Pátá kniha žalmů

CHVÁLU VZDEJTE HOSPODINU, PROTOŽE JE DOBRÝ

107 1 Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné!
2 Tak ať řeknou ti, kdo byli Hospodinem vykoupeni, ti, které vykoupil z rukou protivníka,
3 které shromáždil ze všech zemí, od východu, od západu, severu i moře.
4 Bloudili pouští, cestou pustin, město sídla Božího však nenalezli.
5 Žíznili a hladověli, byli v duši skleslí.
6 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vytrhl je z tísně:
7 sám je vedl přímou cestou, aby došli k městu jeho sídla.
8 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná:
9 dosyta dal najíst lačným, hladovým dal plno dobrých věcí.
10 Seděli v temnotách šeré smrti, v železných poutech a v ponížení,
11 neboť se vzepřeli tomu, co řekl Bůh, znevážili úradek Nejvyššího.
12 Trápením pokořil jejich srdce, klesali, a nikde žádná pomoc.
13 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, zachránil je z tísně:
14 vyvedl je z temnot šeré smrti, sám zpřetrhal jejich pouta.
15 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná:
16 rozrazil bronzová vrata, železné závory zlomil.
17 Pošetilci pro svou cestu nevěrnosti, pro své nepravosti byli pokořeni.
18 Každý pokrm se jim hnusil, dospěli až k branám smrti.
19 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, zachránil je z tísně:
20 seslal slovo své a uzdravil je, zachránil je z jámy.
21 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná,
22 ať mu obětují oběť díků, ať s plesáním vypravují o všech jeho skutcích.
23 Ti, kteří se vydávají na lodích na moře, kdo konají dílo na nesmírných vodách,
24 spatřili Hospodinovy skutky, jeho divy na hlubině.
25 Poručil a povstal bouřný vichr, jenž do výše zvedl vlnobití.
26 Vznášeli se k nebi, řítili se do propastných tůní, ztráceli v té spoušti hlavu.
27 V závrati jak opilí se potáceli, s celou svou moudrostí byli v koncích.
28 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vyvedl je z tísně:
29 utišil tu bouři, ztichlo vlnobití.
30 Zaradovali se, když se uklidnilo, on pak je dovedl do přístavu, jak si přáli.
31 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná,
32 ať ho vyvyšují v shromáždění lidu, v zasedání starších ať ho chválí!
33 Řeky mění v poušť a vodní zřídla v suchopáry,
34 v solné pláně žírnou zemi pro zlobu těch, kdo v ní sídlí.
35 Poušť v jezero mění a zem vyprahlou ve vodní zřídla.
36 Tam usadil ty, kdo hladověli, zbudovali město, sídlo Boží.
37 Pole oseli, vinice vysázeli, sklidili úrodu hojnou.
38 Žehnal jim a velmi se rozrostli, ani dobytka jim neubylo.
39 Jich však ubývalo, ohýbali se pod tíhou zla a strastí,
40 když je ten, jenž může vylít opovržení i na knížata, zavedl do bezcestných pustot.
41 Avšak ubožáku se stal v ponížení hradem a čeledi lidu rozmnožil jak ovce.
42 Přímí lidé to vidí a radují se, ale každá podlost musí zavřít ústa.
43 Kdo je moudrý, ať dbá těchto věcí a Hospodinovu milosrdenství ať hledí porozumět!

MÉ SRDCE JE PŘIPRAVENO, BOŽE

108 1 Píseň, žalm Davidův.
2 Mé srdce je připraveno, Bože, budu zpívat, prozpěvovat žalmy, rovněž moje sláva!
3 Probuď se už, citero a harfo, ať jitřenku vzbudím.
4 Hospodine, chci ti mezi lidmi vzdávat chválu, mezi národy ti budu zpívat žalmy;
5 vždyť tvé milosrdenství nad nebe sahá, až do mraků tvoje věrnost.
6 Povznes se až nad nebesa, Bože, a nad celou zemí ať je tvoje sláva!
7 Aby tvoji milí byli zachováni, pomoz svou pravicí, odpověz mi!
8 Bůh ve své svatyni promluvil: „S jásotem rozdělím Šekem, rozměřím dolinu Sukót.
9 Mně patří Gileád, mně patří Manases, Efrajim, přilba mé hlavy, Juda, můj palcát.
10 Moáb je mé umývadlo, na Edóm hodím svůj střevíc, proti Pelišteji válečný ryk spustím.“
11 Kdože mě uvede do nepřístupného města? Kdo mě dovedl až do Edómu?
12 Což ne, Bože, ty, jenž zanevřel jsi na nás? Což s našimi zástupy bys nevytáhl, Bože?
13 Před protivníkem buď naše pomoc, je šalebné čekat spásu od člověka.
14 S Bohem statečně si povedeme, on rozšlape naše protivníky.

BOŽE, MÁ CHVÁLO, NESTAV SE HLUCHÝM

109 1 Pro předního zpěváka, žalm Davidův. Bože, má chválo, nestav se hluchým,
2 když se na mě rozevřela ústa svévolná a lstivá! Zrádným jazykem mě napadají,
3 slovy nenávistnými mě zasypali, bojují proti mně bez důvodu.
4 Osočují mě za moji lásku, zatímco se modlím.
5 Za dobro mě zavalují zlobou, za mou lásku nenávistí.
6 Postav proti němu svévolníka, po jeho pravici žalobce ať stane.
7 Ať dopadne jako svévolník, až bude souzen; jeho modlitba ať je mu počítána za hřích.
8 Dny ať jsou mu ukráceny, jeho pověření ať převezme jiný.
9 Jeho synové ať sirotky se stanou, jeho žena vdovou.
10 Jeho synové ať toulají se po žebrotě, ze svých rozvalin ať chodí prosit.
11 Na všechno, co má, ať políčí si lichvář, co vytěžil, cizáci ať loupí.
12 Ať nemá nikoho, kdo by mu nadále prokázal milosrdenství, kdo by se smiloval nad sirotky po něm.
13 Jeho potomstvo buď vymýceno, jeho jméno smazáno buď v příštím pokolení.
14 Ať Hospodin pamatuje na nepravost jeho otců a hřích jeho matky vymazán ať není.
15 Ať je má Hospodin ustavičně před očima, ať vymýtí ze země památku po nich
16 za to, že nepamatoval na milosrdenství, ale pronásledoval člověka poníženého a ubohého, chtěl usmrtit zkrušeného v srdci.
17 Miloval zlořečení, ať ho postihne! O požehnání nestál, ať se ho vzdálí!
18 Zlořečení oblékal jak šaty; ať mu pronikne nitrem jak voda, ať mu prostoupí kosti jak olej.
19 Ať mu je jako roucho, kterým se halí, opaskem, kterým se přepásává ustavičně.
20 To ať si vyslouží od Hospodina ti, kteří mě osočují, kteří proti mně zlovolně mluví.
21 Ty však, Panovníku Hospodine, ukaž na mně pro své jméno, jak je tvé milosrdenství dobrotivé, vysvoboď mě!
22 Jsem ponížený ubožák, v nitru mám zraněné srdce.
23 Odcházím jako stín, který se prodlužuje, jako luční kobylka jsem smeten.
24 V kolenou se podlamuji postem, bez oleje chátrá moje tělo.
25 Jsem jim jenom pro potupu, jak mě vidí, potřásají hlavou.
26 Pomoz mi, můj Bože, Hospodine, podle svého milosrdenství mě zachraň,
27 aby poznali, že tvá ruka to byla, žes to učinil ty, Hospodine.
28 Jen ať zlořečí, ale ty žehnej! Když povstali, ať je stihne hanba, a tvůj služebník se zaraduje.
29 Stud ať poleje ty, kdo mě osočují, hanbou ať se zahalí jak pláštěm.
30 Moje ústa vzdají Hospodinu velkou chválu, mezi mnohými ho budu chválit,
31 neboť stanul po pravici ubožáku, aby ho zachránil před jeho soudci.

VÝROK HOSPODINŮV MÉMU PÁNU

110 1 Davidův, žalm. Výrok Hospodinův mému pánu: „Zasedni po mé pravici, já ti položím tvé nepřátele za podnoží k nohám.“
2 Hospodin vztáhne žezlo tvé moci ze Sijónu. Panuj uprostřed svých nepřátel!
3 Tvůj lid přijde dobrovolně v den, kdy pohotovost svoláš; v nádheře svatyně jak rosa z lůna úsvitu se objeví tvé mužstvo.
4 Hospodin přísahal a nebude želet: Ty jsi kněz navěky podle Malkísedekova řádu.
5 Panovník ti bude po pravici, rozdrtí v den svého hněvu nepřátelské krále.
6 Bude soudit pronárody – plno mrtvol všude –, on rozdrtí hlavu velké země.
7 Cestou z potoka pít bude, proto vztyčí hlavu.

