Věnování Theofilovi

1 ¹ I když se již mnozí pokusili sepsat vypravování o událostech, které se mezi námi naplnily, ² jak nám je předali ti, kteří byli od počátku očitými svědky a služebníky slova, ³ rozhodl jsem se také já, když jsem vše znovu důkladně prošel, že ti to v pravém sledu vypíši, vznešený Theofile, ⁴ abys poznal hodnověrnost toho, v čem jsi byl vyučován.

Předpověď narození Jana Křtitele

⁵ Za dnů judského krále Heroda žil kněz, jménem Zachariáš, z oddílu Abiova; měl manželku z dcer Áronových a ta se jmenovala Alžběta. ⁶ Oba byli spravedliví před Bohem a žili bezúhonně podle všech Hospodinových příkazů a ustanovení. ⁷ Neměli však děti, neboť Alžběta byla neplodná a oba již byli pokročilého věku.

⁸ Když jednou přišla řada na Zachariášův oddíl a on konal před Bohem kněžskou službu, ⁹ připadlo na něj losem podle kněžského řádu, aby vešel do svatyně Hospodinovy a obětoval kadidlo. ¹⁰ Venku se v hodinu té oběti modlilo veliké množství lidu. ¹¹ Tu se ukázal anděl Páně stojící po pravé straně oltáře, kde se obětovalo kadidlo. ¹² Když ho Zachariáš uviděl, zděsil se a padla na něho bázeň. ¹³ Anděl mu řekl: „Neboj se, Zachariáši, neboť tvá prosba byla vyslyšena; tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan.

¹⁴ Budeš mít radost a veselí
a mnozí se budou radovat z jeho narození.
¹⁵ Bude veliký před Pánem,
víno a opojný nápoj nebude pít,
už od mateřského klína bude naplněn Duchem svatým.
¹⁶ A mnohé ze synů izraelských obrátí k Pánu, jejich Bohu;
¹⁷ sám půjde před ním v duchu a moci Eliášově,
aby obrátil srdce otců k synům
a vzpurné k moudrosti spravedlivých
a připravil Pánu lid pohotový“.

¹⁸ Zachariáš řekl andělovi: „Podle čeho to poznám? Vždyť já jsem stařec a moje žena je pokročilého věku.“ ¹⁹ Anděl mu odpověděl: „Já jsem Gabriel, který stojí před Bohem; byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tuto radostnou zvěst. ²⁰ Hle, oněmíš a nepromluvíš až do dne, kdy se to stane, poněvadž jsi neuvěřil mým slovům, která se svým časem naplní.“
²¹ Lid čekal na Zachariáše a divil se, že tak dlouho prodlévá v chrámě. ²² Když vyšel, nemohl k nim promluvit, a tak poznali, že měl v chrámě vidění; dával jim jen znamení a zůstal němý. ²³ Jakmile skončily dny jeho služby, odešel domů.
²⁴ Po těch dnech jeho manželka Alžběta počala, ale tajila se po pět měsíců a říkala si: ²⁵ „Toto mi učinil Pán; sklonil se ke mně v těchto dnech, aby mne zbavil mého pohanění mezi lidmi.“

Předpověď narození Ježíšova

²⁶ Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, ²⁷ k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria. ²⁸ Přistoupil k ní a řekl: „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.“ ²⁹ Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená. ³⁰ Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. ³¹ Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. ³² Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. ³³ Na věky bude kralovat nad rodem Jákobovým a jeho království nebude konce.“
³⁴ Maria řekla andělovi: „Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?“ ³⁵ Anděl jí odpověděl: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží. ³⁶ Hle, i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a již je v šestém měsíci, ač se o ní říkalo, že je neplodná. ³⁷ Neboť ,u Boha není nic nemožného‘ .“ ³⁸ Maria řekla: „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.“ Anděl pak od ní odešel.

Setkání Marie a Alžběty

³⁹ V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do hor do města Judova. ⁴⁰ Vešla do domu Zachariášova a pozdravila Alžbětu. ⁴¹ Když Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, pohnulo se dítě v jejím těle; byla naplněna Duchem svatým ⁴² a zvolala velikým hlasem: „Požehnaná jsi nade všechny ženy a požehnaný plod tvého těla. ⁴³ Jak to, že ke mně přichází matka mého Pána? ⁴⁴ Hle, jakmile se zvuk tvého pozdravu dotkl mých učí, pohnulo se radostí dítě v mém těle. ⁴⁵ A blahoslavená, která uvěřila, že se splní to, co jí bylo řečeno od Pána.“

Mariin chvalozpěv

⁴⁶ Maria řekla:
„Duše má velebí Pána
⁴⁷ a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli,
⁴⁸ že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení.
Hle, od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení,
⁴⁹ že se mnou učinil veliké věci ten, který je mocný.
Svaté jest jeho jméno ⁵⁰ a milosrdenství jeho od pokolení do pokolení
k těm, kdo se ho bojí.
⁵¹ Prokázal sílu svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně;
⁵² vladaře svrhl z trůnu a ponížené povýšil, ⁵³ hladové nasytil dobrými věcmi
a bohaté poslal pryč s prázdnou.
⁵⁴ Ujal se svého služebníka Izraele, pamětliv svého milosrdenství,
⁵⁵ jež slíbil naším otcům, Abrahamovi a jeho potomkům navěky.“

⁵⁶ Maria zůstala s Alžbětou asi tři měsíce a pak se vrátila domů.

Narození Jana Křtitele

⁵⁷ Alžbětě se naplnil čas a přišla její hodina: narodil se jí syn. ⁵⁸ A když uslyšeli její sousedé a příbuzní, že jí Pán prokázal tak veliké milosrdenství, radovali se spolu s ní. ⁵⁹ Osmého dne se sešli k obřízce dítěte a chtěli mu dát po jeho otci jméno Zachariáš. ⁶⁰ Jeho matka na to řekla: „Nikoli, bude se jmenovat Jan.“ Řekli jí: ⁶¹ „Nikdo z tvého příbuzenstva se tak nejmenuje!“ ⁶² Obrátili se na otce, jaké mu chce dát jméno. ⁶³ On požádal o tabulku a napsal na ni: Jeho jméno je Jan. A všichni se tomu divili. ⁶⁴ Ihned se uvolnila jeho ústa i jazyk a on mluvil a chválil Boha. ⁶⁵ Tu padla bázeň na všechny sousedy a všude po judských horách se mluvilo o těchto událostech. ⁶⁶ Všichni, kteří to uslyšeli, uchovávali to v mysli a říkali: „Čím toto dítě bude?“
A ruka Hospodinova byla s ním.

Chvalozpěv Zachariášův

⁶⁷ Jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a takto prorocký promluvil:
⁶⁸ „Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele, protože navštívil a vykoupil svůj lid
⁶⁹ a vzbudil nám mocného spasitele z rodu Davida, svého služebníka,
⁷⁰ jak mluvil ústy svatých proroků od pradávna;
⁷¹ zachránil nás od naších nepřátel a z rukou všech, kteří nás nenávidí,
⁷² slitoval se nad našimi otci a rozpomenul se na svou svatou smlouvu, ⁷³ na přísahu, kterou učinil
našemu otci Abrahamovi, že nám dá, ⁷⁴ abychom vysvobozeni z rukou nepřátel a prosti strachu
⁷⁵ jej zbožně a spravedlivě ctili po všechny dny svého života.
⁷⁶ A ty, synu, budeš nazván prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
⁷⁷ a dal jeho lidu poznat spásu v odpuštění hříchů, ⁷⁸ pro slitování a milosrdenství našeho Boha,
jímž nás navštíví vycházející z výsosti, ⁷⁹ aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a stínu smrti,
a uvedl naše kroky na cestu pokoje.“

⁸⁰ Chlapec rostl a sílil na duchu; a žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před Izrael.

