Drazí bratři a sestry,

v minulém příspěvku jsme si poukázali na některá znamení druhého příchodu Pana Ježíše Krista, jejichž naplňování můžeme být očitými svědky.

Dnes se budeme věnovat jedné předpovědi, která v mnohých vzbuzuje obavy. Navazuje na událost, o které jsme hovořili minule, a sice přítomnost „otřesné ohavnosti“ na svatém místě. Je to Kristův výrok, který čteme u Matouše 24:21:
„Tehdy totiž nastane velké soužení, jaké do té doby nebylo od počátku světa a jaké už nikdy nebude.“
Tato slova o velkém soužení jsou často mylně spojovány s velkým soužením, z kterého vychází velký zástup podle Zjevení 7:9,14:
“A hle, potom jsem spatřil veliký zástup, který by nikdo nemohl sečíst, ze všech národů a pokolení a lidí i jazyků, jak stojí před trůnem a před Beránkem, oblečeni do bílých rouch. Tehdy mi řekl: „To jsou ti, kteří přišli z velikého soužení. Vyprali svá roucha a vybílili je v krvi Beránka.”
Tyto dvě zmínky o velkém soužení ale nepopisují tutéž událost!

Tomu, co znamená velké soužení, z kterého vychází velký zástup porozumíme, když si uvědomíme, kdo tento velký zástup tvoří. Podle popisu, který máme k dispozici ve Zjevení 7. kapitole od 9. verše, je jasné, že jeho počet není předem daný – na rozdíl od skupiny označených a zapečetěných Božích služebníků, jejichž počet je 144 000 a mluví se o nich v téže kapitole v 3. až 8. verši. Tento velký zástup uctívá a chválí Boha, Jan ho vidí v nebi, jejich roucha jsou vypraná a vybílená v Beránkově krvi – tedy jsou to Kristovi věrní následovníci a jsou ze všech národů, jazyků a pokolení – tedy generací. To ukazuje, že velký zástup je tvořen Kristovými vyvolenými následovníky od 1. století až do současnosti. A oni všichni vycházejí z velkého soužení. To znamená, že oni všichni napříč staletími prožívali a prožívají určitá soužení – útrapy a strádání různého druhu – v tělesném, ale velmi často v duševním a citovém ohledu. Na to předem své následovníky Pan Ježíš upozorňoval při mnoha příležitostech, například u Jana 16:33:
„Toto vše jsem vám pověděl, abyste ve mně nalezli pokoj. Na světě zakoušíte soužení, ale buďte stateční – já jsem přemohl svět.“

Nikdo nemůže zpochybnit, že Kristovi následovníci od 1. století až dosud opravdu trpěli. To, jak své, opravdu výjimečné soužení popisoval apoštol Pavel, čteme v 2. dopise Korintským 2:4 a 11:23-28:
„Psal jsem vám s velikou úzkostí, se sevřeným srdcem a s mnoha slzami, ne abyste byli zarmouceni, ale abyste poznali lásku, kterou k vám přetékám.“ „Jsou Kristovi služebníci? Teď mluvím jako pomatenec: Já více! Pracoval jsem mnohem víc, ve vězení jsem byl častěji, nesčetněkrát jsem byl bit, znovu a znovu na prahu smrti. Pětkrát jsem od Židů dostal devětatřicet ran. Třikrát jsem byl bit holemi, jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem ztroskotal, noc a den jsem vydržel na širém moři. Stále na cestách, ohrožován řekami, ohrožován lupiči, ohrožován svými rodáky, ohrožován pohany, ohrožován ve městě, ohrožován na poušti, ohrožován na moři, ohrožován mezi falešnými bratry. Tolik dřiny a vyčerpání, tolik bezesných nocí! Vím, co je hlad, žízeň a časté půsty, vím, co je chlad a nahota. Kromě toho všeho na mě denně doléhá ještě starost o všechny církve.“
To je velké soužení, z kterého vychází velký zástup podle Zjevení Jana. Soužení různého druhu zažívají Kristovi praví následovníci i v současnosti a bude to tak, dokud ON nepřijde a nevezme nás k sobě. Na rozdíl od ostatních ve světě, se ale Boží lid i při všem svém soužení může spolehnout na povzbudivá slova Pavla z 1. Korintským 10:13:
„Ale Bůh je věrný! Nedovolí, abyste byli pokoušeni nad své možnosti; uprostřed zkoušky vám poskytne východisko, abyste mohli obstát.“
A z dopisu Filipským 4:6,7: „O nic nemějte starost, ale za všechno se modlete. O své potřeby proste s vděčností Boha, a Boží pokoj přesahující všechno chápání bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.“

A dokonce se na nás plní slova 2. Korintským 1:3-5: „Požehnán buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškerého potěšení!  V každém našem soužení nás potěšuje, abychom ty, kdo mají jakékoli soužení, mohli povzbuzovat tímtéž potěšením, které jsme sami přijali od Boha. Vždyť čím více utrpení pro Krista zakoušíme, tím více povzbuzení skrze Krista přijímáme.“
Ano, Pavel hovořil z vlastní zkušenosti. Když si totiž člověk uvědomuje, že trpí kvůli Kristu a své oddanosti Bohu, náš Otec se mu odměňuje tím, že mu dává do srdce radost – potvrzení Jeho přízně – a to nás naplňuje štěstím. A touhou vytrvat…

