Ježíš Kristus

List Římanům byl sepsán před cestou apoštola Pavla do Jeruzaléma (15,25n), zřejmě z Korintu (1K 16,6). Bylo to mezi r. 54 a 58. Jde o list, který obsahuje nejsoustavnější výklad Pavlovy teologie. Je to vlastně výklad ústně tradovaného evangelia (1,3n), který se vyrovnává s odlišnými názory (např. 6,1). Pavel ukazuje, že v evangeliu se zjevuje Boží spravedlnost (1,17), přičemž spravedlnost musíme chápat v širším smyslu jako Boží jednání, které umožňuje, aby na Božím soudu obstál (byl ospravedlněn) ten, kdo žije z víry v Ježíše. Podstatou Boží spravedlnosti je jeho milosrdenství a láska. Člověk, který se takto Bohu otevírá, nemůže od této lásky nic – ani smrt – oddělit (8,31-38). Člověk se tedy má odevzdat Bohu v živé víře v Ježíše Krista a s činnou důvěrou. Důrazem na ospravedlnění z víry nechce tedy Pavel oslabit úsilí o nápravu (posvěcení života), ale ukazuje její předpoklad: Jen tím, že se člověk bohu otevře, může poznat jeho dobrotu a moc. Tuto cestu mu otevřel Ježíš Kristus.
Pavel se tímto listem představil římské křesťanské obci, s níž počítal jako se základnou pro svou cestu dál na západ (15,24) na níž mu zvlášť záleželo, protože předpokládal, že křesťanské společenství v hlavním městě Římské říše bude hrát významnou roli v celé církvi. V listu proto také reaguje na nepokoje v Římě i jinde v Římském impériu, vyvolané zostřenými daňovými předpisy císaře Klaudia. V té době byli z Říma vypovězeni židé (r.49), patrně pro nepokoje, které vyvolal příchod křesťanů do římských synagóg. V 13. kapitole proto Pavel odlišuje evangelium od politické ideologie. K sepsání listu, který je pojednáním s obecnou platností, vedly tedy konkrétní důvody.
V nejstarších rukopisech není jednotně zaznamenán závěr epištoly (od 15,33). V některých rukopisech chybí 16,24, papyrus Chester-Beatty z doby po r. 200 má pořadí 1,1-15,33; 16,25-27;
16,1-23. Ekumenický překlad se opírá o text, na němž se shoduje nejvíce starých rukopisů. Někteří badatelé se domnívají, že k. 16 byla původně určena pro křesťanskou obec v Efezu. Je tam totiž uvedeno několik jmen, která s Efezem souvisejí.
To však mohli být lidé, kteří se do Říma vrátili po odvolání Klaudiova ediktu. Závěrečné díkůvzdání (16,25-27) je psáno odlišným slohem a mnoho bylo přepojeno později, při souborné redakci Pavlových listů.