Narození Ježíšovo

2 ¹ Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. ² Tento první majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius. ³ Všichni si šli dát zapsat, každý do svého města. ⁴ Také Josef se vydal z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu u rodu Davidova, ⁵ aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě. ⁶ Když tam byli, naplnili se dny a přišla její hodina. ⁷ I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou. ⁸ A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. ⁹ Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň. ¹⁰ Anděl jim řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. ¹¹ Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. ¹² Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“ ¹³ A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: ¹⁴ „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“
¹⁵ Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: „Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil.“ ¹⁶ Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položení do jeslí. ¹⁷ Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti. ¹⁸ Všichni, kdo to uslyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři vyprávěli. ¹⁹ Ale Maria to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom. ²⁰ Pastýři se pak navrátili, oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno.

Simeon a Anna

²¹ Když uplynulo osm dní a nastal čas k jeho obřízce, dali mu jméno Ježíš, které dostal od anděla dříve, než jej matka počala.
²² Když uplynuly dny jejich očišťování podle zákona Mojžíšova, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby s nim předstoupili před Hospodina – ²³ jak je psáno v zákoně Páně: ,vše, co je mužského rodu a otvírá život matky, bude zasvěceno Hospodinu‘ – ²⁴ a aby podle ustanovení Zákona obětovali dvě hrdličky nebo dvě holoubata.
²⁵ V Jeruzalémě žil muž jménem Simeon; byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl s ním. ²⁶ Jemu bylo Duchem svatým předpovězeno, že neuzří smrti, dokud nespatří Hospodinova Mesiáše. ²⁷ A tehdy veden Duchem přišel do chrámu. Když pak rodiče přinášeli Ježíše, aby splnili, co o dítěti předpisoval Zákon, ²⁸ vzal ho Simeon do náručí a takto chválil Boha:
²⁹ „Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova, ³⁰ neboť mé oči uviděly tvé spasení, ³¹ které jsi připravil přede všemi národy – ³² světlo, jež bude zjevením pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael.“
³³ Ježíšův otec (Josef) a matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli. ³⁴ A Simeon jim požehnal a řekl jeho matce Marii: „Hle, on jest dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat – ³⁵ tvou vlastní duší pronikne meč – aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí.“
³⁶ Žila tu i prorokyně Anna, dcera Fanuelova, z pokolení Ašerova. Byla již pokročilého věku; když se jako dívka provdala, žila se svým mužem sedm let ³⁷ a pak byla vdovou až do svého osmdesátého čtvrtého roku. Nevycházela z chrámu, ale dnem i nocí sloužila Bohu posty i modlitbami. ³⁸ A v tu chvíli k nim přistoupila, chválila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kteří očekávali vykoupení Jeruzaléma.
³⁹ Když Josef a Maria vše řádně vykonali podle zákona Páně, vrátil se do Galileje do svého města Nazareta. ⁴⁰ Dítě rostlo v síle a moudrosti a milost Boží byla s ním.

Dvanáctiletý v chrámě

⁴¹ Každý rok chodívali jeho rodiče o velikonočních svátcích do Jeruzaléma. ⁴² Také když mu bylo dvanáct let, šli tam, jako bylo o svátcích obyčejem. ⁴³ A když v těch dnech všechno vykonali a vraceli se domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, aniž to jeho rodiče věděli. ⁴⁴ Protože se domnívali, že je někde s ostatními poutníky, ušli den cesty a pak jej hledali mezi svými příbuznými a známými. ⁴⁵ Když ho nenalezli, vrátili se a hledali ho v Jeruzalémě. ⁴⁶ Po třech dnech jej nalezli v chrámě, jak sedí mezi učiteli, naslouchá a dává jim otázky. ⁴⁷ Všichni, kteří ho slyšeli, divili se rozumnosti jeho odpovědí. ⁴⁸ Když ho rodiče spatřili, užasli a jeho matka mu řekla: „Synu, co jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali.“ ⁴⁹ On jim řekl: „Jak to, že jste mě hledali? Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce?“ ⁵⁰ Ale oni jeho slovu neporozuměli. ⁵¹ Pak se s nimi vrátil do Nazareta a poslouchal je.
Jeho matka uchovávala to vše ve svém srdci. ⁵² A Ježíš prospíval na duchu i na těle a byl milý Bohu i lidem.

Jan Křtitel

3 ¹ V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když Pontius Pilát spravoval Judsko a v Galileji vládl Herodes, jeho bratr Filip na území Itureje a Trachonitidy a Lyzanias v Abiléně, ² za nejvyššího kněze Annáše a Kaifáše, stalo se slovo Boží k Janovi, synu Zachariášovu, na poušti. ³ I začal procházet celé okolí Jordánu a kázal: „Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů,“ ⁴ jak je psáno v knize slov proroka Izaiáše:
,Hlas volající na poušti:
Připravte cestu Páně,
vyrovnejte mu stezky!
⁵ Každá propast bude zasypána,
co je křivé, bude přímé,
hrbolaté cesty budou rovné;
⁶ a každý tvor uzří spasení Boží.‘

⁷ Zástupům, které vycházeli, aby se od něho daly pokřtít, Jan říkal: „Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nastávajícím hněvem? ⁸ Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání, a nezačínejte si říkat: ,Náš otec jest Abraham!‘ Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení. ⁹ Sekera už je na koření stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.“
¹⁰ Zástupy se Jana ptaly: „Co jen máme dělat?“ ¹¹ On jim odpověděl: „Kdo má dvoje oblečení, dej tomu, kdo nemá žádné, a kdo má co k jídlu, udělej také tak.“
¹² Přišli i celníci, aby se dali pokřtít, a ptali se: „Mistře, co máme dělat?“ ¹³ On jim řekl: „Nevymáhejte víc, než máte nařízeno.“ ¹⁴ Tázali se ho i vojáci: „A co máme dělat my?“ Řekl jim: „Nikomu nečiňte násilí, nikoho nevydírejte, spokojte se se svým žoldem.“
¹⁵ Lidé byli plni očekávání a všichni ve svých myslích uvažovali o Janu, není-li on snad Mesiáš. ¹⁶ Na to Jan všem řekl: „Já vás křtím vodou. Přichází však někdo silnější než já; nejsem ani hoden, abych rozvázal řemínek jeho obuvi; on vás bude křtít Duchem Svatým a ohněm. ¹⁷ Lopata je v jeho ruce, aby pročistil svůj mlat a pšenici shromáždil do své sýpky; ale plevy spálí ohněm neuhasitelným.“

¹⁸ A ještě mnohým jiným způsobem napomínal lid a kázal radostnou zvěst. ¹⁹ Ale když král vládce Heroda kvůli Herodiadě, manželce jeho bratra, a za všechno zlé, co činil, ²⁰ Herodes všechno dovršil ještě tím, že dal Jana zavřít do vězení.

Ježíšův křest

²¹ Když se všechen lid dával křtít a když byl pokřtěn i Ježíš a modlil se, otevřelo se nebe ²² a Duch svatý sestoupil na něj v tělesné podobě jako holubice a z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil.“

Původ Ježíšův

²³ Když Ježíš začínal své dílo, bylo mu asi třicet let. Jak se mělo za to, byl syn Josefa, jehož předkové byli:
Heli, ²⁴ Mathat, Levi, Melchi, Janai, Josef,
²⁵ Matathias, Amos, Nahum, Esli, Nagai,
²⁶ Mahat, Matathias, Semei, Josech, Joda,
²⁷ Johanan, Resa, Zorobadel, Salatiel, Neri,
²⁸ Melchi, Addi, Kosan, Elamadam, Er,
²⁹ Jesus, Eliezer, Jorim, Mathat, Levi,
³⁰ Simeon, Juda, Josef, Jonam, Eliakim,
³¹ Melea, Menna, Mattath, Natham, David,
³² Isaj, Obéd, Bóaz, Sala, Naason,
³³ Amínadab, Admin, Arni, Chesróm, Fares, Juda,
³⁴ Jákob, Izák, Abraham, Tare, Náchor,
³⁵ Seruch, Ragau, Falek, Heber, Sala,
³⁶ Kainan, Arfaxad, Sem, Noe, Lámech,
³⁷ Matusalem, Henoch, Jared, Maleleel, Kainan,
³⁸ Enóš, Šet a Adam, který byl od Boha.