CHVÁLU VZDÁVÁM HOSPODINU CELÝM SRDCEM

111 1 Haleluja. (Álef) Chválu vzdávám Hospodinu celým srdcem, (Bét)
v kruhu přímých, v shromáždění. (Gimel)
2 Činy Hospodinovy jsou velké, (Dálet) vyhledávané všemi, kdo zálibu v nich našli. (Hé)
3 Velebné a důstojné je jeho dílo, (Vav)
jeho spravedlnost trvá navždy. (Zajin)
4 On zajistil památku svým divům; (Chet)
Hospodin je milostivý, plný slitování. (Tet)
5 Dal potravu těm, kdo se ho bojí, (Jod)
navěky je pamětliv své smlouvy. (Kaf)
6 Svému lidu ohlásil své mocné činy, (Lámed)
že mu dá dědictví pronárodů. (Mém)
7 Činy jeho rukou jsou pravda a právo, (Nún)
všechna jeho ustanovení jsou věrná, (Sámek)
8 spolehlivá navěky a navždy, (Ajin)
pravdou a přímostí vytvořená. (Pé)
9 Seslal svému lidu vykoupení, (Çáde)
ustanovil navěky svou smlouvu; (Kóf)
svaté, bázeň budící je jeho jméno. (Réš)
10 Počátek moudrosti je bát se Hospodina; (Šín)
velice jsou prozíraví všichni, kdo tak činí. (Táv)
Jeho chvála trvá navždy!

BLAZE MUŽI, JENŽ SE BOJÍ HOSPODINA

112 1 Haleluja. (Álef)
Blaze muži, jenž se bojí Hospodina, (Bét)
jenž velikou zálibu má v jeho přikázáních! (Gimel)
2 Jeho potomci se stanou bohatýry v zemi, (Dálet)
pokolení přímých bude požehnáno. (Hé)
3 Jmění, bohatství má ve svém domě, (Vav)
jeho spravedlnost trvá navždy. (Zajin)
4 Ve tmách vzchází přímým světlo; (Chet)
Bůh je milostivý, plný slitování, spravedlivý. (Tet)
5 Dobře bývá muži, jenž se smiluje a půjčí (Jod)
a své věci spravuje dle práva: (Kaf)
6 nezhroutí se nikdy, (Lámed)
spravedlivý zůstane v paměti věčně. (Mém)
7 Nemusí se bát zlé zprávy, (Nún)
jeho srdce pevně doufá v Hospodina. (Sámek)
8 Jeho srdce má oporu v Bohu, nebojí se, (Ajin)
jednou spatří pád svých protivníků. (Pé)
9 Rozděluje, dává ubožákům, (Çáde)
jeho spravedlnost trvá navždy, (Kóf)
jeho roh se zvedne v slávě. (Réš)
10 Svévolník na to zlostně hledí, (Šín)
skřípe zuby a odvahu ztrácí; (Táv)
choutky svévolníků přijdou vniveč.

CHVALTE, HOSPODINOVI SLUŽEBNÍCI

113 1 Haleluja. Chvalte, Hospodinovi služebníci, chvalte jméno Hospodina!
2 Jméno Hospodinovo buď požehnáno nyní i navěky.
3 Od východu slunce až na západ chváleno buď jméno Hospodina.
4 Hospodin je vyvýšen nad všemi národy, nad nebesa strmí jeho sláva.
5 Kdo je jako Hospodin, náš Bůh, jenž tak vysoko trůní?
6 Sestupuje níže, aby viděl na nebesa a na zemi.
7 Nuzného pozvedá z prachu, z kalu vytahuje ubožáka
8 a pak ho posadí vedle knížat, vedle knížat svého lidu.
9 Neplodnou usazuje v domě jako šťastnou matku synů. Haleluja.

KDYŽ VYŠEL IZRAEL Z EGYPTA

114 1 Když vyšel Izrael z Egypta, Jákobův dům z lidu temné řeči,
2 stal se Juda Boží svatyní, Izrael Božím vladařstvím.
3 Moře to vidělo a dalo se na útěk, Jordán se nazpět obrátil,
4 hory poskakovaly jako berani a pahorky jako jehňata.
5 Moře, co je ti, že utíkáš, Jordáne, že se zpět obracíš?
6 Hory, proč poskakujete jako berani, a vy, pahorky, jako jehňata?
7 Chvěj se, země, před Pánem, před Bohem Jákobovým!
8 On proměňuje skálu v jezero, křemen v prameny vod.

NE NÁS, HOSPODINE, NE NÁS

115 1 Ne nás, Hospodine, ne nás, ale svoje jméno oslav pro své milosrdenství a pro svou věrnost!
2 Proč by měly pronárody říkat: „Kde je ten jejich Bůh?“
3 Náš Bůh je v nebesích a všechno, co chce, koná.
4 Jejich modly jsou stříbro a zlato, dílo lidských rukou.
5 Mají ústa, a nemluví, mají oči, a nevidí,
6 mají uši, a neslyší, mají nosy, a necítí,
7 rukama nemohou hmatat, nohama nemohou chodit, z hrdla nevydají hlásku.
8 Jim jsou podobni ti, kdo je zhotovují, každý, kdo v ně doufá.
9 Izraeli, doufej v Hospodina, je tvou pomocí a štítem.
10 Áronův dome, doufej v Hospodina, je tvou pomocí a štítem.
11 Vy, kdo se bojíte Hospodina, doufejte v Hospodina, je vám pomocí a štítem.
12 Hospodin na nás pamatuje, on nám žehná: žehná domu Izraele, žehná domu Áronovu,
13 žehná těm, kteří se bojí Hospodina, jak malým, tak velkým.
14 Hospodin ať vás rozmnoží, vás i vaše syny!
15 Jste Hospodinovi požehnaní; on učinil nebesa i zemi.
16 Nebesa, ta patří Hospodinu, zemi dal však lidem.
17 Mrtví nechválí už Hospodina, nikdo z těch, kdo sestupují v říši ticha.
18 Avšak my budeme Hospodinu dobrořečit nyní i navěky. Haleluja.

HOSPODINA MILUJI; ON SLYŠÍ

116 1 Hospodina miluji; on slyší můj hlas, moje prosby,
2 sklonil ke mně ucho. Po všechny své dny chci k němu volat.
3 Ovinuly mě provazy smrti, přepadly mě úzkosti podsvětí; nacházím jen soužení a strasti.
4 Vzývám však Hospodinovo jméno: Hospodine, prosím, zachraň mi život!
5 Hospodin je milostivý, spravedlivý, náš Bůh se slitovává.
6 Hospodin je ochránce nezkušených: byl jsem vyčerpán, a dopřál mi zvítězit.
7 Můžeš opět odpočinout, moje duše, neboť Hospodin se tě zastal.
8 Ubránils mě před smrtí, mé oko před slzami, moje nohy před zvrtnutím.
9 Před Hospodinem smím dále chodit v zemi živých.
10 Uvěřil jsem, proto mluvím; byl jsem velmi pokořený.
11 Ukvapeně jsem si říkal: Každý člověk je lhář.
12 Jak se mám odvděčit Hospodinu, že se mne tolikrát zastal?
13 Zvednu kalich spásy a budu vzývat Hospodinovo jméno.
14 Svoje sliby Hospodinu splním před veškerým jeho lidem.
15 Velkou cenu má v Hospodinových očích oddanost jeho věrných až k smrti.
16 Hospodine, prosím, já jsem tvůj služebník, služebník tvůj, syn tvé služebnice. Ty jsi mi rozvázal pouta.
17 Tobě obětuji oběť díků a budu vzývat Hospodinovo jméno.
18 Svoje sliby Hospodinu splním před veškerým jeho lidem,
19 v nádvořích Hospodinova domu, Jeruzaléme, v tvém středu. Haleluja.

CHVALTE HOSPODINA VŠECHNY NÁRODY

117 1 Chvalte Hospodina, všechny národy, všichni lidé, chvalte ho zpěvem,
2 neboť se nad námi mohutně klene jeho milosrdenství. Hospodinova věrnost je věčná! Haleluja.

