Ježíš Kristus

List Galatským napsal apoštol Pavel křesťanským obcím v Galacii ve střední Malé Asii, které vznikly jeho misijním působením. Tyto obce však později ovlivnili křesťanští judaisté, kteří trvali na židovském chápání Mojžíšova zákona a tvrdili, že podmínkou spásy je dodržování některých jeho předpisů, zvláště obřízky. Pavel se obával, že judaisté zatemnili samu podstatu evangelia, vykupitelské dílo Kristovo, tím, že vnucovali galatským křesťanům rabínsko-židovské pojetí Zákona. Podle tohoto pojetí zjevil Bůh Izraeli Zákon jako cestu ke spravedlnosti před Bohem, a tím ke spáse. Uvedeného cíle dosahuje člověk tak, že svými skutky plní ustanovení zákona.
Když se Pavel setkal se zmrtvýchvstalým Kristem, pochopil Zákon novým způsobem. Ne Zákon, ale Ježíš Kristus je vrcholem Božího zjevení. Zákon není cesotu ke spravedlnosti před Bohem a ke spáse. Byl dán „kvůli proviněním“ (3,19), aby člověka usvědčil z hříchu, ze kterého se on sám nevysvobodí. Člověku nezbývá než uznat rozsudek Zákona a podrobit se mu. Tak to učinil zástupně za hříšné lidstvo Ježíš Kristus. Ač sám spravedlivý, podrobil se na kříži rozsudku Zákona, a tak vykoupil jeho moci (3,13n; 4,4n) a ze smrti ty, kdo ve víře přijímají jeho oběť. Zákon je požadavkem spravedlnosti, ale nemůže spravedlnost dát. Tu daruje Bůh v oběti Kristově a člověk ji přijímá ve víře.
Judaistický blud sice navenek působí zdánlivou shodu se Starým zákonem a etickou náročností, ve skutečnosti však má mnoho společného s někdejším pohanstvím Galaťanů: Představuje cestu zpět do otroctví „vesmírných mocnosti“ (4,3.9), tj.k způsobu života, v němž se člověk cítí ohrožen skutečnostmi, které sám nemá pod svou mocí, a proto se je snaží nějakými svými úkony (v tomto případě např. Obřízkou) ukonejšit, aby mu neškodily. Takové otroctví uzavírá přístup k plnému lidskému životu. Pavel vydává svědectví, že našel tento život v Ježíši Kristu, který svou obětí z nás sňal prokletí Zákona. Všichni bez rozdílu (3,28) proto mohou přijmout život a spravedlnost.
List nadiktoval a vlastnoručně dopsal Pavel v r. 52-56, pravděpodobně v Efezu na své třetí misijní cestě.