Pokušení na poušti

4 ¹ Plný Ducha svatého vrátil se Ježíš od Jordánu; Duch ho vodil po poušti ² čtyřicet dní a ďábel ho pokoušel. V těch dnech nic nejedl, a když se skončily, vyhladověl. ³ Ďábel mu řekl: „Jsi-li Syn Boží, řekni tomuto kamení, ať je z něho chléb.“ ⁴ Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: Člověk nebude živ jenom chlebem, ale každým slovem Božím.“ ⁵ Pak ho ďábel vyvedl vzhůru, v jediném okamžiku mu ukázal všechny království země ⁶ a řekl: „Tobě dám všechnu moc i slávu těch království, poněvadž mně je dána, a komu chci, tomu ji dám: ⁷ Budeš-li se mi klanět, bude to všechno tvé.“ ⁸ Ježíš mu odpověděl: „Jdi z cesty, za mne, satane! Neboť psáno jest: Pánu Bohu svému budeš se klaněti a jemu samému sloužiti. ⁹ Pak ho ďábel přivedl do Jeruzaléma, postavil ho na vrcholek chrámu a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se dotud dolů; ¹⁰ vždyť je psáno ,andělům svým dá o tobě příkaz, aby tě ochránili ¹¹ a na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou svou na kámen.‘ “ ¹² Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: nebudeš pokoušet Hospodina Boha svého.“ ¹³ Když ďábel skončil všechna pokušení, odešel od něho až do dané chvíle.

Počátek Ježíšovy činnosti

¹⁴ Ježíš se vrátil v moci Ducha do Galileje a pověst o něm se rozšířila po celém okolí. ¹⁵ Učil v jejich synagógách a všichni ho velmi chválili.

Kázání v Nazaretě

¹⁶ Přišel do Nazareta, kde vyrostl. Podle svého obyčeje vešel v sobotní den do synagógy a povstal, aby četl z Písma. ¹⁷ Podali mu knihu proroka Izaiáše; otevřel ji a nalezl místo, kde je psáno:
¹⁸ ,Duch Hospodinův jest nade mnou;
proto mne pomazal,
abych přinesl chudým radostnou zvěst,
poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění
a slepým navrácení zraku,
abych propustil deptané na svobodu,
¹⁹ abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.‘
²⁰ Pak zavřel knihu, dal ji sluhovi a posadil se; a oči všech v synagóze byly na něj upřeny. ²¹ Promluvil k nim: „Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“ ²² Všichni mu přisvědčovali a divili se slovům milosti, vycházejícím z jeho úst. A říkali: „Což to není syn Josefův?“ ²³ On jim odpověděl: „Jistě mi řeknete toto přísloví: Lékaři, uzdrav sám sebe! O čem jsme slyšeli, že se dálo v Kafarnaum, učiň i zde, kde jsi doma.“ ²⁴ Řekl: „Amen, pravím vám, žádný prorok není vítán ve své vlasti. ²⁵ Po pravdě vám říkám: Mnoho vdov bylo v Izraeli za dnů Eliášových, kdy se zavřelo nebe na tři a pul roku a na celou zemi přišel veliký hlad. ²⁶ A žádné z nich nebyl Eliáš poslán, nýbrž jen k oné vdově do Sarepty v zemi sidónské. ²⁷ A mnoho malomocných bylo v Izraeli za proroka Elizea, a žádný z nich nebyl očištěn, jen syrský Náman.“ ²⁸ Když to slyšeli, byli všichni v synagóze naplněni hněvem. ²⁹ Vstali, vyhnali ho z města a vedli ho až na sráz hory, na níž bylo jejich město vystavěno, aby ho svrhli dolů.
³⁰ On však prošel jejich středem a bral se dál.

Uzdravení posedlého v Kafarnaum

³¹ Odešel do galilejského města Kafarnaum a učil je v sobotu. ³² Žasli nad jeho učením, poněvadž jeho slovo mělo moc. ³³ V synagóze byl člověk, který byl posedlý nečistým duchem; ten vzkřikl velikým hlasem: ³⁴ „Co je ti do nás? Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi. Jsi svatý Boží.“ ³⁵ Ale Ježíš mu pohrozil: „Umlkni a vyjdi z něho!“ Zlý duch jím smykl doprostřed a vyšel z něho, aniž mu uškodil. ³⁶ Na všechny padl úžas a říkali si navzájem: „Jaké je to slovo, že v moci a síle přikazuje nečistým duchům a oni vyjdou!“ ³⁷ A pověst o něm se rozhlásila po všech místech okolní krajiny.

Činnost v Kafarnaum

³⁸ Povstal a odešel ze synagógy do Šimonova domu. Šimonova tchyně byla soužena silnou horečkou; i prosili ho za ni. ³⁹ Postavil se nad ní, pohrozil horečce a ta ji opustila. Ihned vstala a obsluhovala je.
⁴⁰ Když slunce zapadlo, všichni k němu přiváděli své nemocné, kteří trpěli rozličnými neduhy; on vkládal ruce na každého z nich a uzdravoval je. ⁴¹ Z mnohých vycházeli i démoni a křičeli: „Ty jsi Boží Syn!“ Hrozil jim a nedovoloval jim mluvit, protože věděli, že je Mesiáš.
⁴² Když nastal den, vyšel z domu a šel na pusté místo; zástupy ho hledaly. Přišly až k němu a zdržovaly ho, aby od nich neodcházel. ⁴³ Řekl jim: „také ostatním městům musím zvěstovat Boží království, vždyť k tomu jsem byl poslán.“ ⁴⁴ A kázal v judských synagógách.

Povolání rybářů

5 ¹ Jednou se na něj lidé tlačili, aby slyšeli Boží slovo, a on stál u břehu jezera Genezaretského; ² tu viděl, že u břehu jsou dvě lodi. Rybáři z nich vystoupili a vypírali sítě. ³ Vstoupil do jedné z lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby odrazil kousek od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy. ⁴ Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a spusťte své sítě k lovu!“ ⁵ Šimon mu odpověděl: „Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě.“ ⁶ Když to učinili, zahrnuli veliké množství ryb, až se jim sítě trhaly. ⁷ Dali znamení svým společníkům na druhé lodi, aby jim přišli na pomoc. Oni přijeli a naplnili rybami obě lodi, že se až potápěly. ⁸ Když to Šimon Petr uviděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: „Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný.“ ⁹ Neboť jeho i všechny, kteří s ním byli, pojal úžas nad tím lovem ryb; ¹⁰ stejně i Jakuba a Jana, syny Zebedeovy, kteří byli Šimonovými druhy. Ježíš řekl Šimonovi: „Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi.“ ¹¹ Přirazili s loďmi k zemi, všechno tam nechali a šli za ním.

