nebo ráno; ³⁶ aby vás nenalezl spící, až znenadání přijde. ³⁷ Co vám říkám, říkám všem: Bděte!“

Rozhodnutí velekněží

14 ¹ Bylo dva dny před velikonocemi, svátkem nekvašených chlebů. Velekněží a zákoníci přemýšleli, jak by se Ježíše lstí zmocnili a zabili ho. ² Říkali: „Jen ne při svátečním shromáždění, aby se lid nevzbouřil.“

Pomazání v Betanii

³ Když byl v Betanii v domě Šimona Malomocného a seděl u stolu, přišla žena, která měla alabastrovou nádobku pravého vzácného oleje z nadru. Rozbila ji a olej vylila na jeho hlavu. ⁴ Někteří se hněvali: „Nač ta ztráta oleje? ⁵ Mohl se prodat za víc než tři sta denárů a ty se mohly dát chudým.“ A osopili se na ni. ⁶ Ježíš však řekl: „Nechte ji! Proč ji trápíte? Vykonala na mně dobrý skutek. ⁷ Vždyť chudé máte stále kolem sebe, a kdykoli chcete, můžete jim činit dobře; mne však nemáte stále. ⁸ Ona učinila, co měla; už napřed pomazala mé tělo k pohřbu. ⁹ Amen, pravím vám, všude po celém světě, kde bude kázáno evangelium, bude se mluvit na její památku také o tom, co ona učinila.“

Úmluva Jidáše a velekněží

¹⁰ Jidáš Iškariotský, jeden z Dvanácti, odešel k velekněžím, aby jim ho zradil. ¹¹ Ti se zaradovali, když to slyšeli, a slíbili mu peníze. I hledal vhodnou příležitost, jak by jim ho vydal.

Příprava velikonoční večeře

¹² Prvního dne nekvašených chlebů, když se zabíjel velikonoční beránek, řekli Ježíšovi jeho učedníci: „Kde chceš, abychom ti připravili velikonoční večeři?“ ¹³ Poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: „Jděte do města a potká vás člověk, který nese džbán vody. Jděte za ním, ¹⁴ a kam vejde, řekněte hospodáři: ,Mistr vzkazuje: Kde je pro mne světnice, v niž bych jedl se svými učedníky velikonočního beránka?‘ ¹⁵ A on vám ukáže velkou horní místnost, zařízenou a připravenou; tam pro nás připravte večeři!“ ¹⁶ Učedníci šli, a když přišli do města, nalezli všecko, jak jim to řekl; a připravili velikonočního beránka.

Označení zrádce

¹⁷ Večer přišel Ježíš s Dvanácti. ¹⁸ A když byli u stolu a jedli, řekl: „Amen, pravím vám, že jeden z vás mě zradí, ten, který se mnou jí.“ ¹⁹ Zarmoutilo je to a začali se ho jeden po druhém ptát: „Snad ne já?“ ²⁰ Řekl jim: „Jeden ze Dvanácti, který se mnou namáčí chléb v téže míse. ²¹ Syn člověka odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil.“

Ustanovení večeře Páně

²² Když jedli, vzal chléb, požehnal, lámal a dával jim se slovy: „Vezměte, toto jest mé tělo.“ ²³ Pak vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něho všichni. ²⁴ A řekl jim: „Toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé. ²⁵ Amen, pravím vám, že nebudu již píti z plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu pít nový kalich v Božím království.“

Rozhovor cestou do Getsemane

²⁶ Když zazpívali chvalozpěv, šli na Olivovou horu. ²⁷ Ježíš jim řekl: „Všichni ode mne odpadnete, neboť je psáno: ,Budu bít pastýře a ovce se rozprchnou.‘ ²⁸ Ale po svém vzkříšení vás předejdu do Galileje.“ ²⁹ Tu mu Petr řekl: „I kdyby všichni odpadli, já ne.“ ³⁰ Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím tobě, že dnes, této noci, dřív než kohout dvakrát zakokrhá, právě ty mě třikrát zapřeš.“ ³¹ On však ještě horlivěji prohlašoval.: „I kdybych měl spolu s tebou umřít, nezapřu tě.“ Tak mluvili všichni.