CHVÁLU VZDEJTE HOSPODINU, PROTOŽE JE DOBRÝ

118 1 Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné!
2 Ať vyzná Izrael: Jeho milosrdenství je věčné!
3 Ať vyzná Áronův dům: Jeho milosrdenství je věčné!
4 Ať vyznají ti, kteří se bojí Hospodina: Jeho milosrdenství je věčné!
5 V soužení jsem volal Hospodina, Hospodin mi odpověděl, daroval mi volnost.
6 Hospodin je při mně, nebojím se. Co by mi mohl udělat člověk?
7 Hospodin je při mně, mezi mými pomocníky, spatřím pád těch, kdo mě nenávidí.
8 Lépe utíkat se k Hospodinu, než doufat v člověka.
9 Lépe utíkat se k Hospodinu, než doufat v knížata.
10 Všechny pronárody mě obklíčily; odrazil jsem je v Hospodinově jménu.
11 Oblehly mě, ano, obklíčily; odrazil jsem je v Hospodinově jménu.
12 Oblehly mě jako vosy; zhasly jak planoucí trní, odrazil jsem je v Hospodinově jménu.
13 Udeřil jsi na mě tvrdě, abych padl. Hospodin je moje pomoc,
14 Hospodin je síla má i moje píseň; stal se mou spásou.
15 Ze stanů spravedlivých zní plesání nad spásou. Hospodinova pravice koná mocné činy!
16 Hospodinova pravice se vyvýšila, Hospodinova pravice koná mocné činy!
17 Nezemřu, budu žít, budu vypravovat o Hospodinových činech.
18 Hospodin mě přísně trestal, ale nevydal mě smrti.
19 Brány spravedlnosti mi otevřete, vejdu jimi vzdávat chválu Hospodinu.
20 Toto je Hospodinova brána, skrze ni vcházejí spravedliví.
21 Tobě vzdávám chválu, žes mi odpověděl; stal ses mou spásou.
22 Kámen, jejž zavrhli stavitelé, stal se kamenem úhelným.
23 Stalo se tak skrze Hospodina, tento div se udál před našimi zraky.
24 Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho.
25 Prosím, Hospodine, pomoz! Prosím, Hospodine, dopřej zdaru!
26 Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu. Žehnáme vám z Hospodinova domu.
27 Hospodin je Bůh, dává nám světlo. Slavte svátek ratolestí, k rohům oltáře se ubírejte.
28 Ty jsi můj Bůh, tobě vzdávám chválu, vyvyšuji tě, můj Bože.
29 Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné!
(Álef)

BLAZE TĚM, KDO VEDOU BEZÚHONNÝ ŽIVOT

119 1 Blaze těm, kdo vedou bezúhonný život, těm, kdo žijí tak, jak učí Hospodinův zákon.
2 Blaze těm, kdo zachovávají jeho svědectví, těm, kdo se na jeho vůli dotazují celým srdcem.
3 Ti podlosti nepáchají, jeho cestami se berou.
4 Ty jsi vydal svá ustanovení, aby se přesně dodržovala.
5 Kéž jsou moje cesty pevně zaměřeny k dodržování tvých nařízení.
6 Nebudu zahanben tehdy, budu-li brát zřetel na všechna tvá přikázání.
7 Z přímého srdce ti vzdávám chválu, že se smím učit tvým spravedlivým soudům.
8 Chci tvá nařízení dodržovat, jen mě nikdy neopouštěj!
(Bét)

9 Jak si mladík udrží svou stezku čistou? Musí se vždy držet tvého slova.
10 Dotazuji se na tvoji vůli celým srdcem, nedej, abych zbloudil od tvých přikázání.
11 Tvou řeč uchovávám v srdci, nechci proti tobě hřešit.
12 Požehnán buď, Hospodine, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
13 Mé rty budou vypravovat o všech soudech tvých úst.
14 Veselím se z cesty tvých svědectví více než ze všeho jmění.
15 O tvých ustanoveních přemýšlím, na zřeteli mám tvé stezky.
16 Nařízení tvá jsou pro mne potěšením, nezapomínám na tvé slovo.
(Gimel)

17 Zastávej se svého služebníka a budu žít, chci se držet tvého slova.
18 Otevři mi oči, ať mám na zřeteli divy ze Zákona tvého.
19 Jsem na zemi jenom hostem, neukrývej přede mnou svá přikázání.
20 V duši se stravuji touhou po tvých soudech v každé době.
21 Oboříš se na opovážlivce, na proklatce, kteří pobloudili od tvých přikázání.
22 Sejmi ze mne potupu a pohrdání, neboť tvá svědectví zachovávám.
23 I když vládci zasednou a umluví se na mě, tvůj služebník bude přemýšlet o tvých nařízeních,
24 tvá svědectví budou nadále mým potěšením, jsou to moji rádci.
(Dálet)

25 Do prachu je přitisknuta moje duše, zachovej mi život podle svého slova.
26 Vyprávěl jsem o svých cestách – tys mi odpověděl, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
27 Dej mi porozumět cestě svých ustanovení, chci přemýšlet o tvých divuplných činech.
28 Moje duše se rozplývá žalem, pozvedni mě podle svého slova.
29 Odvrať ode mne cesty klamu, podle svého Zákona se nade mnou smiluj.
30 Zvolil jsem si cestu věrnosti, stavím si před oči tvé soudy.
31 Přimkl jsem se k tvým svědectvím, nedej, Hospodine, abych byl zahanben!
32 Poběžím cestou tvých přikázání, dal jsi mému srdci volnost.
(Hé)

33 Ukaž mi cestu svých nařízení, Hospodine, důsledně ji budu zachovávat.
34 Dej mi rozum a budu tvůj Zákon zachovávat, budu se ho držet celým srdcem.
35 Veď mě po cestě svých přikázání, oblíbil jsem si ji.
36 Ke svým svědectvím nakloň mé srdce, nikoli k zištnosti.
37 Odvracej mé oči, ať nehledí na šalebnost, na své cestě mi zachovej život.
38 Splň své slovo svému služebníku, jenž žije v tvé bázni.
39 Odvrať ode mne potupu, které se lekám, tvé soudy jsou dobrotivé.
40 Po tvých ustanoveních tak toužím, svou spravedlností mi zachovej život.
(Vav)

41 Kéž na mě sestoupí tvé milosrdenství, Hospodine, i tvá spása, jak jsi řekl,
42 a já dám odpověď tomu, kdo mě tupí, neboť doufám ve tvé slovo.
43 Nikdy nezbavuj má ústa slova pravdy, neboť čekám na tvůj soud.
44 Tvého Zákona se budu držet ustavičně, navěky a navždy.
45 Volně budu chodit, na tvá ustanovení se dotazuji.
46 O tvých svědectvích před králi budu mluvit a nebudu zahanben.
47 Tvá přikázání jsou pro mne potěšením, já jsem si je zamiloval.
48 Dlaně vztahuji k tvým přikázáním, já jsem si je zamiloval, chci přemýšlet o tvých nařízeních.
(Zajin)

49 Pamatuj na slovo dané svému služebníku, jímž jsi ve mně očekávání vzbudil.
50 Je mi útěchou v mém pokoření, že tvá řeč mi zachová život.
51 Opovážlivci se mi velice posmívají, já se od tvého Zákona neuchýlím.
52 Připomínám si tvé dávné soudy, Hospodine, v tom útěchu najdu.
53 Sežehuje mě zuřivost svévolníků, těch, kdo opustili tvůj Zákon.
54 Nařízení tvá si zpívám jako žalmy v domě, kde jsem jenom hostem.
55 V noci si připomínám tvé jméno, Hospodine, tvého Zákona se držím.
56 Mně připadl tento úkol: ustanovení tvá zachovávat.
(Chet)

57 Pravím: Hospodine, tys můj úděl, držím se tvých slov.
58 O shovívavost tě prosím celým srdcem, smiluj se nade mnou, jak jsi řekl.
59 Uvažuji o svých cestách, k tvým svědectvím obracím své nohy.
60 Pospíchám a neotálím tvé příkazy dodržovat.
61 Ovinují mě provazy svévolníků, nezapomínám však na tvůj Zákon.
62 Vstávám o půlnoci, abych ti vzdal chválu za tvé spravedlivé soudy.
63 Jsem druhem všech, kteří se tě bojí a tvých ustanovení se drží.
64 Tvého milosrdenství je, Hospodine, plná země, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
(Tet)

65 Prokázal jsi dobro svému služebníku podle svého slova, Hospodine.
66 Nauč mě okoušet a znát, co je dobré, já tvým přikázáním věřím.
67 Dokud jsem se nepokořil, bloudíval jsem, nyní dodržuji, co jsi řekl.
68 Jsi dobrý a prokazuješ dobro, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
69 Opovážlivci mě mrzce pošpinili, já však zachovávám ustanovení tvá celým srdcem.
70 Bezcitné je jejich tučné srdce, mně však je tvůj Zákon potěšením.
71 Byl jsem pokořen a bylo mi to k dobru, naučil jsem se tvým nařízením.
72 Zákon tvých úst je mi dražší než tisíce hřiven zlata nebo stříbra.
(Jod)

73 Ruce tvé mě učinily pevným, dej mi rozum, ať se naučím tvým přikázáním.
74 Ti, kdo se tě bojí, spatří mě a budou se radovat, neboť čekám na tvé slovo.
75 Hospodine, vím, že tvé soudy jsou spravedlivé, pokořils mě pravdou.
76 Kéž se projeví tvé milosrdenství a potěší mě, jak jsi svému služebníku řekl.
77 Kéž mě zahrne tvé slitování a budu žít, tvůj Zákon je pro mne potěšením.
78 Opovážlivce ať stihne hanba za to, že mi křivdí, já o tvých ustanoveních přemýšlím.
79 Navrátí se ke mně ti, kdo se tě bojí, ti, kdo tvá svědectví znají.
80 Kéž je mé srdce bezúhonné podle tvých nařízení, ať nejsem zahanben.
(Kaf)

