Toto evangelium království bude vyhlášeno po celém světě na svědectví všem národům. A tehdy přijde konec.“ (Mt 24:14)

O čem je evangelium království, tedy dobrá zpráva o království? Proč je tak dobrá? Kdo jí ohlásí?

Jedná se o životně důležité otázky. Ano, správné odpovědi na tyto otázky znamenají pro mnohé život nebo smrt. Kéž proto vede Kristus mou ruku, abych vám v tomto dopise podle jeho poznání popsal to, o čem mnozí netuší.

Mnohé křesťanské skupiny, zvláště pak jedna velice horlivá, (Ří 10:2) nazývají „dobrou zprávou“ to co hlásají druhým lidem. Často si za to přivlastňují jakousi gloriolu jediné pravé církve, jediného pravého náboženství, které je jedinou cestou k Bohu.

Co však o dobré zprávě říká Boží slovo?

Pavel, služebník Krista Ježíše, povolaný za apoštola, vyvolený ke zvěstování Božího evangelia… evangelia o Ježíši Kristu, našem Pánu. (Ří 1:1-4)

…evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří… (Ří 1:16)

Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: ‚Spravedlivý z víry bude živ.‘  (Ří 1:17, Gal 3:11)

Víme, že co zákon říká, říká těm, kdo jsou pod zákonem, aby byla umlčena každá ústa a aby celý svět byl před Bohem usvědčen z viny.  Vždyť za (dodržování) skutků zákona‚ nebude před ním nikdo ospravedlněn‘, neboť ze zákona pochází poznání hříchu. (Ří 3:19, 20)

člověk se nestává spravedlivým před Bohem na základě skutků přikázaných zákonem, nýbrž vírou v Krista Ježíše (Gal 2:16)

abych získal Krista a byl nalezen ve spojení s ním a neměl svou vlastní spravedlnost, jež vyplývá ze zákona, ale tu, která je prostřednictvím víry v Krista, spravedlnost, která pochází od Boha na základě víry (Filip 3:9)

Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez zákona, dosvědčovaná zákonem i proroky, Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista pro všecky, kdo věří

Není totiž rozdílu: všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy; jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši. (Ří 3:19-24)

Nepohrdám Boží milostí: Kdybychom mohli dosáhnout spravedlnosti skrze zákon, byla by Kristova smrt zbytečná. (Gal 2:21)

Ti však, kteří spoléhají na skutky zákona, jsou pod kletbou, neboť stojí psáno: ‚Proklet je každý, kdo nezůstává věren všemu, co je psáno v zákoně, a nečiní to.‘ (Gal 3:10)

Odloučili jste se od Krista vy všichni, kteří chcete dojít ospravedlnění na základě zákona, pozbyli jste milosti. (Gal 5:4)

Jsme totiž přesvědčeni, že se člověk stává spravedlivým vírou bez skutků zákona. (Ří 3:28)

Jistě je nutné číst celý kontext výše uvedených textů. Je však naprosto jasné, kam apoštol Pavel míří. Svými slovy cílí proti kvasu farizeů (Gal 4:9), kteří svévolně k Božímu milosrdenství, které nám záchranu nabízí ZADARMO, požadují navíc skutky a dodržování zákona.

Proč o tom mluvím? Slovy Pavla:

Proto mluvíme o spravedlnosti z víry, aby bylo jasné, že je to spravedlnost z milosti. (Ří 4:15)

Jedná se totiž o: „Boží vyvolení, které nezávisí na skutcích, nýbrž na tom, kdo povolává…“(Ří 8:11-12)

Těm prokletým, kteří trvají na skutcích a svou záchranu staví na dodržování Božích zákonů, se proto jistě bude zdát, že kážeme hřích a hříšné jednání. Naopak.

I s tímto „problémem“ se setkával Pavel, dokonce i „jeho samotného“ podezřívali z omlouvání hříšného jednání: „co nám někteří pomlouvači připisují, jako bychom říkali: „Čiňme zlo, aby přišlo dobro?“ (Ří 3:8)

Vidíte? Pavel hlásal, že skutky nejsou tím, co Bůh požaduje k naší záchraně, a tím byl v očích „znalců zákona“ považován za toho, kdo hlásá hřích. (Ga1:13-15, 23) Vlastně jim v jejich očích říkal: „vaše „dokonalé“ skutky jsou marné“. Dokonce i apoštol Petr, znaje dobrou zprávu, již zákon nedodržoval. Čteme o tom v Pavlově výtce k němu v 2. kap. Galaťanům 2:13,14:

Když jsem však viděl, že nejdou přímo za pravdou evangelia, řekl jsem Petrovi přede všemi: „Jestliže ty, který jsi Žid, nedodržuješ mezi námi židovský zákon, jak to, že nutíš pohany, aby ho dodržovali?

Ano, Pavel znal onu pravdu evangelia, že Kristus „přibil zákon na dřevě“. (Gal 3:13) A znal jí i Petr a již zákon puntičkářsky nedodržoval, ale když přišli „ti co se vloudili“, ti, kteří trvají na skutcích zákona, „znalci zákona“, „farizeové“, dostal strach, začal couvat a tvářil se, jakože zákon dodržuje.