Modlitba v Getsemane

³² Přišli na místo zvané Getsemane. Ježíš řekl svým učedníkům: „Počkejte tu, než se pomodlím.“ ³³ Pak vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana. Přepadla ho hrůza a úzkost. ³⁴ A řekl jim: „Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte!“ ³⁵ Poodešel od nich, padl na zem a modlil se, aby ho,je-li možné, minula tato hodina. ³⁶ Řekl: „Abba, Otče, tobě je všecko možné; odejmi ode mne tento kalich, ale ne, co já chci, nýbrž co ty chceš.“ ³⁷ Přišel k učedníkům a zastihl je ve spánku. Řekl Petrovi: „Šimone, ty spíš? Nedokázal jsi jedinou hodinu bdít? ³⁸ Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Váš duch je odhodlán, ale tělo slabé.“ ³⁹ Znovu odešel a modlil se stejnými slovy. ⁴⁰ A když se vrátil, opět je zastihl spící; oči se jim zavíraly a nevěděli, co by mu odpověděli. ⁴¹ Přišel potřetí a řekl jim: „Ještě spíte a odpočíváte? Už dost! Přišla hodina, hle, Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků. ⁴² Vstaňte, pojďme! Hle, přiblížil se ten, který mě zrazuje.“

Zatčení

⁴³ Ještě ani nedomluvil a přišel Jidáš, jeden z Dvanácti. Velekněží, zákoníci a starší s ním poslali zástup, ozbrojený meči a holemi. ⁴⁴ Jeho zrádce s nimi domluvil znamení. Řekl: „Kterého políbím, ten to je; toho zatkněte a pod dozorem odveďte.“ ⁴⁵ Když Jidáš přišel, hned k Ježíšovi přistoupil a řekl: „Mistře!“ a políbil ho. ⁴⁶ Oni pak na něho vztáhli ruce a zmocnili se ho. ⁴⁷ Tu jeden z těch, kdo stáli kolem, tasil meč, zasáhl veleknězova sluhu a uťal mu ucho. ⁴⁸ Ale Ježíš jim řekl: „Vyšli jste na mne jako na povstalce s meči a holemi, abyste mě zajali. ⁴⁹ Denně jsem učíval u vás v chrámě a nezmocnili jste se mne. Ale je třeba, aby se naplnila Písma!“ ⁵⁰ Všichni ho opustili a utekli. ⁵¹ Šel za ním nějaký mladík, který měl na sobě jen kus plátna přes nahé tělo; toho chytili. ⁵² On jim však nechal plátno v rukou a utekl.

Ježíš před radou

⁵³ Ježíše odvedli k veleknězi, kde se shromáždili nejvyšší kněží, starší a zákoníci. ⁵⁴ Petr šel zpovzdálí za Ježíšem až dovnitř do veleknězova dvora; seděl tam spolu se sluhy a ohříval se u ohně. ⁵⁵ Velekněží a celá rada hledali proti Ježíšovi svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti, ale nenalézali. ⁵⁶ Mnozí sice proti němu křivě svědčili, ale jejich svědectví se neshodovala. ⁵⁷ Někteří pak vystoupili a křivě proti němu svědčili: ⁵⁸ „Slyšeli jsme ho říkat: Já zbořím tento chrám udělaný rukama a ve třech dnech vystavím jiný, ne rukama udělaný.“ ⁵⁹ Ale ani zde se jejich svědectví neshodovala. ⁶⁰ Tu velekněz vstal, postavil se uprostřed a otázal se Ježíše: „Nic neodpovídáš na to, co tihle proti tobě svědčí?“ ⁶¹ On však mlčel a nic neodpověděl. Opět se ho velekněz zeptal: „Jsi ty Mesiáš, Syn Požehnaného?“ ⁶² Ježíš řekl: „Já jsem. A uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými.“ ⁶³ Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: „Nač ještě potřebujeme svědky? ⁶⁴ Slyšeli jste rouhání. Co o tom soudíte?“
Oni pak všichni rozhodli, že je hoden smrti. ⁶⁵ Někteří na něj počali plivat, zakrývali mu obličej, bili ho po hlavě a říkali mu: „Prorokuj!“ A sluhové ho tloukli do tváře.