81 Moje duše chřadne touhou po tvé spáse, čekám na tvé slovo.
82 Zrak mi slábne, vyhlížím tvé slovo, kdy už mě potěšíš?
83 Vedlo se mi jako měchu v kouři, na tvá nařízení jsem však nezapomněl.
84 Kolikpak dnů zbývá tvému služebníku? Kdy nad těmi, kdo mě pronásledují, vykonáš soud?
85 Opovážlivci mi kopou jámy bez ohledu na tvůj Zákon.
86 Všechna tvá přikázání jsou pravda. Pronásledují mě neprávem, pomoz!
87 Bezmála už se mnou v zemi skoncovali, já však tvá ustanovení neopustím.
88 Podle svého milosrdenství mi zachovej život, svědectví tvých úst se budu držet.
(Lámed)

89 Věčně, Hospodine, stojí pevně v nebesích tvé slovo.
90 Z pokolení do pokolení trvá tvá věrnost, upevnil jsi zemi a ta stojí.
91 Podle tvých soudů vše stojí dodnes, to všechno jsou tvoji služebníci.
92 Kdyby mi tvůj Zákon nebyl potěšením, dávno bych v svém pokoření zhynul.
93 Na tvá ustanovení nezapomenu nikdy, protože mi jimi zachováváš život.
94 Tobě patřím, buď má spása, na tvá ustanovení se dotazuji.
95 Svévolníci na mě čekají, aby mě zahubili, já se snažím porozumět tvým svědectvím.
96 Vidím, že vše spěje k svému konci, přikázání tvé má nekonečný prostor.
(Mém)

97 Jak jsem si tvůj Zákon zamiloval! Každý den o něm přemýšlím.
98 Nad nepřátele mě činí moudřejším tvá přikázání, navěky jsou moje.
99 Jsem prozíravější než všichni moji učitelé, neboť přemýšlím o tvých svědectvích.
100 Rozumu jsem nabyl víc než starci, neboť tvá ustanovení zachovávám.
101 Před každou zlou stezkou jsem zdržel své kroky, držel jsem se tvého slova.
102 Neodchyluji se od tvých soudů, neboť ty mi ukazuješ cestu.
103 Jak lahodnou chuť má, co ty říkáš! Sladší než med je to pro má ústa.
104 Z tvých ustanovení jsem nabyl rozumnosti, proto nenávidím každou stezku klamu.
(Nún)

105 Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku.
106 Co jsem přísahal, to splním, držím se tvých spravedlivých soudů.
107 Byl jsem velice pokořen, Hospodine, podle svého slova mi zachovej život.
108 Kéž se ti líbí, Hospodine, dobrovolné oběti mých úst, nauč mě svým soudům.
109 Ustavičně dávám v sázku život, nezapomínám však na tvůj Zákon.
110 Svévolníci osidlo mi nastražili, avšak od tvých ustanovení jsem nepobloudil.
111 Tvá svědectví budou mým dědictvím věčně, z nich se veselí mé srdce.
112 V srdci jsem se rozhodl plnit tvá nařízení navěky a do důsledků.
(Sámek)

113 Nenávidím obojetné lidi, miluji tvůj Zákon.
114 Tys má skrýš a štít můj, čekám na tvé slovo.
115 Pryč ode mne, zlovolníci! Budu zachovávat přikázání svého Boha.
116 Podpírej mě, jak jsi řekl, a budu žít, v mých nadějích mě nezahanbuj.
117 Buď mi oporou a budu spasen, stále budu hledět na tvá nařízení.
118 Zhrdáš všemi, kdo zbloudili od tvých nařízení, protože záludně klamou.
119 Všechny svévolníky v zemi odklízíš jak strusku, proto jsem si zamiloval tvá svědectví.
120 Strachem před tebou se chvěje mé tělo, bojím se tvých soudů.
(Ajin)

121 Vykonávám soud a spravedlnost, neponechej mě těm, kdo mě utlačují.
122 Zasaď se za svého služebníka k jeho dobru, aby mě opovážlivci neutlačovali.
123 Zrak mi slábne, vyhlížím tvou spásu, výrok tvé spravedlnosti.
124 Nalož se svým služebníkem podle svého milosrdenství, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
125 Jsem tvůj služebník, učiň mě rozumným, abych poznal tvá svědectví.
126 Hospodine, je čas jednat, tvůj Zákon se porušuje.
127 Ano, miluji tvá přikázání víc než zlato, víc než zlato ryzí.
128 Všechna ustanovení chci ve všem správně plnit, nenávidím každou stezku klamu.
(Pé)

129 Tvá svědectví jsou divuplná, proto je má duše zachovává.
130 Kam tvá slova proniknou, tam vzchází světlo, nezkušení nabývají rozumnosti.
131 Dychtivě otvírám ústa, toužím po tvých přikázáních.
132 Shlédni na mne, smiluj se nade mnou podle toho, jak soudíváš ty, kdo milují tvé jméno.
133 Upevni mé kroky tím, cos řekl, dej, ať žádná ničemnost mě neovládne.
134 Vykup mě z útlaku lidí, chci se tvých ustanovení držet.
135 Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
136 Proudem se mi řinou slzy z očí, že se nedodržuje tvůj Zákon.
(Çáde)

137 Ty jsi, Hospodine, spravedlivý, přímý ve svých soudech.
138 Přikázal jsi, aby tvá svědectví byla spravedlnost a naprostá pravda.
139 Horlivost mě sžírá, moji protivníci zapomněli na tvá slova.
140 Co jsi řekl, je důkladně protříbené, tvůj služebník si to zamiloval.
141 Já jsem nepatrný, pohrdaný člověk, avšak na tvá ustanovení jsem nezapomněl.
142 Věčně spravedlivá je tvá spravedlnost, tvůj Zákon je pravda.
143 Soužení a úzkost na mě doléhají, přikázání tvá jsou pro mne potěšením.
144 Spravedlnost tvých svědectví je věčná, dej mi rozum a budu žít.
(Kóf)

145 Celým srdcem volám: Odpověz mi, Hospodine, chci tvá nařízení zachovávat.
146 Volám k tobě, buď má spása, chci se tvých svědectví držet.
147 Dřív než začne svítat, na pomoc tě volám, čekám na tvé slovo.
148 Mé oči se budí dřív než noční hlídky a přemýšlím o tom, co jsi řekl.
149 Podle svého milosrdenství mě vyslyš, Hospodine, podle svého soudu mi zachovej život.
150 Blíží se už, kdo se ženou za mrzkostmi, vzdalují se od Zákona tvého.
151 Ty jsi, Hospodine, blízko, všechna tvá přikázání jsou pravda.
152 Dávno je mi z tvých svědectví známo, žes jim dal navěky pevný základ.
(Réš)

153 Pohleď na mé pokoření, braň mě, vždyť na tvůj Zákon nezapomínám.
154 Ujmi se mé pře a zastaň se mne, zachovej mi život, jak jsi řekl.
155 Svévolníkům je vzdálena spása, protože se nedotazují na tvá nařízení.
156 Nesmírné je, Hospodine, tvoje slitování, podle svých soudů mi zachovej život.
157 Mnoho je těch, kdo mě pronásledují a souží, já se však od tvých svědectví neodchýlím.
158 Na věrolomné se dívám s ošklivostí, nedrží se toho, co jsi řekl.
159 Hleď, jak jsem si tvá ustanovení zamiloval, Hospodine, podle svého milosrdenství mi zachovej život.
160 To hlavní v tvém slovu je pravda, každý soud tvé spravedlnosti je věčný.
(Šín)

161 Bez důvodů mě pronásledují velmožové, mé srdce má strach jen z tvého slova.
162 Veselím se z toho, co jsi řekl, jako ten, kdo našel velkou kořist.
163 Nenávidím klam, hnusí se mi, miluji tvůj Zákon.
164 Chválívám tě sedmkráte za den za tvé spravedlivé soudy.
165 Hojný pokoj mají ti, kdo milují tvůj Zákon, o nic neklopýtnou.
166 S nadějí vyhlížím tvoji spásu, Hospodine, a tvá přikázání plním.
167 Má duše se drží tvých svědectví, velice jsem si je zamiloval.
168 Tvých ustanovení a tvých svědectví se držím, máš před sebou všechny moje cesty.
(Táv)

169 Kéž mé bědování dolehne až k tobě, Hospodine, dej mi rozum podle svého slova.
170 Kéž má prosba dojde k tobě, vysvoboď mě, jak jsi řekl.
171 Chvalozpěv ať vytryskne mi ze rtů, neboť mě svým nařízením učíš.
172 Ať můj jazyk opěvuje, co jsi řekl, všechna tvá přikázání jsou spravedlivá.
173 Na pomoc mi podej svoji ruku, tvá ustanovení jsem si zvolil.
174 Hospodine, toužím po tvé spáse, tvůj Zákon je pro mne potěšením.
175 Kéž má duše žije a může tě chválit; kéž mi pomáhají tvoje soudy.
176 Bloudím jako zatoulané jehně, hledej svého služebníka, vždyť jsem na tvá přikázání nezapomněl!

