Napadlo mě, že bych napsal článek o tom, jak mrháme naším časem na tomto Zemi.

V Genesis 6:3 Bůh řekl, že lidský život bude mít 120 pozemských let.
Když vezmeme v potaz dle statistik, průměrný zdravý žijící člověk je schopen se dožít i přes 100 let života.
Bůh však v desateru přikázání (Exodus 20:12) říká: „Cti svého otce i matku, ať jsi dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.“
Z toho plyne, pokud si ctíme naších rodičů, je dost možné že se dožijeme mnoho let na Zemi a překročíme i 100 let pozemského života, pokud ovšem budeme žít zdravým životním stylem (zdravé jídlo, pohyb, spaní atd…)

Každý jeden z nás v životě prospí asi 24 let, což je 1/3 celého života.
Z výše uvedených informací předpokládejme že máme zhruba 70 aktivních let k tomu, abychom v životě něčeho dosáhli a dokázali.

Bůh nám dává tento život na Zemi, abychom si prošli spousta poučením, pokušením a studováním k rozlišení co je dobré a co je zlé z hlediska Božích principu.
Na základě těchto životních událostí pak směřuji naše cesty buď k Bohu, nebo se odlučují od Boha.
Ježíš řekl: „Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.“ (Matouš 24:13),
protože mnozí v onom pokušení životem odpadnou z víry v Boha (Lukáš 8:13, nebo Matouš 24:10).

Apoštol Jakub říká v List Jakubův 1,12:

„Blahoslavený člověk, který obstojí ve zkoušce; když se osvědčí, dostane vavřín života, jejž Pán zaslíbil těm, kdo ho milují. Kdo prochází zkouškou, ať neříká, že ho pokouší Pán.
Bůh nemůže být pokoušen ke zlému a sám také nikoho nepokouší.
Každý, kdo je v pokušení, je sváděn a váben svou vlastní žádostivostí.
Žádostivost pak počne a porodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt.“

Teď, když už víme o našem časování života a taky pokušení životem, otázkou je: Jak naložíme s naším krátkým časem zde na Zemi?
Protože vše, co tu činíme, bude mít věčný následek v nebi.

Apoštol Petr říká v 1 Petrův 4:12, že Boží soud začíná u věřících:

„Přišel totiž čas, aby soud začal od domu Božího. Jestliže začíná od vás, jaký bude konec těch, kteří se Božímu evangeliu vzpírají? Jestliže i spravedlivý bude stěží zachráněn, kde se ocitne bezbožný a hříšný?‘A tak ti, kteří trpí podle vůle Boží, ať svěří své duše věrnému Stvořiteli a činí dobré.“

A jinde Ježíš říká podobenství o služebníku (Matouš 25:26), kterému bylo svěřeno boží dílo, ale neudělal nic za tu dobu, co byl jeho Pán pryč… pak přišel Pán a potrestal toho služebníka, že za ten čas (za svůj život na Zemi) nic neudělal a vyhnal ho ven mezi nevěřícími, kde bude pláč a skřípění zubů.

Proto pokud jsme křesťané, věříme-li v Boha i v Krista Ježíše, přijali jsme Ježíše za svého Pána a Spasitele a jsme naplnění Duchem svatým, měli bychom konat dílo Boží, ke kterému jsme Bohem povolání. Každý je povolán v něčem jiném, v čem ho Bůh sám určil a Duch Boží se sám rozhoduje, komu udělí svoje duchovní dary:
„To vše ale působí jeden a tentýž Duch, který obdarovává každého jednotlivě, jak sám chce.“ (1.list Korintským 12:11)

Proto nemarněme svůj čas lenošením, neboť lenivost Bůh nemá rád (Genesis 3:19 nebo Přísloví 6:6).

Satan ďábel nám každým dnem říká: „odlož to na zítřek, dnes si odpočiň, máš hodně časů“.
Takto nám ubíhají dny pozemského života a ničeho, k čemu jsme Pánem povolání nedosáhneme.
Vzpomeňte si taky na podobenství nevěsty (Boží církev), kteří očekávali v noci na svého ženicha (Krista), ale jejich olej v lampě zhasínal.
Pak když přišel ženich, tak se k těm lhostejným nevěstám neznal. Celé podobenství, jak ji Ježíš vypráví v Matouš 25,1:

Tehdy bude království nebeské, jako když deset družiček vzalo lampy a vyšlo naproti ženichovi.
Pět z nich bylo pošetilých a pět rozumných.
Pošetilé vzaly lampy, ale nevzaly si s sebou olej.
Rozumné si vzaly s lampami i olej v nádobkách.
Když ženich nepřicházel, na všechny přišla ospalost a usnuly.
Uprostřed noci se rozlehl křik: ‚Ženich je tu, jděte mu naproti!‘
Všechny družičky procitly a dávaly do pořádku své lampy.
Tu řekly ty pošetilé rozumným: ‚Dejte nám trochu oleje, naše lampy dohasínají!‘
Ale rozumné odpověděly: ‚Nemůžeme, nedostávalo by se nám ani vám. Jděte raději ke kupcům a kupte si!‘
Ale zatímco šly kupovat, přišel ženich, a které byly připraveny, vešly s ním na svatbu; a dveře byly zavřeny.
Potom přišly i ty ostatní družičky a prosily: ‚Pane, pane, otevři nám!‘
Ale on odpověděl: ‚Amen, pravím vám, neznám vás.‘
Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.

Ježíš taky řekl, že naše pokolení je ta poslední (Matouš 24:34) a že ty dny budou zkrácené pro své vyvolené (Matouš 24:22).
Takže čas je drahocenná věc, nesmíme si s ním plýtvat a rozhazovat nerozumně.
Ano, radujme se s rodinou a s přáteli, ale mějme se taky na pozoru, abychom dělali užitečné věci ke slávě Boží, protože vše co zde na Zemi konáme, bude mít věčný vliv v nebi.