Uzdravení malomocného

¹² V jednom městě, kam Ježíš přišel, byl muž plný malomocenství. Jakmile Ježíše spatřil, padl tváří k zemi a prosil ho: „Pane, chceš-li, můžeš mě očistit.“ ¹³ On vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: „Chci, buď čist.“ A hned se jeho malomocenství ztratilo. ¹⁴ Přikázal mu, aby nikomu nic neříkal: „Ale jdi,“ pravil, „ukaž se knězi a obětuj za své očistění, co Mojžíš přikázal – jim na svědectví.“ ¹⁵ Zvěst o něm se šířila stále víc a scházely se k němu celé zástupy, aby ho slyšely a byly uzdravovány ze svých nemocí. ¹⁶ On však odcházíval na pustá místa a tam se modlil.

Uzdravení ochrnutého

¹⁷ Jednoho dne učil a kolem seděli farizeové a učitelé Zákona, kteří se sešli ze všech galilejských a judských vesnic i z Jeruzaléma. Moc Páně byla s ním, aby uzdravoval. ¹⁸ A hle, muži nesli na nosítkách člověka, který byl ochrnutý, a snažili se ho vnést dovnitř a položit před něj. ¹⁹ Když viděli, že ho nepronesou zástupem, vystoupili na střechu, udělali otvor v dlaždicích a spustili ochrnutého i s lůžkem přímo před Ježíše. ²⁰ Když viděl jejich víru, řekl tomu člověku: „Tvé hříchy jsou ti odpuštěny.“ ²¹ Zákoníci a farizeové začali uvažovat: „Kdo je ten člověk, že mluví tak rouhavě? Kdo může odpustit hříchy než sám Bůh?“ ²² Ježíš však poznal jejich myšlenky a odpověděl jim: „Jak to, že tak uvažujete? ²³ Je snadnější říci ,Jsou ti odpuštěny tvé hříchy‘, nebo říci ,Vstaň a choď? ²⁴ Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy“, řekl ochrnutému: „Pravím ti, vstaň, vezmi své lůžko a jdi domů.“ ²⁵ A ihned před nimi vstal, vzal to, na čem ležel, šel domů a chválil Boha. ²⁶ Všechny zachvátil úžas a chválili Boha. Byli naplnění bázní a říkali: „Co jsme dnes viděli, je nad naše chápání.“

Povolání celníka

²⁷ Pak vyšel a spatřil celníka jménem Levi, jak sedí v celnici, a řekl mu: „Pojď za mnou.“ ²⁸ Levi nechal všeho, vstal a šel za ním. ²⁹ A ve svém domě mu připravil velikou hostinu. Bylo tam množství celníků a jiných, kteří s ním stolovali. ³⁰ Ale farizeové a jejich zákoníci reptali a řekli jeho učedníkům: „Jak to, že jíte s celníky a hříšníky?“ ³¹ Ježíš jim odpověděl: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. ³² Nepřišel jsem volat k pokání spravedlivé, ale hříšníky.“

Spor o půst

³³ Oni mu řekli: „Učedníci Janovi se často postí a konají modlitby, stejně tak i učedníci farizeů; tvoji však jedí a pijí. ³⁴ Ježíš jim řekl: „Můžete chtít, aby se hosté na svatbě postili, když je ženich s nimi? ³⁵ Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat; potom, v těch dnech, se budou postit.“ ³⁶ Řekl jim i podobenství: „Nikdo neutrhne kus látky z nového šatu a nezalátá jím starý šat; jinak bude mít díru v novém a ke starému se záplata z nového nehodí. ³⁷ A nikdo nedává mladé víno do starých měchů; jinak mladé víno roztrhne měchy, samo vyteče a měchy přijdou nazmar. ³⁸ Nové víno se musí dát do nových měchů. ³⁹ Kdo se napije starého, nechce nové; řekne: ,Staré je lepší.‘“

Spor o sobotu

6 ¹ Jednou v sobotu procházel obilím a jeho učedníci trhali klasy, mnuli z nich rukama zrní a jedli.
² Někteří z farizeů řekli: „Jak to, že děláte, co se v sobotu nesmí!“ ³ Ježíš jim odpověděl: „Nečetli jste, co udělal David, když měl hlad on i ti, kdo byli s ním? ⁴ Jak vešel do domu Božího a vzal posvátné chleby, jedl je a dal i těm, kteří ho provázeli? A to byly chleby, které nesmí jíst nikdo, jen kněží.“ ⁵ A řekl jim: „Syn člověka je pánem nad sobotou.“

Uzdravení v sobotu

⁶ V jinou sobotu vešel do synagógy a učil. Byl tam člověk,jehož pravá ruka byla odumřela. ⁷ Zákoníci a farizeové si na Ježíše dávali pozor, uzdravuje-li v sobotu, aby měli proč obžalovat. ⁸ On však znal jejich myšlenky. Řekl tomu muži s odumřelou rukou: „Vstaň a postav se doprostřed.“ On se zvedl a postavil se tam. ⁹ Ježíš jim řekl: „Ptám se vás: Je dovoleno v sobotu činit dobře, či zle, život zachránit, či zahubit?“
¹⁰ Rozhlédl se po všech a řekl tmou člověku: „Zvedni tu ruku!“ On to učinil a jeho ruka byla zase zdravá. ¹¹ Tu se jich zmocnila zlost a radili se spolu, co by měli s Ježíšem udělat.

Vyvolení Dvanácti

¹² V těch dnech vyšel na horu k modlitbě; a celou noc se tam modlil k Bohu. ¹³ Když nastal den, zavolal k sobě své učedníky a vyvolil z nich dvanáct, které také nazval apoštoly: ¹⁴ Šimona, kterému dal jméno Petr, jeho bratra Ondřeje, Jakuba, Jana, Filipa Bartoloměje, ¹⁵ Matouše, Tomáše, Jakuba Alfeova, Šimona zvaného Zélota, ¹⁶ Judu Jakubova a Jidáše Iškariotského, který se pak stal zrádcem.

Zástupy kolem Ježíše

¹⁷ Sešel s nimi dolů a na rovině zůstal stát; a s ním veliký zástup jeho učedníků a veliké množství lidu z celého Judska i z Jeruzaléma, z pobřeží týrského a sidónského; ¹⁸ ti všichni přišli, aby ho slyšeli a byli uzdraveni ze svých nemocí. Uzdravovali se i ti, kteří byli sužováni nečistými duchy. ¹⁹ A každý ze zástupu se ho snažil dotknout, poněvadž z něho vycházela moc a uzdravovala všechny.
Blahoslavenství a běda
²⁰ Ježíš prohlédl na učedníky a řekl:
„Blaze vám, chudým v duchu,
neboť vaše je království Boží.
²¹ Blaze vám, kdo nyní hladovíte,
neboť budete nasyceni.
Blaze vám, kdo nyní pláčete,
neboť se budete smát.

²² Blaze vám, když vás lidé budou nenávidět a když vás vyloučí, potupí a vymažou vaše jméno jako prokleté pro Syna člověka. ²³ Veselte se v ten den a jásejte radostí; hle, máte hojnou odměnu v nebi. Vždyť právě tak jednali jejich otcové s proroky.
²⁴ Ale běda vám bohatým, vždyť vám se už potěšení dostalo.
²⁵ Běda vám, kdo jste nyní nasyceni,
neboť budete hladovět.
²⁶ Běda, kdo se nyní smějete,
neboť budete plakat a naříkat.
Běda, když vás budou všichni lidé chválit; vždyť stejně se chovali jejich otcové k falešným prorokům.

O lásce k nepřátelům

²⁷ Ale vám, kteří mě slyšíte, pravím: Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí. ²⁸ Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám ubližují. ²⁹ Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou, a bude-li ti brát plášť, nech mu i košili! ³⁰ Každému, kdo tě prosí, dávej, a co ti někdo vezme, nepožaduj zpět. ³¹ Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi.