K HOSPODINU V SOUŽENÍ JSEM VOLAL

120 1 Poutní píseň. K Hospodinu v soužení jsem volal, on mi odpověděl.
2 Hospodine, vysvoboď mě od zrádných rtů, od jazyka záludného.
3 Co ti patří, co tě stihne, záludný jazyku?
4 Ostré šípy bohatýra, žhoucí kručinkové uhle.
5 Běda mi, musím dlít jako host v Mešeku, pobývat při stanech Kédarců!
6 Pobývám už dlouho u toho, kdo nenávidí pokoj.
7 Promluvím-li o pokoji, oni odpovědí válkou.

POZVEDÁM SVÉ OČI K HORÁM

121 1 Píseň k pouti. Pozvedám své oči k horám: Odkud mi přijde pomoc?
2 Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi.
3 Nedopustí, aby uklouzla tvá noha, nedříme ten, jenž tě chrání.
4 Ano, nedříme a nespí ten, jenž chrání Izraele.
5 Hospodin je tvůj ochránce, Hospodin je ti stínem po pravici.
6 Ve dne tě nezasáhne slunce ani za noci měsíc.
7 Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život.
8 Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky.

ZARADOVAL JSEM SE, KDYŽ MI ŘEKLI

122 1 Poutní píseň, Davidova. Zaradoval jsem se, když mi řekli: Půjdem do Hospodinova domu!
2 A naše nohy již stojí ve tvých branách, Jeruzaléme.
3 Jeruzalém je zbudován jako město semknuté v jediný celek.
4 Tam nahoru vystupují kmeny, Hospodinovy to kmeny, Izraeli na svědectví, vzdát Hospodinovu jménu chválu.
5 Tam jsou postaveny soudné stolce, stolce Davidova domu.
6 Vyprošujte Jeruzalému pokoj: Kéž v klidu žijí ti, kdo tě milují!
7 Kéž je na tvých valech pokoj, kéž se tvé paláce těší klidu!
8 Pro své bratry, pro své druhy vyhlašuji: „Budiž v tobě pokoj!“
9 Pro dům Hospodina, našeho Boha, usiluji o tvé dobro.

POZVEDÁM SVÉ OČI K TOBĚ

123 1 Poutní píseň. Pozvedám své oči k tobě, jenž v nebesích trůníš.
2 Hle, jak oči služebníků k rukám jejich pánů, jako oči služebnice k rukám její paní, tak vzhlížejí naše oči k Hospodinu, našemu Bohu, dokud se nad námi nesmiluje.
3 Smiluj se nad námi, Hospodine, smiluj se nad námi! Dosyta jsme zakusili pohrdání.
4 Naše duše už dosyta zakusila posměchu sebejistých a pohrdání pyšných.

KDYBY SÁM HOSPODIN NEBYL PŘI NÁS

124 1 Poutní píseň, Davidova. Kdyby sám Hospodin nebyl při nás – Izrael ať řekne –,
2 kdyby sám Hospodin nebyl při nás, když proti nám povstali lidé,
3 zaživa by nás tehdy zhltli v hněvu, jímž proti nám vzpláli.
4 Tehdy by nás zatopily vody, dravý proud by se přes nás valil,
5 tehdy by se přes nás převalily vzduté vody.
6 Požehnán buď Hospodin, že za kořist nás nedal jejich zubům!
7 Unikli jsme jako ptáče z osidla lovců. Osidlo je protrženo, unikli jsme!
8 Naše pomoc je ve jménu Hospodina; on učinil nebesa i zemi.

KDO DOUFAJÍ V HOSPODINA, JSOU JAK HORA SIJÓN

125 1 Poutní píseň. Kdo doufají v Hospodina, jsou jak hora Sijón: nepohne se, strmí věčně.
2 Kolem Jeruzaléma jsou hory, kolem svého lidu je Hospodin, nyní i navěky.
3 Nesetrvá žezlo zvůle na údělu spravedlivých, aby snad nevztáhli spravedliví své ruce k podlostem.
4 Hospodine, prokaž dobro dobrým, těm, kdo mají přímé srdce!
5 Ale ty, kdo uhýbají na své křivolaké stezky, zažene Hospodin s pachateli ničemností. Pokoj s Izraelem!

KDYŽ HOSPODIN ÚDĚL SIJÓNU ZMĚNIL

126 1 Poutní píseň. Když Hospodin úděl Sijónu změnil, bylo nám jak ve snu.
2 Tehdy naše ústa naplnil smích a náš jazyk plesal. Tehdy se říkalo mezi pronárody: „Hospodin s nimi učinil velké věci.“
3 Hospodin s námi učinil velké věci, radovali jsme se.
4 Hospodine, změň náš úděl, jako měníš potoky na jihu země!
5 Ti, kdo v slzách sejí, s plesáním budou sklízet.
6 S pláčem nyní chodí, kdo rozsévá, s plesáním však přijde, až ponese snopy.

NESTAVÍ-LI DŮM HOSPODIN

127 1 Poutní píseň, Šalomounova. Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé. Nestřeží-li město Hospodin, nadarmo bdí strážný.
2 Nadarmo časně vstáváte, dlouho vysedáváte a jíte chléb trápení, zatímco Bůh dopřává svému milému spánek.
3 Hle, synové jsou dědictví od Hospodina, mzdou od něho plod lůna.
4 Čím jsou šípy v ruce bohatýra, tím jsou synové zplození v mládí.
5 Blaze muži, který jimi naplnil svůj toulec! Nebudou zahanbeni, až budou v bráně jednat s nepřáteli.

BLAZE KAŽDÉMU, KDO SE BOJÍ HOSPODINA

128 1 Poutní píseň. Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo chodí po jeho cestách!
2 Co rukama vytěžíš, budeš i jíst. Blaze tobě, bude s tebou dobře.
3 Tvá žena bude jak plodná réva uvnitř tvého domu, tvoji synové jak olivové ratolesti kolem tvého stolu.
4 Hle, jak bývá požehnán muž, který se bojí Hospodina.
5 Hospodin ať požehná ti ze Sijónu, abys viděl dobro Jeruzaléma po všechny dny svého žití,
6 abys uviděl syny svých synů. Pokoj s Izraelem!

JAK ČASTO MĚ UŽ OD MLÁDÍ SUŽOVALI

129 1 Poutní píseň. Jak často mě už od mládí sužovali – Izrael ať řekne –,
2 jak často mě už od mládí sužovali, ale nepřemohli.
3 Po zádech mi orali oráči, vyorali dlouhé brázdy.
4 Hospodin je spravedlivý, postraňky těch svévolníků přeťal.
5 S hanbou zpět ať táhnou všichni, kteří nenávidí Sijón!
6 Ať jsou jak tráva na střechách, ta uschne dřív, než je vytrhána.
7 Jí si ten, kdo žne, dlaň nenaplní, ani náruč ten, jenž sbírá snopy.
8 Neřeknou jim ti, kdo půjdou kolem: „Požehnání Hospodinovo buď s vámi! Žehnáme vám v Hospodinově jménu.“

Z HLUBIN BEZEDNÝCH TĚ VOLÁM, HOSPODINE

130 1 Poutní píseň. Z hlubin bezedných tě volám, Hospodine,
2 Panovníku, vyslyš můj hlas! Kéž tvé ucho pozorně vyslechne moje prosby.
3 Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravosti, kdo obstojí, Panovníku?
4 Ale u tebe je odpuštění; tak vzbuzuješ bázeň.
5 Skládám naději v Hospodina, má duše v něho naději skládá, čekám na jeho slovo.
6 Má duše vyhlíží Panovníka víc než strážní jitro, když drží stráž k jitru.
7 Čekej, Izraeli, na Hospodina! U Hospodina je milosrdenství, hojné je u něho vykoupení,
8 on vykoupí Izraele ze všech jeho nepravostí.

NEMÁM, HOSPODINE, DOMÝŠLIVÉ SRDCE

131 1 Poutní píseň, Davidova. Nemám, Hospodine, domýšlivé srdce ani povýšený pohled. Neženu se za velkými věcmi, za divy, jež nevystihnu,
2 nýbrž chovám se klidně a tiše. Jako odstavené dítě u své matky, jako odstavené dítě je ve mně má duše.
3 Čekej, Izraeli, na Hospodina nyní i navěky.

