Jednoho dne večer, jsem si jen tak ležel a přemýšlel o naších životech (o životech křesťanů) a říkal jsem si, proč musíme neustále bojovat na tomhle světě? Proč nemůžeme žít jednoduše a bez starosti, bez obav atd…

Ježíš když promlouval k lidem, mluvil vždy v podobenkách a tento náš život je opravdu v podobení jako život ztroskotance na nehostinném ostrově, kde neustále bojujeme o život a o přežití.

Pojďme si o tom vyprávět příběh v podobení člověka, který ztroskotal na ostrově.

Bohatý člověk 

Jednou jeden bohatý člověk, který si vlastnil velké podniky a finance se spousty „přátel“ si řekl, že si vyrazí na dovolenou svou vlastní jachtou a to na plavbu tichým oceánem.

Vyrazil tedy pod širým nebem se svou jachtou na plavbu oceánem.

Člověk a Bůh 

Plavba trvala díl, než člověk očekával a hladiny vod bily klidné a všude stejné (podobenství světa – pro bohaté přestává být svět zajímavým a všude jim to připadá stejně). Člověk si tedy řekl, že si trošku zarybaří, aby se nenudil. Břicho má nasycené, peněz má víc než dost, kdo jen na něho zmůže? V životě vše co potřebuje, všecko má a to co nemá, může mít (spoléhání člověka na svoje majetky a na sebe).

Tu se zhoršilo počasí a strhla se bouřka s vichřici, vlny vod byli tak divoké, že se přivalili na tu jachtu a stáhli ji pod hladinu (bezmoc člověka).

Přežití člověka 

Člověk si stihl na sebe navléct záchranou vestu, aby se neutopil (záchrana vesta jako víra v Boha) a chytil se kus předmětu z jachty, který se plávalo na hladině vody (předmět jako Boží slovo) a spoléhal se na to, že díky té vestě a předmětu, kterého se držel, udrží se nad vodou a neutopí se. Po několika hodinách se bouřka uklidnila a člověk uviděl z dálky pobřeží nějakého velkého ostrova (ostrov jako naše Země).

Člověk na ostrově

Když se člověk ocitl na pobřeží ostrova, tu si sedl a přemýšlel nad tím, jak to vlastně přežil. Přežil jen díky vestě, kterou měl (víra v Boha) a kusu předmětu, na kterém se plavil (slovo Boží) a dostal se až na neobydlený ostrov, do kterého nepatří (znovuzrození a spatření světa jinýma očima).

Tu si člověk řekl „Na co mi bylo to veškeré bohatství, co jsem měl a na které jsem spoléhal? Každou chvíli jsem mohl být mrtvý, k čemu mi to všecko pak bylo? Tolik majetku a bohatství a přesto všecko mi život zachránila jen jedna vesta a kus předmětu, na kterém jsem se doplavil až sem“.

Na ostrově byli také divoká zvířata, která mohli člověka zahubit (antikristy světa) ale ostrov měl taky spousta ovocných stromů, jídla a pitné vody (dobré věci a možnosti, které nabízí náš svět)

Přežití na ostrově 

Člověk si tedy jako první rozdělal oheň pomocí dříví a třením dříví o sebe (oheň jako morálka a sebevědomí člověka, člověk si uvědomuje o svých schopnostech a darech od Boha) potom si člověk postaví přístřešek pomocí palmových listí a dříví (přístřešek jako růst v Božím slově a jeho chápání). Připravil si taky kopie a zbraně (ozbrojení Božím slovem) k ulovení různých zvířat a ryb (lidí) z vody, ale také jako obranu před šelmami (antikristy).

Člověk se tedy vydal na lov a k hledání pitné vody. Když kráčel uprostřed džungle, narazil na stádo divokých prasat (antikristi), kteří byli pod skálou, ze kterého teklo pramen pitné vody (pramen života). Skála, po kterém tekla voda, byla pro tato prasata příliš vysoká a tak se nemohli napít. Prasata ucítili, že se k ním přibližuje člověk a chtěli na člověka zaútočit, aby se nedostal k té vodě (k pramení života). Člověk však vytasil své kopie, které měl u sebe a prasata rozehnal díky své zbraní – kopii (slovo Boží). Prasata se zalekli člověka i jeho kopii a rozprchli se kolem hluboko do lesa. Člověk však stihl srazit svou kopii jedno prase. Stáhl ji pak z kůže a z kůže si vyrobil měšec, do kterého nabral pitnou vodu. Maso prasete zpracoval na místě a vzal ji sebou na tábořiště. Večer člověk seděl ve svém přístřešku, připravil si maso na ohni a pil u toho z pitné vody. I nasytil se člověk do syta a zbyli mu ještě spousta upečeného masa na dalších několik dnů (odměny od Boha za odvážné skutky člověka)

Člověk takto strávil několik měsíců na pustém ostrově a neustále vybudoval a vylepšoval svůj přístřešek (studování Božího slova a růst v jeho poznání).

Záchrana pro člověka v dohledu

Jak plynuly měsíce, byl tento člověk už velmi unaven z toho ostrova, vzpomněl si u toho na svou rodinu a na svého otce, který se o něho staral (Bůh), ale on se na něho vykašlal kvůli své práci a majetků. Člověku to bylo všecko hrozně líto, ale stále bojoval, aby přežil s nadějí, že pro něho připlave záchranná loď (příchod Ježíše Krista). Člověk si tedy řekl „Postavím si signalizační věž z ohně, aby mě ta loď viděla“. Člověk si tedy postavil věž z dříví a ze zelených listí, aby se z toho kouřilo a aby byl viděn z dálky (bdění a příprava na příchod Ježíše).

Když člověk začal ztrácet své naděje, jestli vůbec někdy spatří nějakou loď, tak jednoho dne dopoledne spatřil z dálky dopravní loď (znamení dle Bible blížícímu se konci světa). Tu člověk zapálil svou věž, ale loď ho nespatřila a tak plula pryč. Uplynuly další týdny, ale člověk to nevzdával a stále s nadějí očekával, že znova spatří tu loď. Svůj věž zdvojnásobil velikosti, aby byl ještě lépe vidět (podobenství, o kterém mluvil Ježíš: žena s rozsvícenou lampou čekající na svého ženicha).

Byl večer a tu se na moři ukázali světla z lodě (hle přijdu nečekaně, jako zloděj v noci). Člověk v tu chvíli jedl a užíval si podvečer, když spatřil světla z lodě, nechal jídlo stranou (Ať v té chvíli budete kdekoli, nevracejte se už pro nic domů. Vzpomeňte si na Lotovu ženu. Jediné ohlédnutí po Sodomě ji stálo život) a přiběhl k věži, aby ji zapálil, aby byl viděn tou lodí. Loď spatřil plamenitou věž od člověka (označení Božího lidu) a začal hlasitě troubit (troubení andělů z nebes), že se blíží k pobřeží pro jeho záchranu. Když se loď dostatečně přiblížil k pobřeží (jako návrat Ježíše Krista na oblacích) tak vyslal svůj člun (jako anděly) aby nabrali toho člověka do lodě.

Člověk opět doma

Člověk, který se zachránil skrze záchranou lodí (skrze Ježíšův oběť a jeho záchrany) se vrátil domů a zjistil, že tu záchranou pátrací loď pro něho poslal jeho vlastní otec (Bůh), na kterého se on léta vykašlal a že přátele, na které se spoléhal ho připravili o veškerý majetek i peníze.

I poznal člověk smysl života i svou rodinu, lidi, kterým na něho opravdu záleží. A žili všichni společně, šťastně na věky věků.

Amen