³² Jestliže milujete jen ty, kdo vás milují, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť i hříšnici milují ty, kdo je milují. ³³ Činíte-li dobře těm, kteří dobře činí vám, ,můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť totéž činí i hříšníci. ³⁴ Půjčujete-li těm, u nichž je naděje, že vám to vrátí, můžete za to čekat Boží uznání? Vždyť i hříšníci půjčují hříšníkům, aby to zase dostali nazpátek. ³⁵ Ale milujte své nepřátele; čiňte dobře, půjčujte a nic nečekejte zpět. A vaše odměna bude hojná: budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým. ³⁶ Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.

O posuzování druhých

³⁷ Nesuďte, a nebudete souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi; odpouštějte, a bude vám odpuštěno. ³⁸ Dávejte, a bude vám dáno; dobrá míra, natlačená, natřesená, vrchovatá vám bude dána do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám.“ ³⁹ Řekl jim také podobenství: „Může vést slepý slepého? Nepadnou oba do jámy? ⁴⁰ Žák není nad učitele. Je-li zcela vyučen, bude jako jeho učitel.
⁴¹ Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve svém vlastním oku nepozoruješ? ⁴² Jak můžeš říci svému bratru: ,Bratře, dovol, ať ti vyjmu třísku, kterou máš v oku‘, a sám trám ve svém oku trám nevidíš? Pokrytče, nejprve vyjmi trám ze svého oka, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra.
Výrok o stromu a ovoci
⁴³ Dobrý strom nedává špatné ovoce a špatný strom nedává dobré ovoce. ⁴⁴ Každý strom se pozná po svém ovoci. Vždyť z trní nesklízejí fíky a z hloží hrozny. ⁴⁵ Dobrý člověk z dobrého pokladu svého srdce vydává dobré a zlý ze zlého vydává zlé. Jeho ústa mluví, čím srdce přetéká.
⁴⁶ Proč mne oslovujete ,Pane, Pane‘ a nečiníte, co říkám?

Podobenství o dvou stavitelích

⁴⁷ Víte, komu se podobá ten, kdo slyší tato má slova a plní je? ⁴⁸ Je jako člověk, který stavěl dům: kopa, hloubil, až položil základy na skálu. Když přišla povodeň, přivalil se proud na ten dům, ale nemohl jím pohnout, protože byl dobře postaven. ⁴⁹ Kdo však uslyšel má slova a nejednal podle nich, je jako člověk, který vystavěl dům na zemi bez základů. Když se na něj proud přivalil, hned se zřítil a zkáza toho domu byla veliká

Uzdravení setníkova otroka

7 ¹ Když to všechno svým posluchačům pověděl, odešel do Kafarnaum. ² Tam měl jeden setník otroka, na němž mu velmi záleželo; ten byl na smrt nemocen. ³ Když setník uslyšel o Ježíšovi, poslal k němu židovské starší a žádal ho, aby přišel a zachránil život jeho otroka. ⁴ Ti přišli k Ježíšovi a snažně ho prosili: „Je hoden, abys mu to udělal; ⁵ neboť miluje náš národ, i synagógu nám vystavěl.“ ⁶ Ježíš šel s nimi. A když už byl nedaleko jeho domu, poslal k němu setník své přátele se vzkazem: „Pane, neobtěžuj se, vždyť nejsem hoden, abys vstoupil pod mou střechu. ⁷ Proto jsem se ani neodvážil k tobě přijít. Ale dej rozkaz, a můj sluha bude zdráv. ⁸ Vždyť i já podléhám rozkazům a vojákům rozkazuji; řeknu-li některému ,jdi‘, tak jde; jinému ,pojď sem‘ tak přijde; a svému otroku ,udělej to‘, tak to udělá.“ ⁹ Když to Ježíš uslyšel, podivil se, obrátil se k zástupu, který ho následoval, a řekl: „Pravím vám, že tak velkou víru jsem nenalezl ani v Izraeli.“ ¹⁰ Když se poslové vrátili do setníkova domu, nalezli toho otroka zdravého.

Vzkříšení syna naimské vdovy

¹¹ Hned nato odešel do města, které se nazývalo Naim. S ním šli jeho učedníci a veliký zástup lidí. ¹² Když se blížil k městské bráně, hle, vynášeli mrtvého; byl to jediný syn své matky a ta byla vdova. Velký zástup z města ji doprovázel. ¹³ Když ji Pán uviděl, bylo mu jí líto a řekl jí: „Neplač!“ ¹⁴ Přistoupil k márám a dotkl se jich; ti, kteří je nesli, se zastavili. Řekl: „Chlapče, pravím ti, vstaň!“ ¹⁵ Mrtvý se posadil a začal mluvit; Ježíš ho vrátil jeho matce. ¹⁶ Všech se zmocnila bázeň, oslavovali Boha a říkali: „Veliký prorok povstal mezi námi“ a „Bůh navštívil svůj lid.“ ¹⁷ A tato zvěst se o něm rozšířila po celém Judsku a po všem okolí.

O Janu Křtiteli

¹⁸ O tom všem se dověděl Jan od svých učedníků. Zavolal si dva z nich ¹⁹ a poslal je k Ježíšovi s otázkou: „Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“ ²⁰ Ti muži k němu přišli a řekli: „Poslal nás Jan Křtitel a ptá se: Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“ ²¹ A v tu hodinu uzdravil Ježíš mnoho lidí z nemocí, utrpení a z moci zlých duchů a mnohým slepým daroval zrak. ²² Odpověděl jim: „Jděte, zvěstujte Janovi, co jste viděli a slyšeli: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. ²³ A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží.“
²⁴ Když Janovi poslové odešli, začal Ježíš o něm mluvit k zástupům: „Na co jste se vyšli na poušť podívat? Na rákos, kterým kývá vítr? ²⁵ Nebo co jste vyšli zhlédnout? Člověka oblečeného do drahých šatů? Ti, kdo mají skvělý šat a žijí v přepychu, jsou v královských palácích. ²⁶ Nebo co jste vyšli zhlédnout? Proroka? Ano, pravím vám, víc než proroka. ²⁷ To je ten, o němž je psáno: ,Hle, já posílám posla před tvou tváří, aby ti připravil cestu.‘ ²⁸ Pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nikdo není větší než Jan; avšak i ten nejmenší v království Božím jest větší nežli on. ²⁹ A všechen lid, který ho slyšel, i celníci dali bohu za pravdu tím, že přijali Janův křest. ³⁰ Ale farizeové a zákoníci zavrhli úmysl, který Bůh s nimi měl, když se nedali pokřtít od Jana. ³¹ Čemu tedy připodobním lidi tohoto pokolení? Komu se podobají? ³² Jsou jako děti, které sedí na tržišti a pokřikují se na sebe: ,Hráli jsme vám, a vy jste netancovali; naříkali jsme, a vy jste neplakali‘. ³³ Přišel Jan Křtitel, nejedl chléb a nepil víno – a říkáte: ,Je posedlý‘. ³⁴ Přišel Syn člověka, jí a pije – a říkáte: ,Hle, milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků!‘ ³⁵ Ale moudrost je ospravedlněna u všech svých dětí.“