HOSPODINE, ROZPOMEŇ SE NA DAVIDA

132 1 Poutní píseň. Hospodine, rozpomeň se na Davida, na veškerou jeho usilovnou péči,
2 jak se zapřisáhl Hospodinu, zavázal se slibem Přesilnému Jákobovu:
3 „Nevejdu do stanu svého domu, nevstoupím na rohož svého lože,
4 očím nedopřeji spánku ani víčkům podřímnutí,
5 dokud nenaleznu Hospodinu místo, příbytek Přesilnému Jákobovu!“
6 A hle, v Efratě jsme o ní uslyšeli, našli jsme ji na Jaarských polích.
7 Vstupme do jeho příbytku, klanějme se před podnožím jeho nohou.
8 Povstaň, Hospodine, k místu svého odpočinku, ty sám i schrána tvé moci!
9 Tvoji kněží ať obléknou spravedlnost, tvoji věrní ať plesají.
10 Pro Davida, svého služebníka, neodmítej svého pomazaného.
11 Hospodin přísahal Davidovi na svou věrnost – nevezme to nazpět: „Toho, jenž vzejde z tvých beder, dosadím po tobě na trůn.
12 Dodrží-li tvoji synové mou smlouvu i toto mé svědectví, jemuž je budu učit, navždy budou též jejich synové sedat na tvém trůnu.“
13 Hospodin si totiž zvolil Sijón, zatoužil jej mít za sídlo:
14 „To je místo mého odpočinku navždy, usídlím se tady, neboť po něm toužím.
15 Jeho stravě budu hojně žehnat, jeho ubožáky budu sytit chlebem.
16 Jeho kněžím dám za oděv spásu, jeho věrní budou zvučně plesat.
17 Zde dám pučet Davidovu rohu, svému pomazanému budu pečovat o planoucí světlo.
18 Jeho nepřátelům dám za oděv hanbu, ale na něm se bude jeho čelenka třpytit.“

JAKÉ DOBRO, JAKÉ BLAHO

133 1 Poutní píseň, Davidova. Jaké dobro, jaké blaho tam, kde bratří bydlí svorně!
2 Jako výborný olej na hlavě, jenž kane na vous, na vous Áronovi, kane mu na výstřih roucha.
3 Jak chermónská rosa, která kane na sijónské hory. Tam udílí Hospodin své požehnání, život navěky.

DOBROŘEČTE HOSPODINU, VŠICHNI HOSPODINOVI SLUŽEBNÍCI

134 1 Poutní píseň. Dobrořečte Hospodinu, všichni Hospodinovi služebníci, kteří stojíte v Hospodinově domě za nočního času.
2 Pozvedejte ruce ke svatyni, dobrořečte Hospodinu!
3 Hospodin ti žehnej ze Sijónu; on učinil nebesa i zemi.

CHVALTE HOSPODINOVO JMÉNO

135 1 Haleluja. Chvalte Hospodinovo jméno, chvalte je, Hospodinovi služebníci,
2 kteří stojíte v Hospodinově domě, v nádvořích domu našeho Boha.
3 Chvalte Hospodina, neboť Hospodin je dobrý, pějte žalmy jeho jménu, neboť je líbezné.
4 Hospodin si vyvolil Jákoba, za zvláštní vlastnictví přijal Izraele.
5 Já přec vím, že Hospodin je velký, náš Pán je nade všechny bohy.
6 Všechno, co Hospodin chce, to činí na nebesích i na zemi, v mořích i ve všech propastných tůních.
7 Přivádí mlhu od končin země, déšť provází blesky, ze svých zásobnic vyvádí vítr.
8 Prvorozené Egypta pobil od člověka po dobytče.
9 Znamení a zázraky sesílal na tebe, Egypte, na faraóna, na všechny jeho služebníky.
10 Pobil mnohé pronárody a zahubil smělé krále,
11 krále Emorejců Síchona a bášanského krále Óga i všechna království Kenaanu.
12 Jejich země předal do dědictví, do dědictví Izraeli, svému lidu.
13 Hospodine, tvé jméno je věčné, budeš připomínán ve všech pokoleních, Hospodine.
14 Hospodin svůj lid obhájí, bude mít se svými služebníky soucit.
15 Modly pronárodů jsou stříbro a zlato, dílo lidských rukou.
16 Mají ústa, a nemluví, mají oči, a nevidí.
17 Mají uši, a nic nezaslechnou, v jejich ústech není dechu.
18 Jim podobni jsou ti, kdo je zhotovují, každý, kdo v ně doufá.
19 Dome Izraelův, dobrořeč Hospodinu, dome Áronův, dobrořeč Hospodinu.
20 Dome Léviův, dobrořeč Hospodinu, vy, kdo se bojíte Hospodina, dobrořečte Hospodinu.
21 Požehnán buď Hospodin ze Sijónu, ten, který přebývá v Jeruzalémě. Haleluja.

CHVÁLU VZDEJTE HOSPODINU, PROTOŽE JE DOBRÝ

136 1 Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné.
2 Chválu vzdejte Bohu bohů, jeho milosrdenství je věčné.
3 Chválu vzdejte Pánu pánů, jeho milosrdenství je věčné.
4 Jedině on koná velké divy, jeho milosrdenství je věčné.
5 Nebesa učinil důmyslně, jeho milosrdenství je věčné.
6 Zemi na vodách překlenul oblohou, jeho milosrdenství je věčné.
7 Učinil veliká světla, jeho milosrdenství je věčné.
8 Slunce, aby vládlo ve dne, jeho milosrdenství je věčné.
9 Měsíc a hvězdy, aby vládly v noci, jeho milosrdenství je věčné.
10 Ranil Egypt v jeho prvorozených, jeho milosrdenství je věčné.
11 A vyvedl Izraele z jeho středu, jeho milosrdenství je věčné.
12 Pevnou rukou a vztaženou paží, jeho milosrdenství je věčné.
13 On rozdělil Rákosové moře ve dví, jeho milosrdenství je věčné.
14 A převedl Izraele jeho středem, jeho milosrdenství je věčné.
15 Faraóna s vojskem smetl do Rákosového moře, jeho milosrdenství je věčné.
16 Svůj lid vodil pouští, jeho milosrdenství je věčné.
17 Pobil velké krále, jeho milosrdenství je věčné.
18 Zahubil vznešené krále, jeho milosrdenství je věčné.
19 Krále Emorejců Síchona, jeho milosrdenství je věčné.
20 A bášanského krále Óga, jeho milosrdenství je věčné.
21 Jejich země předal do dědictví, jeho milosrdenství je věčné.
22 Do dědictví Izraele, svého služebníka, jeho milosrdenství je věčné.
23 Když jsme byli poníženi, rozpomněl se na nás, jeho milosrdenství je věčné.
24 A vyrval nás našim protivníkům, jeho milosrdenství je věčné.
25 Veškerému tvorstvu dává pokrm, jeho milosrdenství je věčné.
26 Chválu vzdejte Bohu nebes, jeho milosrdenství je věčné.

U ŘEK BABYLÓNSKÝCH, TAM JSME SEDÁVALI S PLÁČEM

137 1 U řek babylónských, tam jsme sedávali s pláčem ve vzpomínkách na Sijón.
2 Své citery jsme v té zemi zavěsili na topoly,
3 když nás ti, kdo nás odvlekli, vybízeli tam ke zpěvu, trýznitelé k radovánkám: „Zazpívejte nám některý ze sijónských zpěvů!“
4 Jak bychom však mohli zpívat píseň Hospodinovu v té cizí zemi?
5 Jestli, Jeruzaléme, na tebe zapomenu, ať mi má pravice sloužit zapomene.
6 Ať mi jazyk přilne k patru, nebudu-li si tě připomínat, nebudu-li Jeruzalém považovat za svou svrchovanou radost.
7 Připomeň synům Edómu, Hospodine, den Jeruzaléma, jak volali: „Bořte! Bořte do základů!“
8 Záhubě propadlá babylónská dcero, blaze tomu, kdo ti odplatí za skutky spáchané na nás.
9 Blaze tomu, kdo tvá nemluvňata uchopí a roztříští o skálu.

CELÝM SVÝM SRDCEM TI VZDÁVÁM CHVÁLU

138 1 Davidův. Celým svým srdcem ti vzdávám chválu, přímo před bohy ti zpívám žalmy,
2 klaním se ti před tvým svatým chrámem, tvému jménu vzdávám chválu za tvé milosrdenství a za tvou věrnost; svou řeč jsi vyvýšil nad každé své jméno.
3 Odpověděl jsi mi v den, kdy jsem tě volal, dodal jsi mé duši sílu.
4 Hospodine, všichni králové země ti vzdají chválu, až uslyší, co jsi vyřkl.
5 Budou zpívat o Hospodinových cestách, neboť sláva Hospodinova je velká.
6 Hospodin je vyvýšený, ale hledí na poníženého, zdálky pozná domýšlivce.
7 I když jsem v soužení, ty mi zachováš život, vztáhneš ruku proti hněvu mých nepřátel a tvá pravice mě spasí.
8 Hospodin za mě dokončí zápas. Hospodine, tvoje milosrdenství je věčné, neopouštěj dílo vlastních rukou!