Petrovo zapření

⁶⁶ Když byl Petr dole v nádvoří, přišla jedna z veleknězových služek, ⁶⁷ a když uviděla Petra, jak se ohřívá, pohlédla na něj a řekla: „I ty jsi byl s tím Nazaretským Ježíšem!“ ⁶⁸ On však zapřel: „O ničem nevím a vůbec nechápu, co říkáš.“ A vyšel ven do předního dvora. Vtom zakokrhal kohout. ⁶⁹ Ale služka ho uviděla a zase začala říkat těm, kdo stáli poblíž: „Ten člověk je z nich!“ ⁷⁰ On však opět zapíral. A zakrátko, zase ti, kdo stáli kolem, řekli Petrovi: „Jistě jsi z nich, vždyť jsi z Galileje!“ ⁷¹ On se však začal zaklínat a zapřísahat: „Neznám toho člověka, o němž mluvíte.“ ⁷² Vtom kohout zakokrhal podruhé. Tu se Petr rozpomněl na slova, která mu Ježíš řekl: „Dřív než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“ A dal se do pláče.

Ježíš před Pilátem

15 ¹ A hned zrána se poradili velekněží, starší a zákoníci, celá rada; spoutali Ježíše, odvedli jej a vydali Pilátovi.
² Pilát se ho otázal: „Ty jsi král Židů?“ On mu odpověděl: „Ty sám to říkáš.“ ³ Velekněží na něj mnoho žalovali. ⁴ Tu se ho Pilát znovu otázal: „Nic neodpovídáš? Pohleď, co všecko na tebe žalují!“ ⁵ Ježíš však už neodpověděl, takže se Pilát divil.

⁶ O svátcích jim propouštíval jednoho vězně, o kterého žádali. ⁷ Ve vězení byl mezi vzbouřenci, kteří se při vzpouře dopustili vraždy, muž jménem Barabáš. ⁸ Zástup přišel Piláta požádat o to, v čem jim obvykle vyhověl. ⁹ Pilát jim nato řekl: „Chcete, abych vám propustil židovského krále?“ ¹⁰ Věděl totiž, že mu ho velekněží vydali ze zášti. ¹¹ Velekněží však podnítili zástup, ať jim raději propustí Barabáše. ¹² Pilát se jich znovu zeptal: „Co tedy mám učinit s tím, kterému říkáte židovský král?“ ¹³ Tu se znovu dali do křiku: „Ukřižuj ho!“ ¹⁴ Pilát jim řekl: „A čeho se vlastně dopustil?“ Oni však ještě víc křičeli: „Ukřižuj ho!“ ¹⁵ Tu Pilát, aby vyhověl zástupu, propustil jim Barabáše; Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován.

Výsměch vojáků

¹⁶ Vojáci ho odvedli do místodržitelského dvora a svolali celou setinu. ¹⁷ Navlékli mu purpurový plášť, upletli trnovou korunu, vsadili mu ji na hlavu ¹⁸ a začali ho zdravit: „Buď zdráv, židovský králi!“ ¹⁹ Bili ho po hlavě holí, plivali na něj, klekali na kolena a padali před ním na zem. ²⁰ Když se mu dost neposmívali, svlékli mu purpurový plášť a oblékli ho zase do jeho šatů.

Ukřižování

Pak ho vedli ven, aby ho ukřižovali. ²¹ Cestou přinutili nějakého Šimona z Kyrény, otce Alexandrova a Rufova, který šel z venkova, aby mu nesl kříž. ²² A přivedli ho na místo zvané Golgota,což v překladu znamená .Lebka‘. ²³ Dávali mu víno okořeněné myrhou; on je však nepřijal.
²⁴ Ukřižovali ho a rozdělili si jeho šaty; losovali o ně, co si kdo vezme. ²⁵ Bylo devět hodin, když ho ukřižovali. ²⁶ Jeho provinění oznamoval nápis: „Král Židů.“ ²⁷ S ním ukřižovali dva povstalce, jednoho po jeho pravici a druhého po levici. ²⁸ Tak se naplnilo Písmo: ,Byl započten mezi zločince’. ²⁹ Kolemjdoucí ho uráželi: potřásali hlavou a říkali: „Ty, který chceš zbořit chrám a ve třech dnech jej postavit, ³⁰  zachraň sám sebe a sestup s kříže!“ ³¹ Podobně se mu mezi sebou posmívali velekněží spolu se zákoníky. Říkali: „Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže. ³² Ať nyní sestoupí s kříže, ten Mesiáš, král izraelský, abychom to viděli a uvěřili!“ Tupili ho i ti, kteří byli ukřižování spolu s ním.