Ježíš a hříšnice v domě farizeově

³⁶ Jeden z farizeů pozval Ježíše k jídlu. Vešel tedy do domu toho farizea a posadil se ke stolu. ³⁷ V tom městě byla žena hříšnice. Jakmile se dověděla, že Ježíš je u stolu v domě farizeově, přišla s alabastrovou nádobkou vzácného oleje, ³⁸ s pláčem přistoupila zezadu k jeho nohám, začala mu je smáčet slzami a otírat svými vlasy, líbala je a mazala vzácným olejem. ³⁹ Když to spatřil farizeus, který ho pozval, řekl si v duchu: „Kdyby to byl prorok, musel by poznat, co to je za ženu, která se ho dotýká, že je to hříšnice.“ ⁴⁰ Ježíš mu na to řekl: „Šimone, chci ti něco povědět.“ On řekl: „Pověz, Mistře!“ – ⁴¹„Jeden věřitel měl dva dlužníky. První byl dlužen pět set denárů, druhý padesát. ⁴² Když neměli čím splatil dluh, odpustil oběma. Který z nich bude mít raději?“ ⁴³ Šimon mu odpověděl: „Mám za to, že ten, kterému odpustil víc.“ Řekl mu: „Správně jsi usoudil!“ ⁴⁴ Pak se obrátil k ženě a řekl Šimonovi: „Pohleď na tu ženu! Vešel jsem do tvého domu, ale vodu na nohy jsi mi nepodal, ona však skropila mé nohy slzami a otřela je svými vlasy. ⁴⁵ Nepolíbil jsi mne, ale ona od té chvíle, co jsem vešel, nepřestala líbat mé nohy. ⁴⁶ Nepomazal jsi mou hlavu olejem, ona však vzácným olejem pomazala mé nohy.
⁴⁷ Proto ti pravím: Její mnohé hříchy jsou jí odpuštěny, protože projevila velikou lásku. Komu se málo odpouští, málo miluje.“ ⁴⁸ Řekl jí: „Jsou ti odpuštěny hříchy.“ ⁴⁹ Ti, kteří s ním byli u stolu, začali si říkat: „Kdo to jen je, že dokonce odpouští hříchy?“ ⁵⁰ A řekl ženě: „Tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji!“

Ženy v Ježíšově doprovodu

8 ¹ Potom Ježíš procházel městy a vesnicemi a přinášel radostnou zvěst o Božím království; bylo s ním dvanáct učedníků ² a některé ženy uzdravované od zlých duchů a nemocí: Marie, zvaná Magdalská, z níž vyhnal sedm démonů, ³ Jana, žena Herodova správce Chuzy, Zuzana a mnohé jiné, které se o něj ze svých prostředků staraly.

Podobenství o rozsévači

⁴ Lidé se k němu scházeli ve velkých zástupech a přicházeli z mnoha měst. Mluvil k nim v podobenství: ⁵„Vyšel rozsévač rozsívat semeno. Když rozsíval, padlo některé zrno podél cesty, bylo pošlapáno a ptáci je sezobali. ⁶ Jiné padlo na skálu, vzešlo a uschlo, protože nemělo vláhu. ⁷ Jiné padlo doprostřed trní; trní rostlo s ním a udusilo je. ⁸ A jiné padlo do země dobré, vzrostlo a přineslo stonásobný užitek.“ To řekl a zvolal: „Kdo má uši k slyšení, slyš.“

Důvod řeči v podobenstvích

⁹ Jeho učedníci se ho ptali, co to podobenství má znamenat. ¹⁰ On řekl: „Vám je dáno znáti tajemství Božího království, ostatním však jen v podobenstvích, aby hledíce neviděli a slyšíce nechápali.

Výklad podobenství o rozsévači

¹¹ Toto podobenství znamená: Semenem je Boží slovo. ¹² Podél cesty – to jsou ti, kteří uslyší, ale pak přichází ďábel a bere slovo z jejich srdcí, aby neuvěřili a nebyli zachráněni. ¹³ Na skále – to jsou ti, kteří s radostí přijímají slovo, když je uslyší; protože v nich však nezakořenilo, věří jen nějaký čas a v čas pokušení odpadají. ¹⁴ Semeno padlé do trní jsou ti, kteří uslyší, ale potom je starosti, majetek a rozkoše života dusí, takže nepřinesou úrodu. ¹⁵ Semeno v dobré zemi jsou ti, kteří uslyší slovo, zachovávají je v dobrém a upřimném srdci a s vytrvalosti přinášejí úrodu.
¹⁶ Nikdo přece nerozsvítí světlo a nepřikryje nádobu ani je nedá pod postel, ale dá je na svícen, aby ti, kdo vcházejí, viděli světlo. ¹⁷ Nic není skrytého, co jednou nebude zjeveno, a nic utajeného, co by se nepoznalo a nevyšlo najevo. ¹⁸ Dávejte tedy pozor, jak slyšíte: Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odňato i to, co myslí, že má.“

Ježíšova rodina

¹⁹ Přišla za ním jeho matka a bratří, ale nemohli se k němu dostat pro zástup. ²⁰ Lidé mu oznámili: „Tvoje matka a bratří stojí venku a chtějí se s tebou setkat.“ ²¹ On jim odpověděl: „Má matka a moji bratři jsou ti, kdo slyší Boží slovo a podle něho jednají.“

Utišení bouře

²² Jednoho dne vstoupil on i jeho učedníci na loď; řekl jim: „Přeplavme se na druhý břeh jezera.“ Když odrazili od břehu ²³ a plavili se, usnul. Tu se snesla na jezero bouře s vichřicí, takže nabírali vodu a byli ve velkém nebezpečí. ²⁴ Přistoupili a probudili ho se slovy: „Mistře, Mistře, zahyneme!“ On vstal, pohrozil větru a valícím se vlnám; i ustaly a bylo ticho. ²⁵ Řekl jim: „Kde je vaše víra?“ Oni se zděsili a užasli. Říkali mezi sebou: „Kdo to jen je, že rozkazuje i větru a vodám, a poslouchají ho?“

Uzdravení posedlého v Gerase

²⁶ Přeplavili se do krajiny gerasenské, která leží proti Galileji. ²⁷ Když vstoupil na břeh, vyšel proti němu jakýsi muž z toho města, který byl posedlý démony a už dlouhou dobu nenosil oděv a nebydlel v domě, nýbrž v hrobech. ²⁸ Když spatřil Ježíše, vykřikl, padl před ním na zem a hlasitě zvolal: „Co je ti po mně, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Žádám tě, abys mě netrápil.“ ²⁹ Ježíš totiž nečistému duchu přikazoval, aby z toho člověka vyšel. Neboť ho velice často zachvacoval; tehdy ho poutali řetězy a okovy a hlídali, ale on pouta vždy přerval a byl démonem hnán do pustých míst. ³⁰ Ježíš se ho zeptal: „Jaké je tvé jméno?“ Odpověděl: „Legie,“ protože do něho vešlo mnoho zlých duchů. ³¹ A prosili Ježíše, jen aby jim nepřikazoval odejít do pekelné propasti. ³² Bylo tam veliké stádo vepřů, které se páslo na svahu hory. Démoni ho prosili, aby jim dovolil do nich vejít; on jim to dovolil. ³³ Tu vyšli z toho člověka, vešli do vepřů, a stádo se hnalo po příkrém srázu do jezera a utopilo se.
³⁴ Když pasáci uviděli, co se stalo, utekli a donesli o tom zprávu do města i do vesnic. ³⁵ Lidé se šli podívat, co se stalo; přišli k Ježíšovi a nalezli toho člověka, z něhož vyšli démoni, jak sedí u Ježíšových nohou oblečen a chová se rozumně. A zděsili se. ³⁶ Ti, kteří viděli, jak byl ten posedlý vysvobozen, jim o tom pověděli. ³⁷ A všichni obyvatelé gerasenské krajiny prosili Ježíše, aby od nich odešel, poněvadž se jich zmocnila veliká bázeň. Vstoupil tedy na loď, aby se vrátil. ³⁸ Ale ten muž, z něhož vyšli démoni, ho prosil, aby směl být s ním; on ho však poslal zpět a řekl mu: ³⁹„Vrať se domů a vypravuj, jak veliké věci ti učinil Bůh.“ I odešel a zvěstoval po celém městě, jak veliké věci mu učinil Ježíš.