HOSPODINE, ZKOUMÁŠ MĚ A ZNÁŠ MĚ

139 1 Pro předního zpěváka. Davidův, žalm. Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě.
2 Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, zdálky je ti jasné, co chci dělat.
3 Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím, všechny moje cesty jsou ti známy.
4 Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno.
5 Sevřel jsi mě zezadu i zpředu, svou dlaň jsi položil na mě.
6 Nad mé chápání jsou tyto divy, jsou nedostupné, nestačím na to.
7 Kam odejdu před tvým duchem, kam uprchnu před tvou tváří?
8 Zamířím-li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš.
9 I kdybych vzlétl na křídlech jitřní záře, chtěl přebývat při nejzazším moři,
10 tvoje ruka mě tam doprovodí, tvá pravice se mě chopí.
11 Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma, i noc kolem mne se stane světlem.
12 Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo.
13 Tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky jsi mě utkal.
14 Tobě vzdávám chválu za činy, jež budí bázeň: podivuhodně jsem utvořen, obdivuhodné jsou tvé skutky, toho jsem si plně vědom.
15 Tobě nezůstala skryta jediná z mých kostí, když jsem byl v skrytosti tvořen a hněten v nejhlubších útrobách země.
16 Tvé oči mě viděly v zárodku, všechno bylo zapsáno v tvé knize: dny tak, jak se vytvářely, dřív než jediný z nich nastal.
17 Jak si vážím divů, které konáš, Bože! Nesmírný je jejich počet,
18 sčetl bych je, ale je jich víc než písku. Sotva procitnu, jsem s tebou.
19 Kéž bys, Bože, skolil svévolníka. Pryč ode mne, vy, kdo proléváte krev!
20 Dovolávají se tě při svých pletichách, zneužívají tvé jméno tvoji protivníci.
21 Nemám nenávidět, Hospodine, ty, kdo nenávidí tebe? S odporem pohlížet na ty, kdo se proti tobě zvedli?
22 Nenávidím je, rozhodně nenávidím, jsou to také moji nepřátelé.
23 Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid,
24 hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení, a po cestě věčnosti mě veď!

VYSVOBOĎ MĚ, HOSPODINE, OD ČLOVĚKA ZLÉHO

140 1 Pro předního zpěváka. Žalm Davidův.
2 Vysvoboď mě, Hospodine, od člověka zlého, chraň mě proti násilníku,
3 proti těm, kdo mají v srdci zlé úmysly a den ze dne se srocují k bojům,
4 jazyky si ostří jako hadi, za rty mají jed jak zmije.
-Sela-
5 Ochraňuj mě, Hospodine, před rukama svévolníka, chraň mě proti násilníku, proti těm, kdo zamýšlejí podrazit mi nohy.
6 Pyšní osidlo mi nastražili, síť z provazů na cestu rozestřeli, nachystali na mě léčky.
-Sela-
7 Pravím Hospodinu: Ty jsi můj Bůh! Přej sluchu mým prosbám, Hospodine.
8 Hospodine, Panovníku, moje mocná spáso, hlavu kryješ mi v den bitvy.
9 Nepřivoluj, Hospodine, k choutkám svévolníka, nedej, aby vyšly jeho plány, ať se nevypíná.
-Sela-
10 Na hlavu těch, kdo mě obkličují, ať padne trápení, na němž se jejich rty umluvily.
11 Ať na ně dopadne žhavé uhlí, ať je Bůh do ohně srazí, do vířivých proudů, aby nepovstali.
12 Pomlouvač se v zemi neudrží, zlovolného násilníka stihne náhlá zkáza.
13 Vím, že Hospodin obhájí poníženého, že ubožákům zjedná právo.
14 Ano, spravedliví vzdají tvému jménu chválu, přímí budou bydlet před tvou tváří!

HOSPODINE, K TOBĚ VOLÁM, POSPĚŠ KE MNĚ

141 1 Žalm Davidův. Hospodine, k tobě volám, pospěš ke mně, dopřej sluchu mému hlasu, když tě volám!
2 Jako kadidlo ať míří má modlitba k tobě, pozdvižení mých rukou jak večerní oběť.
3 Hospodine, postav stráž k mým ústům, přede dveře mých rtů hlídku,
4 nedej, aby se mé srdce přiklonilo ke zlu, ať se nedopustím svévolnosti s muži, kteří pášou ničemnosti; jejich vlídnosti okoušet nechci.
5 Spravedlivý ať mě třeba bije, pokládám to za milosrdenství, ať mě trestá, jeto pro mou hlavu olej, má hlava to neodmítne, v jejich neštěstí se za ně ještě budu modlit.
6 Ať jsou jejich soudci svrženi na úbočí skály, ale spravedliví ať slyší, že vlídná jsou má slova.
7 Jako když se v zemi všechno seká a poltí, k jícnu podsvětí se sypou naše kosti.
8 K tobě, Panovníku Hospodine, pozvedám své oči, utíkám se k tobě, nevydej mě smrti,
9 ochraňuj mě před osidlem na mě políčeným, před léčkami pachatelů ničemností!
10 Svévolníci ať se chytí do svých tenat, kdežto já ať projdu!

VOLÁM K HOSPODINU, ÚPÍM

142 1 Poučující, Davidův. Modlitba, když byl v jeskyni.
2 Volám k Hospodinu, úpím, volám k Hospodinu, prosím,
3 před ním vylévám své lkání, o svém soužení mu vypovídám.
4 Jsem na duchu skleslý, ale ty znáš moji stezku! Na cestě, jíž kráčím, osidlo mi nastražili.
5 Pohleď napravo a uzříš: není tu nikoho, kdo by se ke mně znal, nemám kam utéci, není tu, kdo by měl o mě péči.
6 Úpím k tobě, Hospodine, pravím: Tys mé útočiště, tys můj podíl v zemi živých!
7 Věnuj pozornost mému bědování, jsem zcela vyčerpán. Vysvoboď mě od pronásledovatelů, jsou zdatnější než já.
8 Vyveď mě ze žaláře, abych vzdával chválu tvému jménu. Obstoupí mě spravedliví, ty se mě zastaneš.

HOSPODINE, SLYŠ MOU MODLITBU

143 1 Žalm Davidův. Hospodine, slyš mou modlitbu, přej sluchu mým prosbám, odpověz mi pro svou pravdu, pro svou spravedlnost.
2 Nevcházej v soud se svým služebníkem, vždyť před tebou nikdo z živých není spravedlivý.
3 Nepřítel mě pronásleduje, můj život tiskne k zemi, do temnot mě vsadil jak od věků mrtvé.
4 Jsem skleslý na duchu, srdce mi usedá v nitru.
5 Připomínám si dávné dny, rozjímám o všech tvých skutcích, přemýšlím o činech tvých rukou,
6 rozpínám své ruce k tobě, má duše po tobě žízní jak vyprahlá země.
-Sela-
7 Pospěš, odpověz mi, Hospodine, můj duch dokonává, neukrývej přede mnou svou tvář, nebo se budu podobat těm, kdo sestupují v jámu.
8 Ohlas mi zrána své milosrdenství, neboť doufám v tebe. Dej mi poznat cestu, po níž mám jít, neboť k tobě pozvedám svou duši.
9 Vysvoboď mě od nepřátel, Hospodine, u tebe si hledám úkryt.
10 Nauč mě plnit tvou vůli, vždyť jsi můj Bůh. Kéž mě tvůj dobrotivý duch vede po rovné zemi!
11 Pro své jméno mi zachovej, Hospodine, život, ve své spravedlnosti mě vyveď ze soužení,
12 ve svém milosrdenství umlč mé nepřátele, přiveď nazmar všechny moje protivníky, vždyť jsem tvůj služebník!

POŽEHNÁN BUĎ HOSPODIN, MÁ SKÁLA

144 1 Davidův. Požehnán buď Hospodin, má skála, který učí bojovat mé ruce a mé prsty válčit!
2 Moje milosrdenství a moje pevná tvrz, můj nedobytný hrad, můj vysvoboditel, můj štít, k němuž se utíkám, on mi můj lid podmaňuje.
3 Hospodine, co je člověk, že ho bereš na vědomí, co syn člověka, že na něj myslíš?
4 Člověk se podobá vánku, jeho dny jsou jak stín pomíjivé.
5 Hospodine, nakloň nebesa a sestup! Dotkni se hor a bude se z nich kouřit.
6 Udeř bleskem, rozptyl nepřátele, vypusť své šípy a uveď je v zmatek,
7 vztáhni ruku z výše, vyprosti mě a vysvoboď z nesmírného vodstva, z rukou cizozemců!
8 Jejich ústa mluví šalebně, jejich pravice je pravice zrádná!
9 Bože, chci ti zpívat novou píseň, s harfou o deseti strunách budu ti pět žalmy.
10 Ty, jenž dáváš spásu králům, jenž Davida, svého služebníka, vyprošťuješ od zhoubného meče,
11 vyprosti mě a vysvoboď z rukou cizozemců! Jejich ústa mluví šalebně, jejich pravice je pravice zrádná.
12 Kéž jsou naši synové jak štěpy, krásně urostlí v svém mládí. Naše dcery ať jsou jako sloupy vytesané podle chrámového vzoru.
13 Naše sýpky ať jsou plné, ať skýtají hojnost všeho. Našich ovcí ať je na tisíce, desetitisíce všude vůkol,
14 náš skot ať je březí. Ať nás nepostihne vpád a odvlékání, ať nezazní žalostný křik na ulicích.
15 Blaze lidu, jemuž se tak daří. Blaze lidu, jehož Bohem je Hospodin!

