Znáte výroky typu “Každý má svoji víru… ty máš také svou pravdu, ale mě ji nenuť!“? Tato věta vystihuje častý názor dnešní společnosti. Pravděpodobně je to také názor a vyznání mnoha z vás. Respektuji jej a mám pro něj pochopení. Jsem také proti hrubému vnucování víry. V dnešní době, kdy je “duchovní trh” přesycený k prasknutí různými sektami, názory a filozofiemi, je to docela logický přístup, pomocí kterého se snažíme chránit. Jak jsme si řekli v předchozích otázkách, Bůh touží po naší lásce a poslušnosti na základě našeho svobodného rozhodnutí. To ovšem nelze vynutit násilím! Nucené členství v jakékoliv církvi je pro Boha bezcenné. Jemu jde o naše srdce, ne fasádu či formální členství.

“…Ať si každý věří, v co chce…”

Ano respektuji. Přesto si však dovolím zpochybnit logickou správnost a oprávněnost tohoto výroku. Můžeme sice věřit, v co chceme, i v kdejaký nesmysl, ale to ještě neznamená, že máme pravdu. Nesouhlasím především se základní myšlenkou, kterou tento postoj a názor nese. Říká totiž: “neexistuje žádná pravda, proto ať si věří každý, v co chce“. Jinými slovy – pravda je relativní. Žádná absolutní pravda neexistuje, nebo ji alespoň nelze poznat. Může být toto všechno pravda, pokud existuje konkrétní Bůh, který sám chce, abychom Jej poznali?

Existuje-li totiž jediný Bůh, který všechno stvořil – od galaxií, planet, Země, života, lidí a vesmíru, pak jediný kdo má právo pro náš dík, je přece On! Jediný, kdo zaslouží naší úctu, naši vděčnost a lásku je On – ne někdo jiný!

Představte si to na příkladu. Učiníte nedopatřením i úmyslně mnohé přestupky, za které budete pokutováni a následně uvězněni. Po nějaké době Vám však oznámí, že za Vás někdo zaplatil kauci. Přijdete domů, tam bude uklizeno a na stole bude ležet obálka se vzkazem a s větším obnosem finanční hotovosti. Dal ji tam Váš dobrý přítel Karel. Kdo si v tomto smyšleném příběhu zaslouží Váš dík, uznání a náklonnost?

Podle logiky námi diskutované otázky lidé věří, že je jedno, komu za tento skutek budete děkovat. Musíte respektovat kohokoliv, kdo bude tvrdit, že Váš dík zasluhuje spousta lidí, jen ne ten pravý. Musíme přece tolerovat vyznání druhých, ne? A běda, pokud řeknete “to udělal Karel!”.

Vždyť to je přece nesmysl! Pokud existuje jediný Bůh, pak jenom skrze Něj můžeme najít skutečné naplnění života. To On za nás zaplatil výkupné, to On nám uklidil byt, to On nám zanechal vzkaz a obálku…

Máme tedy druhým říkat (nikoli vnucovat) o své víře?

Odpověď se pokusím přiblížit na ilustračním příkladu. Představte si skupinu lidí, kteří mají před sebou nalité skleničky vody. Vy jako jediní budete vědět, že obsahují smrtelně jedovatý jed, který účinkuje až několik dnů po jeho vypití. Vžijte se do situace, kdy existuje svoboda a tolerance názorů. Tito lidé pevně věří, že je ve sklenici čistá voda. Vy však věříte, že je tato voda otrávená. Co uděláte? Pokud si dovolíte je na toto upozornit, okamžitě budete osočeni a nařčeni z toho, že jste netolerantní a vnucujete druhým svoji víru. Ale co když je ta voda skutečně otrávená? Je zde opravdu prostor pro tvrzení “každý si může věřit, v co chce, jen ať to nenutí druhým“? Jak byste se zachovali vy? Nebylo by od vás naopak nelidské, kdybyste mlčeli a nesnažili se jim o jedu alespoň říct?