Vzkříšení dcery Jairovy

⁴⁰ Když se Ježíš vracel, zástup ho přivítal, protože na něj už všichni čekali. ⁴¹ Tu k němu přišel muž, který se jmenoval Jairos; byl to představený synagógy. Padl Ježíšovi k nohám a úpěnlivě ho prosil, aby přišel do jeho domu, ⁴² protože měl jedinou dceru, asi dvanáctiletou, a ta umírala.
Když tam Ježíš šel, zástupy ho velmi tísnily. ⁴³ A byla tam žena, která měla dvanáct let krvácení a nikdo ji nemohl uzdravit. ⁴⁴ Přišla zezadu a dotkla se třásní jeho šatu, a hned jí krvácení přestalo. ⁴⁵ Ježíš řekl: „Kdo se mne to dotkl?“ Když všichni zapírali, řekl Petr a ti, kteří byli s ním: „Mistře, kolem tebe jsou zástupy a tlačí se na tebe!“ ⁴⁶ Ale Ježíš řekl: „Někdo se mne dotkl. Já jsem poznal, že ze mne vyšla síla.“ ⁴⁷ Když žena viděla, že se to neutají, přišla chvějíc se, padla mu k nohám a přede všemi lidmi vypověděla, proč se ho dotkla a jak byla hned uzdravena. ⁴⁸ A on jí řekl: „Dcero, tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji.“
⁴⁹ Když ještě mluvil, přišel kdosi z domu a představeného synagógy a řekl: „Tvá dcera je mrtvá, už Mistra neobtěžuj.“ ⁵⁰ Ježíš to uslyšel a řekl: „Neboj se, jen věř a bude zachráněna.“ ⁵¹ Když přišel k domu, nedovolil, aby s ním někdo šel dovnitř, jen Petr, Jan a Jakub s otcem té dívky i s její matkou. ⁵² Všichni nad mrtvou plakali a naříkali. On řekl: „Neplačte. Nezemřela, ale spí.“ ⁵³ Posmívali se mu, protože věděli, že zemřela. ⁵⁴ On však ji vzal za ruku a zvolal: „Dcero, vstaň!“ ⁵⁵ Tu se jí život vrátil a hned vstala. Nařídil, aby jí dali něco k jídlu. ⁵⁶ Jejích rodičů se zmocnil úžas. On jim však přikázal, aby nikomu neříkali, co se stalo.

Vyslání dvanácti

9 ¹ Ježíš svolal svých Dvanáct a dal jim sílu a moc vyhánět všechny démony a léčit nemoci. ² Poslal je zvěstovat Boží království a uzdravovat. ³ A řekl jim: „Nic si neberte na cestu, ani hůl ani mošnu ani chléb ani peníze ani dvoje šaty. ⁴ Když přijdete do některého domu, tam zůstávejte a odtud vycházejte. ⁵ A když vás někde nepřijmou, odejděte z onoho města a setřeste prach ze svých nohou na svědectví proti nim.“ ⁶ Vydali se na cestu, chodili od vesnice k vesnici, přinášeli všude radostnou zvěst a uzdravovali.

Herodova nejistota

⁷ Tetrarcha Herodes slyšel o všem, co se dálo, ale nevěděl, co si má myslit, poněvadž někteří říkali, že Jan vstal z mrtvých, ⁸ jiní, že se zjevil Eliáš, a jiní zase, že vstal jeden z dávných proroků. ⁹ Herodes řekl: „Jana jsem přece dal stít. Kdo to tedy je, že o něm slyším takové věci?“ A přál si ho vidět.

Nasycení pěti tisíců

¹⁰ Když se apoštolové navrátili, vypravovali Ježíšovi, co všechno činili. Vzal je s sebou a odešli sami do města Betsaidy. ¹¹ Když to zástupy zpozorovaly, šly za ním; on je přijal, mluvil jim o Božím království a uzdravoval ty, kteří to potřebovali.
¹² Schylovalo se k večeru. Tu k němu přistoupilo dvanáct učedníků a řekli: „Propusť zástup, ať jdou do okolních vesnic a dvorů opatřit si nocleh a něco k jídlu, Protože jsme zde na pustém místě.“ ¹³ On jim řekl: „Dejte jim jíst vy!“ Řekli mu: „Nemáme víc než pět chlebů a dvě ryby; nebo snad máme jít a nakoupit pokrm pro všechen tento lid?“ ¹⁴ Bylo tam asi pět tisíc mužů. Řekl svým učedníkům: „Usaďte je ve skupinách asi po padesáti.“ ¹⁵ Učinili to a rozsadili je všechny. ¹⁶ Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, vzdal díky, lámal a dával učedníkům, aby je předložili zástupu. ¹⁷A jedli a nasytili se všichni. A sebralo se zbylých nalámaných chlebů dvanáct košů.

Petrovo vyznání a první předpověď utrpení

¹⁸ Když se o samotě modlil a byli s ním jeho učedníci, otázal se jich: „Za koho mne zástupy pokládají?“ ¹⁹ Oni mu odpověděli: „Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a někteří myslí, že vstal jeden z dávných proroků.“ ²⁰ Řekl jim: „A za koho mne pokládáte vy?“ Petr mu odpověděl: „Za Božího Mesiáše – Krista.“ ²¹ On jim však důrazně přikázal, aby to nikomu neříkali, a pravil jim: ²²„Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšení.“

O následování

²³ Všem pak řekl: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, nes každého dne svůj kříž a následuj mne. ²⁴ Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne, zachrání jej. ²⁵ Jaký prospěch má člověk, který získá celý svět, ale sám sebe ztratí nebo zmaří? ²⁶ Kdo se stydí za mne a za má slova, za toho se bude stydět Syn člověka, až přijde v slávě své i Otcově a svatých andělů. ²⁷ Říkám vám po pravdě: Někteří z těch, kteří tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří království Boží.“

Proměnění na hoře

²⁸ Za týden po této rozmluvě vzal Ježíš s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil na horu, aby se modlil. ²⁹ A když se modlil, nabyla jeho tvář nového vzhledu a jeho roucho bělostně zářilo. ³⁰ A hle, rozmlouvali s ním dva muži – byli to Mojžíš a Eliáš; ³¹ zjevili se v slávě a mluvili o jeho cestě, kterou měl dokonat v Jeruzalémě. ³² Petra a jeho druhy obestřel těžký spánek. Když se probrali, spatřili jeho slávu i ty dva muže, kteří byli s ním. ³³ Vtom se ti muži od něho začali vzdalovat; Petr mu řekl: „Mistře, je dobré, že jsme zde; udělejme tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Nevěděl, co mluví. ³⁴ Než to dopověděl, přišel oblak a zastínil je. Když se ocitli v oblaku, zmocnila se jich bázeň. ³⁵ A z oblaku se ozval hlas: „Toto jest můj vyvolený Syn, toho poslouchejte.“ ³⁶ Když se hlas ozval, byl už Ježíš sám. Oni umlkli a nikomu tehdy neřekli nic o tom, co viděli.

Uzdravení posedlého chlapce

³⁷ Když příštího dne sestoupili z hory, vyšel na vstříc veliký zástup. ³⁸ A hle, jakýsi muž ze zástupu volal: „Mistře, prosím tě, ujmi se mého syna, vždyť je to mé jediné dítě; ³⁹ hle, zachvacuje ho duch, takže znenadání vykřikuje, a lomcuje jím, až má pěnu kolem úst; jen stěží od něho odchází a tak ho moří. ⁴⁰ Prosil jsem už tvé učedníky, aby ho vyhnali, ale nemohli.“ ⁴¹ Ježíš odpověděl: „Pokolení nevěřící a zvrácené, jak dlouho ještě mám být s vámi a snášet vás? Přiveď sem svého syna!“ ⁴² Ještě než k němu přišel, démon ho povalil a zkroutil křečí. Ježíš pohrozil nečistému duchu, uzdravil chlapce a vrátil jej otci. ⁴³ Všichni žasli nad velikou Boží mocí.