O jakém velkém soužení se tedy píše, milí bratři a sestry v evangeliu Matouše, 24. kapitole? To, že se netýká Kristových následovníků, je jasněji vidět v jiném popisu téže události a to u Lukáše 21:20-24:
„Až uvidíte Jeruzalém obležený vojskem, vězte, že přišla jeho zkáza. Tehdy ať ti, kdo jsou v Judsku, utíkají do hor. Kdo jsou ve městě, ať z něj odejdou, a kdo jsou na venkově, ať nechodí do města.  Nastanou totiž dny pomsty, kdy se naplní vše, co je psáno.  Běda bude v těch dnech těhotným a kojícím, protože na zemi přijde veliké strádání a hněv proti tomuto lidu.  Budou padat ostřím meče a budou odvedeni do zajetí mezi všechny národy. Po Jeruzalému budou šlapat pohané, dokud se časy pohanů nenaplní.“
Toto velké soužení, strádání a hněv se netýkalo Kristových následovníků – těm bylo naopak díky Ježíšovu varování umožněno, aby rozpoznali znamení blížícího se konce a utekli do hor. Tato zkáza, kterou Jeruzalému v roce 70 n.l. způsobila Římská armáda, ale postihla všechny, kteří si sice mysleli, že patří pravému Bohu, že jsou Jeho vyvoleným lidem, který žije ve Svatém městě, ale Kristu nevěřili! Přesně se na nich splnila výše uvedená slova o jejich utrpení a také to, co Ježíš pověděl o chvíli dříve a je to zaznamenáno například u Lukáše 21:5,6: „Někteří si povídali, jak je chrám krásný – ty kameny, ty obětní dary! Ježíš na to řekl: „Přijdou dny, kdy z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni. Všechno bude zbořeno.“
A také to, co řekl Ježíš Jeruzalémským ženám jen chvíli před svou smrtí.

Čteme o tom u Lukáše 23:27-30: „Ježíš se k nim obrátil: „Dcery jeruzalémské, neplačte nade mnou, ale nad sebou a nad svými dětmi. Hle, přicházejí dny, kdy lidé řeknou: ‚Blaze neplodným, jejichž lůna nerodila a jejichž prsy nekojily!‘ Tehdy řeknou horám: ‚Padněte na nás, a kopcům: ‚Skryjte nás!‘“
Ano, to, co zažil Boží původní vyvolený lid v 1. století byla strašná zkáza, která neměla obdoby. A byla jasným projevem Božího trestu za jejich nevěrnost a modlářství, za to, že nepřijali JEHO prostředek záchrany, ale dokonce ho trýznivým způsobem zabili!

Tato děsivá předpověď má stejně jako ostatní znamení z 24. kapitoly Matoušova evangelia, své další naplnění v dnešní době. I v současnosti se toto velké soužení netýká skutečných Kristových následovníků, ale těch, kteří se sice za pravé Boží služebníky považují – jako v 1. století Židé, ale jsou jako oni prostoupeni nevěrností a modlářstvím! A také krví těch, kteří statečně z Božího pověření tyto jejich hrozné skutky odhalovali a nechtěli se na nich podílet. A také v dnešní době souží ty, jež projevují stejný postoj! Splní se slova, která jsou zapsána v 2. dopise Tesalonickým 1:6-10:
„Bůh je spravedlivý: těm, kdo vás trápí, bude odplaceno trápením, ale vy ztrápení se spolu s námi dočkáte odpočinutí. Pán Ježíš se zjeví z nebe se svými mocnými anděly v ohnivém plameni, aby potrestal ty, kdo neuznávají Boha a nepřijímají evangelium našeho Pána Ježíše. Jejich trestem bude věčná záhuba v odloučení od Pána a od jeho úžasné moci. V ten den Pán přijde, aby byl oslaven svými svatými a obdivován všemi věřícími – vždyť i vy jste uvěřili našemu svědectví.“

S naprostou jistotou, která pramení z porozumění současným celosvětovým událostem, které nám poskytl náš milovaný Pán prostřednictvím svého Ducha, můžeme říct, že:
Čas vykonání soudu nad odpadlým křesťanstvím nadešel!

V dalším příspěvku si ukážeme, proč současné křesťanské církve a organizace vystihuje označení Velký Babylón a nevěstka ze Zjevení 17. a 18. kapitoly a proč si tedy zaslouží Boží nekompromisní odsouzení a potrestání.

Přejeme Vám, drazí bratři a sestry, aby Vám Boží Duch pomohl získat z myšlenek, které Vám předáváme a které pochází od našeho Otce, potřebné povzbuzení a posílení.
V této době, kdy se blíží návrat Ježíše Krista pro Jeho vyvolené.

S.D.