Stejně tak je to s Bohem. Pokud někdo poznal živého Boha, který dává do života pokoj, lásku a naplnění, a který zachraňuje od spravedlivého odsouzení, jež si každý do jednoho zasloužíme, jak potom může o tom všem mlčet? Nemůže! A ani by neměl. Sám Bůh nám to poručil:

“Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění anám uložil zvěstovat toto smíření.” (2 Korintským 5:19)

Ale počkat! Tohle o své víře může přece říct kde kdo! Pomyslíte si…

Téměř každý si nárokuje tu svoji pravdu. Jak tedy poznat, která je ta správná “Pravda pravd”? A proč pro všechno na světě bych měl mít tuto pravdu zrovna já s křesťanstvím a Ježíšem Kristem? Co Budha, Aláh, vesmírní lidé, New age, nebo špagetové létající monstrum? Dobrá otázka:). Zkoumejte, zda mé výroky stojí na pevných základech! Zkoumejte nároky těch, kteří si právo na pravdu přivlastňují! Buďte kritičtí, ale buďte také ve svém hledání poctiví .

Lidé si od nepaměti vytvářejí různé představy o běhu světa, o záhadách, nevysvětlitelných jevech a božstvech. Tak mnohdy vznikají pověry, různé kulty, sekty a náboženství. Toto všechno Bible zná a popisuje. Jeden prorok to v Bibli vyjádřil následovně:

“Co prospěje tesaná modla, již vytesal její tvůrce, modla litá, učitel lži? Ať si v ni doufá její tvůrce, zhotovuje pouze němé bůžky. Běda tomu, kdo říká dřevu: “Procitni”, kdo říká němému kameni: “Vzbuď se.” Něco takového má být učitelem? I když je to potaženo zlatem a stříbrem, nemá to žádného ducha.” (Abakuk 2:18 -19)

Jinými slovy – lidé si tvoří různé modly a bůžky, kterým se klaní, a které uctívají. Tito bůžci však nemají žádnou moc, jsou slepí, němí, hluší a bezmocní. Tato víra, ať je sebevíc upřímná a se sebelepšími postoji, je prostě mylná. Jako křesťan lidem nemohu vnutit křesťanského Boha, ani jim násilně vzít jejich víru. Věřím, že Bůh vnucování ani nechce! Chci jim ovšem říci své důvody, proč se domnívám, že právě Ježíš Kristus je ta jediná cesta k Bohu. Pokud tuto zvěst nepřijmou, respektuji toto rozhodnutí a ačkoliv se můžu domnívat, že jejich názor stojí na neudržitelných základech, nic s tím nenadělám. Můžu se pouze modlit k Bohu, aby On sám nějak zasáhl a dal se jim poznat.

Věřím tedy, že se křesťanů bát nemusíte. Jakmile potkáte skutečného křesťana, bude Vám chtít sdělit svůj názor, rád se s vámi podělí o radost a pokoj, který našel v Pánu Ježíši Kristu a rád si s Vámi o Bohu bude povídat. Ale nutit by vás neměl. Vězte však, že výrok “ať si každý věří, v co chce, vždyť na tom nezáleží” je zavádějící a nebezpečný.

Závěrečné shrnutí

Křesťané by neměli být těmi, kdo druhým víru vnucují. Měli by být těmi, kdo vám poukáží na jedinou smysluplnou Pravdu, která má nevyčíslitelnou hodnotu – na živého Boha, který se lidstvu zjevil v osobě Ježíše Krista. Vaše reakce je již vaší svobodnou volbou. Samotný výrok “ať si každý věří, v co chce” je sice možný, neboť každý má svobodu věřit si v co chce (jakkoliv nesmyslné to může být), pokud však existuje živý Bůh, je toto tvrzení lživé a nebezpečné.

Zdroj: proc-krestanstvi.cz