Ježíšova smrt

³³ Když bylo poledne, nastala tma po celé zemi až do tří hodin. ³⁴ O třetí hodině zvolal Ježíš mocným hlasem: „Eloi, Eloi, lema sabachtani?“, což přeloženo znamená: ,Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?‘ ³⁵ Když to uslyšeli, říkali někteří z těch, kdo stáli okolo: „Hle, volá Eliáše.“ ³⁶ Kdosi pak odběhl, namočil houbu v octě, nabodl ji na prut a dával mu pít se slovy: „Počkejte, uvidíme, přijde-li ho Eliáš sejmout.“ ³⁷ Ale Ježíš vydal mocný hlas a skonal. ³⁸ Tu se chrámová opona roztrhla vpůli odshora až dolů. ³⁹ A když uviděl setník, který stál před ním, že takto skonal, řekl: „Ten člověk byl opravdu Syn Boží.“ ⁴⁰ Zpovzdálí se dívaly také ženy, mezi nimi i Maria z Magdaly, Marie, matka Jakubova mladšího a Josefa, A Salome, ⁴¹ které ho provázely a staraly se o něj, když byl v Galileji, a mnohé jiné, které se spolu s ním vydaly do Jeruzaléma.

Pohřeb Ježíšův

⁴² A když už nastal večer – byl totiž den přípravy, předvečer soboty – ⁴³ přišel Josef z Arimatie, vážený člen rady, který také očekával království Boží, dodal si odvahy, vešel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo. ⁴⁴ Pilát se podivil, že Ježíš už zemřel; zavolal si setníka a zeptal se ho, je-li už dlouho mrtev. ⁴⁵ A když mu to setník potvrdil, daroval mrtvé tělo Josefovi. ⁴⁶ Ten koupil plátno, sňal Ježíše s kříže, zavinul ho do plátna a položil do hrobu, který byl vytesán ve skále, a ke vchodu do hrobu přivalil kámen. ⁴⁷ Marie z Magdaly a Marie, matka Josefova, se dívaly, kam byl uložen.

Zvěst o vzkříšení

16 ¹ Když uplynula sobota, Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova, a Salome nakoupily vonné masti, aby šly pomazat Ježíše. ² Brzy ráno prvního dne po sobotě, sotva vyšlo slunce, šly k hrobu. ³ Říkaly si mezi sebou: „Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobu?“ ⁴ Ale když vzhlédly, viděly, že kámen je odvalen; a byl velmi veliký. ⁵ Vstoupily do hrobu a uviděly mládence, který seděl po pravé straně a měl na sobě bílé roucho; i zděsily se. ⁶ Řekl jim: „Neděste se! Hledáte Ježíše, toho Nazaretského, který byl ukřižován. Byl vzkříšen, není zde. Hle, místo, kam ho položili. ⁷ Ale jděte, řekněte jeho učedníkům, zvláště Petrovi: ,Jde před vámi do Galileje; tam ho spatříte, jak vám řekl.‘ “ ⁸ Ženy vyšly a utíkaly od hrobu, protože na ně padla hrůza i úžas. A nikomu nic neřekly, neboť se bály.

Závěr

⁹ Když Ježíš ráno prvního dne po sobotě vstal z mrtvých, zjevil se nejprve Marii z Magdaly, z níž kdysi vyhnal sedm démonů. ¹⁰ Ona to šla oznámit těm, kteří bývali s ním a nyní truchlili a plakali. ¹¹ Ti, když uslyšeli, že žije a že se jí ukázal, nevěřili. ¹² Potom se zjevil v jiné podobě dvěma z nich cestou, když šli na venkov. ¹³ Ti to šli oznámit ostatním; ale ani těm nevěřili. ¹⁴ Konečně se zjevil samým jedenácti, když byli u stolu; káral jejich nevěru a tvrdost srdce, poněvadž nevěřili těm, kteří ho viděli vzkříšeného. ¹⁵ A řekl jim: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. ¹⁶ Kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen. ¹⁷ Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky; ¹⁸ budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je.“ ¹⁹ Když jim to Pán řekl, byl vzat vzhůru do nebe a usedl po pravici Boží. ²⁰ Oni pak vyšli, všude kázali; a Pán s nimi působil a jejich slovo potvrzoval znameními.