Nová předpověď utrpení

Když se všichni divili, co všechno učinil, řekl svým učedníkům: ⁴⁴ „Slyšte a dobře si pamatujte tato slova: Syn člověka bude vydán do rukou lidí.“ ⁴⁵ Oni však tomu slovu nerozuměli a jeho smysl jim zůstal skryt; proto nechápali, ale báli se ho na to slovo zeptat.

Spor o prvenství

⁴⁶ Přišlo jim na mysl, kdo z nich je asi největší. ⁴⁷ Když Ježíš poznal, čím se v mysli obírají, vzal dítě, postavil je vedle sebe ⁴⁸ a řekl jim: „Kdo přijme takové dítě ve jménu mém, přijímá mne; a kdo přijme mne, přijme toho, který mě poslal. Kdo je nejmenší mezi všemi vámi, ten je veliký.“
⁴⁹ Jan mu na to řekl: „Mistře, viděli jsme kohosi, kdo v tvém jménu vyhání démony, a bránili jsme mu, protože tě nenásleduje jako my. ⁵⁰ Ježíš mu řekl: „Nebraňte mu! Kdo není proti vám, je pro vás.“

Hněv učedníků proti samařské vesnici

⁵¹ Když se naplňovaly dny, kdy měl být vzat vzhůru, upjal svou mysl k cestě do Jeruzaléma ⁵² a poslal před sebou posly. Vydali se na cestu a přišli do jedné samařské vesnice, aby pro něho vše připravili. ⁵³ Ale tam jej nepřijali, protože jeho tvář byla obrácena k Jeruzalému. ⁵⁴ Když to uviděli učedníci Jakub a Jan, řekli: „Pane, máme přivolat oheň z nebe, aby je zahubil, jako to učinil Eliáš?“ ⁵⁵ Obrátil se a pokáral je: „Nevíte, jakého jste ducha. ⁵⁶ Syn člověka nepřišel lidi zahubit, ale zachránit.“ A šli do jiné vesnice.

O rozhodnutí k následování

⁵⁷ Když se ubírali cestou, řekl mu kdosi: „Budu tě následovat, kamkoli půjdeš.“ ⁵⁸ Ale Ježíš mu odpověděl: „Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.“ ⁵⁹ Jinému řekl: „Následuj mne!“ On odpověděl: „Dovol mi, Pane, abych šel napřed pochovat svého otce.“ ⁶⁰ Řekl mu: „Nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé. Ale ty jdi a všude zvěstuj království Boží.“ ⁶¹ A jiný mu řekl: „Budu tě následovat, Pane. Ale napřed mi dovol, abych se rozloučil se svou rodinou.“ ⁶² Ježíš mu řekl: „Kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro království Boží.“

Poslání Sedmdesáti

10 ¹ Potom určil Pán ještě sedmdesát jiných a poslal je před sebou po dvou do každého města i místa, kam měl sám jít. ² Řekl jim: „Žeň je mnohá, dělníků málo. Proste proto Pána žně, ať vyšle své dělníky na svou žeň. ³ Jděte! Hle, posílám vás jako ovce mezi vlky. ⁴ Neberte si měšec ani mošnu ani obuv. S nikým se na cestě nepozdravujte. ⁵ Když vejdete do některého domu, řekněte nejprve: ,Pokoj tomuto domu!‘ ⁶ A přijmou-li pozdrav pokoje, váš pokoj na nich spočine; ne-li, vrátí se opět k vám. ⁷ V tom domě zůstaňte, jezte a pijte, co vám dají, neboť ,hoden je dělník své mzdy‘!
Nepřecházejte z domu do domu. ⁸ A když přijdete do některého města a tam vás přijmou, jezte, co vám předloží; ⁹ uzdravujte tam nemocné a vyřiďte jim: ,Přiblížilo se k vám království Boží.‘ ¹⁰ Když však přijdete do některého města a nepřijmou vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte: ¹¹,Vytřásáme na vás i ten prach z vašeho města, který ulpěl na naších nohou! Ale to vězte: Přiblížilo se království Boží.‘
¹² Pravím vám, že Sodomě bude v onen den lehčeji než tomu městu.

Běda nevěřícím městům

¹³ Běda ti, Chorazin, běda ti, Betsaido! Kdyby se byly v Týru a Sidónu udály takové mocné skutky jako u vás dávno by byli seděli v žíněném šatě, sypali se popelem a činili pokání. ¹⁴ Ale Týru a Sydónu bude na soudu lehčeji než vám. ¹⁵ A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do propasti klesneš! ¹⁶ Kdo slyší vás, slyší mne, a kdo odmítá vás, odmítá mne; kdo odmítá mne, odmítá toho, který mě poslal.“

Návrat sedmdesáti

¹⁷ Těch sedmdesát se vrátilo s radostí a říkali: „Pane, i démoni se nám podrobují ve tvém jménu.“ ¹⁸ Řekl jim: „Viděl jsem, jak satan padá z nebe jako blesk. ¹⁹ Hle, dal jsem vám moc šlapat po hadech a štírech a po veškeré síle a nepřítele, takže vám v ničem neuškodí. ²⁰ Ale neradujte se z toho, že se vám podrobují duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.“

Chvála vykoupení v Synu

²¹ V té hodině zajásal v Duchu svatém a řekl: „Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče, tak se ti zalíbilo. ²² Všechno je mi dáno od mého Otce; a nikdo neví, kdo je Syn, než Otec, a kdo je Otec, než Syn a ten, komu by to Syn chtěl zjevit.“
²³ Když byli sami, obrátil se na své učedníky a řekl jim: „Blahoslavené oči, které vidí, co vy vidíte. ²⁴ Říkám vám, že mnozí proroci a králové chtěli vidět, na co vy hledíte, ale neviděli; a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.“

Podobenství o milosrdném Samařanu

²⁵ Tu vystoupil jeden zákoník a zkoušel ho: „Mistře, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“ ²⁶ Ježíš mu odpověděl: „Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“ ²⁷ On mu řekl: „ ,Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí‘ a ,miluj svého bližního jako sám sebe.‘“ ²⁸ Ježíš mu řekl: „Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ.“
²⁹ Zákoník se však chtěl ospravedlnit a proto Ježíšovi řekl: „A kdo je můj bližní?“ ³⁰ Ježíš mu odpověděl: „Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičů; ti jej obrali, zbili a nechali tam ležet polomrtvého. ³¹ Náhodou šel tou cestou jeden kněz, ale když ho uviděl, vyhnul se mu. ³² A stejně se mu vyhnul i levita, když přišel k tomu místu a uviděl ho. ³³ Ale když jeden Samařan na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl pohnout soucitem; ³⁴ přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem a obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral. ³⁵ Druhého dne dal hostinskému dva denáry a řekl: ,Postarej se o něj, a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet.‘ ³⁶ Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?“ ³⁷ Zákoník odpověděl: „Ten, který mu prokázal milosrdenství.“ Ježíš mu řekl: „Jdi a jednej také tak.“

Marie a Marta

³⁸ Když šel Ježíš s učedníky dál, vešel do jedné vesnice. Tam jej přijala do svého domu žena jménem Marta, ³⁹ která měla sestru Marii; ta si sedla k nohám Ježíšovým a poslouchala jeho slovo. ⁴⁰ Ale Marta měla plno práce, aby ho obsloužila. Přišla k němu a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mne má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni ji přece, ať mi pomůže!“ ⁴¹ Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí. ⁴² Jen jednoho je třeba. Marie volila dobře; vybrala si to, oč nepřijde.“