Ježíš Kristus

První list Tesalonickým je nejstarší známý literární dokument raného křesťanství a první známý list apoštola Pavla. Byl napsán asi na začátku r.51 (přibližně dvacet let po Ježíšově smrti), a to v Korintu.
Na své druhé misijní cestě přišel Pavel mezi léty 49-50 do Tesaloniky, hlanvího města římské provincie Makedonie, provázen dvěma spolupracovníky, Silvanem (Silasem) a Timoteem (Sk 17,1-10), a založil zde křesťanskou obec, složenou z židů, proselytů a hlavně z pohanů (srv. 1,9).
Pro útoky židovské kolonie ji musel předčasně a náhle opustit. Ve starosti o osud mladé církve za pronásledování ze strany židů i pohanů poslal do Tesaloniky Timotea (3,2). Ten mu přinesl do Korintu dobré zprávy. V listu, který Pavel nato napsal, zrcadlí se jeho radost, že bratří v Tesalonice dobře obstáli ve zkouškách a že jsou na dobré cestě. Tón listu je ve srovnání s jeho pozdějšími listy velmi něžný a otcovský.
Verše 1,9-10 představují patrně nejstarší formu apoštola poselství. Jeho středem je zmrtvýchvstalý Pán, jehož druhý příchod je očekáván v nejbližší budoucnosti a jehož následování (doslovně: napodobování) je obsahem křesťanského života. Den Páně přijde náhle jako „zloděj v noci“ (5,2). Proto je nutné být stále připraven a celým svým životem se „líbit Bohu“ (4,1).
Otázka, která znepokojovala nové věřící v Tesalonice, byl osud těch, kdo zemřeli před příchodem Páně (4,13-18). Pavel odpovídá, že všichni bez rozdílu budou mít účast na jeho slavném příchodu: Nejprve vstanou z mrtvých ti, kdo už zemřeli, a pak spolu s žijícími půjdou vstříc Pánu, aby s ním byli navždy.
Pavlova odpověď vytvořila předpoklady pro překonání krize, která se později dostavila v některých křesťanských kruzích, když se blízké očekávání konce nesplnilo.
Pravost listu byla všeobecně uznávána od nejstarších dob a svědčí o ní také jeho svěžest a osobní vřelost. 1Te neobsahuje dlouhé dogmatické výklady jako pozdější velké epištoly, podává však v živých barvách obraz prvních křesťanských obcí, jejich víry, žhavé naděje a vzájemné lásky, a tím je pro všechny doby živou výzvou k téže naději a lásce.