CHCI TĚ VYVYŠOVAT, BOŽE MŮJ A KRÁLI

145 1 Chvalozpěv Davidův. (Álef) Chci tě vyvyšovat, Bože můj a Králi, tvému jménu dobrořečit navěky a navždy. (Bét)
2 Po všechny dny ti chci dobrořečit a tvé jméno chválit navěky a navždy. (Gimel)
3 Veliký je Hospodin, nejvyšší chvály hodný, jeho velikost nelze vyzpytovat. (Dálet)
4 Všechna pokolení chválí tvoje skutky zpěvem, hlásají tvé bohatýrské činy. (Hé)
5 Tvoje velebnost je důstojná a slavná, chci přemýšlet o tvých divuplných dílech. (Vav)
6 Všichni budou mluvit o tvých mocných, bázeň vzbuzujících skutcích, i já budu vypravovat o tvé velikosti. (Zajin)
7 Budou šířit vše, co připomíná tvoji velkou dobrotivost, budou jásat, jak jsi spravedlivý. (Chet)
8 Hospodin je milostivý, plný slitování, shovívavý a nesmírně milosrdný. (Tet)
9 Hospodin je ke všem dobrotivý, nade vším, co učinil, se slitovává. (Jod)
10 Kéž ti vzdají chválu, Hospodine, veškeré tvé skutky, kéž ti tvoji věrní dobrořečí, (Kaf)
11 ať hovoří o tvém slavném kralování, ať promluví o tvé bohatýrské síle, (Lámed)
12 aby lidem uváděli ve známost tvé bohatýrské činy a slávu a důstojnost království tvého. (Mém)
13 Tvoje království je království všech věků, tvoje vláda přečká všechna pokolení. (Nún)
Ve všech svých slovech je Hospodin věrný, je svatý ve všech svých skutcích. (Sámek)
14 Hospodin podpírá všechny klesající a všechny sehnuté napřimuje. (Ajin)
15 Oči všech s nadějí vzhlížejí k tobě a ty jim v pravý čas dáváš pokrm, (Pé)
16 otvíráš svou ruku a ve své přízni sytíš všechno, co žije. (Çáde)
17 Hospodin je spravedlivý ve všech svých cestách, milosrdný ve všech svých skutcích. (Kóf)
18 Hospodin je blízko všem, kteří volají k němu, všem, kdo ho volají opravdově. (Réš)
19 Vyplňuje přání těch, kdo se ho bojí, slyší, když volají o pomoc, a zachrání je. (Šín)
20 Všechny, kdo ho milují, Hospodin ochraňuje, ale všechny svévolníky vyhlazuje. (Táv)
21 Z mých úst zazní chvála Hospodinu, jeho přesvatému jménu bude dobrořečit všechno tvorstvo navěky a navždy.

CHVAL, DUŠE MÁ, HOSPODINA

146 1 Haleluja. Chval, duše má, Hospodina!
2 Hospodina budu chválit po celý svůj život, svému Bohu zpívat žalmy, co živ budu.
3 Nedoufejte v knížata, v člověka, u něhož záchrany není.
4 Jeho duch odchází, on se vrací do své země, tím dnem berou za své jeho plány.
5 Blaze tomu, kdo má ku pomoci Boha Jákobova, kdo s nadějí vzhlíží k Hospodinu, svému Bohu,
6 jenž učinil nebesa i zemi s mořem a vším, co k nim patří, jenž navěky zachovává věrnost.
7 Utištěným dopomáhá k právu, hladovým chléb dává. Hospodin osvobozuje vězně.
8 Hospodin otvírá oči slepým, Hospodin sehnuté napřimuje, Hospodin miluje spravedlivé.
9 Hospodin ochraňuje ty, kdo jsou bez domova, ujímá se sirotka i vdovy, svévolným však mate cestu.
10 Hospodin bude kralovat věčně, Bůh tvůj, Sijóne, po všechna pokolení. Haleluja.

JE TAK DOBRÉ BOHU NAŠEMU PĚT ŽALMY

147 1 Haleluja. Je tak dobré Bohu našemu pět žalmy, rozkošná a líbezná je chvála.
2 Hospodin buduje Jeruzalém, shromažďuje rozehnané z Izraele,
3 uzdravuje ty, kdo jsou zkrušeni v srdci, jejich rány obvazuje.
4 On určuje počet hvězd, on každou vyvolává jménem.
5 Velký je náš Pán, je velmi mocný, jeho myšlení obsáhnout nelze.
6 Hospodin se ujímá pokorných, svévolníky snižuje až k zemi.
7 Pějte Hospodinu píseň díků, zpívejte našemu Bohu žalmy při citeře,
8 tomu, který zahaluje nebe mračny, který připravuje zemi deště, který dává na horách růst trávě,
9 tomu, který zvířatům potravu dává, i krkavčím mláďatům, když křičí.
10 Netěší ho síla koně, nemá zalíbení v svalech muže.
11 Hospodin má zalíbení v těch, kdo se ho bojí, v těch, kdo čekají na jeho milosrdenství.
12 Jeruzaléme, chval zpěvem Hospodina, chval, Sijóne, svého Boha!
13 On upevnil závory v tvých branách, požehnal tvým synům v tobě.
14 Na tvém území ti zjednal pokoj, bělí pšeničnou tě sytí.
15 Na zem vysílá svůj výrok, rychle běží jeho slovo.
16 Dává sníh jak vlnu, sype jíní jako popel.
17 Rozhazuje kroupy jako sousta chleba, kdo odolá jeho mrazu?
18 Sešle slovo své a taje, káže vát větru a plynou vody.
19 Oznámil své slovo Jákobovi, nařízení svá a soudy Izraeli.
20 Tak žádnému z pronárodů neučinil, jeho soudy nepoznaly. Haleluja.

CHVALTE HOSPODINA Z NEBES, CHVALTE HO VE VÝŠINÁCH

148 1 Haleluja. Chvalte Hospodina z nebes, chvalte ho ve výšinách!
2 Chvalte ho, všichni jeho andělé, chvalte ho, všechny jeho zástupy.
3 Chvalte ho, slunce s měsícem, chvalte ho, všechny jasné hvězdy.
4 Chvalte ho, nebesa nebes, rovněž vody nad nebesy,
5 chvalte Hospodinovo jméno! Vždyť on přikázal, a bylo to stvořeno,
6 on tomu dal povstat navěky a navždy, nařízení, které vydal, nepomine.
7 Ze země ať chválí Hospodina netvoři a všechny propastné tůně,
8 oheň, krupobití, sníh i mlha, bouřný vichr, který plní jeho slovo,
9 horstva a všechny pahorky, ovocné stromy a všechny cedry,
10 zvěř a všechna dobytčata, plazi, okřídlené ptactvo,
11 králové země a všechny národy, vladaři a všichni soudci země,
12 jinoši i panny, starci i mladí.
13 Ať chválí Hospodinovo jméno, pouze jeho jméno je vyvýšené, jeho velebnost je nad zemí i nebem.
14 Vyvýšil roh svého lidu k chvále všech svých věrných, synů Izraele, lidu, který je mu blízký. Haleluja.

ZPÍVEJTE HOSPODINU PÍSEŇ NOVOU

149 1 Haleluja. Zpívejte Hospodinu píseň novou, jeho chválu v shromáždění věrných!
2 Ať se Izrael raduje ze svého Tvůrce, ať synové Sijónu jásají nad svým Králem,
3 ať tanečním rejem chválí jeho jméno, ať mu pějí žalmy při bubnu a při citeře.
4 Hospodin má ve svém lidu zalíbení, pokorné oslaví spásou.
5 Věrní ať jásají v slávě, ať plesají na svých ložích.
6 Ať svým hrdlem vyvyšují Boha, s dvojsečným mečem v svých rukou,
7 aby nad pronárody konali pomstu, tresty na národech,
8 aby spoutali řetězy jejich krále, železnými okovy ty, kdo jsou u nich ve cti,
9 aby na nich vykonali soud, jak o tom psáno. Je to čest pro všechny jeho věrné. Haleluja.

CHVALTE BOHA V JEHO SVATYNI

150 1 Haleluja. Chvalte Boha v jeho svatyni, chvalte ho i na obloze, již sklenul svou mocí,
2 chvalte ho za jeho bohatýrské činy, chvalte ho pro jeho nesmírnou velikost!
3 Chvalte ho zvukem polnice, chvalte ho harfou a citerou,
4 chvalte ho bubnem a tancem, chvalte ho strunami a flétnou,
5 chvalte ho zvučnými cymbály, chvalte ho cymbály dunivými!
6 Všechno, co má dech, ať chválí Hospodina! Haleluja.

← Žalmy (90-106)