Pavel se však zastal pravdy! Ano, ten Pavel, znám svou dřívější „horlivostí v dodržování zákona“, se postavil proti vyžadování zákona. Dokonce později své dřívější „perfektní“ dodržování zákona prohlásil za marnost a ztrátu. (Filip 3:4-9, Sk 26kap.) Poznal totiž skutečnou dobrou zprávu, tu o milosti, z tohoto důvodu hlásal milosrdenství a již ne zákon. Tedy to, že spravedlnost není za dodržování zákona, ale zdarma z milosti Boží.

…A kde se rozmohl hřích, tam se ještě mnohem více rozhojnila milost… Co tedy máme říci? Že máme dále žít v hříchu, aby se rozhojnila milost?  Naprosto ne! Hříchu jsme přece zemřeli – jak bychom v něm mohli dále žít?

Znamená to ale, že již nehřešíme? Naprosto ne! Vždyť i Pavel si stěžuje, že si jeho tělo dělá co chce a i  Kristus k nám má připomínku, že náš duch je dychtivý, ale tělo je slabé. (Ří 7:15-16, Gal 5:17, 2Kor 11:29 a Mr 14:38). Tak stále hřešíme, i když třeba ani nechceme. Avšak plným přijetím dostatečné oběti Krista za všechny naše hříchy (dostatečná = nic více k ní není potřeba přidávat – např. skutky, další oběti, tradice – Gal 5:1-3, Gal 2:18) se na nás již nevztahuje soud a v očích Božích už jakoby „nehřešíme“ – jsme ospravedlněni. V očích Boha jsme již zemřeli nadvládě těla a tedy i hříchu. Už nad námi nemá moc. Nemá moc v tom smyslu, že již na nás neplatí trest za hřích – smrt!

Proč? Protože trestem za hřích je smrt… (Ří 6:23, Jak 1:15)

To tedy vírou rušíme zákon? Naprosto ne! Naopak, zákon potvrzujeme. (Ří 3:31) Potvrzujeme ho tím, že naprosto uznáváme (činíme pokání), že nejsme sami schopni svou vlastní silou dosáhnout spravedlnosti skrze naše skutky a dodržování zákona, a proto si všichni do jednoho zasloužíme trest za hřích – smrt. Neboť:

„víme, že co zákon říká, říká těm, kdo jsou pod zákonem, aby byla umlčena každá ústa a aby celý svět byl před Bohem usvědčen z viny.“(Ří 3:19:20)

Ano, spravedlivým trestem za naše hříchy je smrt! Není jediný, kdo by obstál. Celý svět je usvědčen k trestu smrti.

„Já však, odsouzen zákonem, jsem mrtev pro zákon…“ (Gal 2:19)

Skrze zákon jsem již odsouzen a mrtev.

Proč na nás tedy Bůh pohlíží jako na spravedlivé, když jsme vskutku ničemní? Mrtví? Protože trestem za hřích je smrt! A kdo za nás už dříve zemřel? Kdo zaplatil za náš hřích? Kdo zaplatil svou smrtí za nás?

Byl to KRISTUS JEŽÍŠ.

A to je spravedlnost, že každý kdo VĚŘÍ v tuto zachraňující oběť Krista, bude zachráněn!

Bude znovu narozen k životu patřícímu Kristu. (Jan 3.kap)

Ano, skrze zákon jsem po právu mrtev. Ztracen. Neobstál jsem. Uznávám. Tedy zákon je dokonalý a správný, ale my nejsme schopni obstát. Jediná záchrana je proto skrze dokonalou a úplnou Kristovu oběť.

Pokud jsem sám skrze zákon mrtev a mám nový věčný život zdarma skrze Krista, tak proč bych měl na zákoně trvat u druhých?

A tohoto smýšlení se zastal Pavel před Petrem!

Kde tedy zůstává chlouba těch, kteří farizejsky tvrdí, že jsou lepšími lidmi či křesťany než ti druzí, že jsou těmi jedinými pravými následovníky Krista? Že pouze oni mají znalost „pravdy“?

„Kde zůstala chlouba? Byla vyloučena! Jakým zákonem? Zákonem skutků? Nikoli, nýbrž zákonem víry.“ (Ří 3:27)

Ano, jsem mrtev skrze zákon, který mne právem usmrtil, ale živ skrze Krista a díky jeho Otci, našemu Bohu.

Pokud je tedy ospravedlnění zdarma, z nezasloužené laskavosti, prostřednictvím SMRTI KRISTA, není nikdo lepší ani horší – není rozdíl (Ří 4:22) „všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy“. (Ří 4:23)

Avšak dnešními farizei hlásaná dobrá zpráva tkví v tom, že „opustíte svět“, tedy „vzdáte se“ hříšného života, který ve světě opravdu bují, začnete dodržovat Boží zákony a další nařízení a hlavně, vejdete do jejich „pravé“ církve .

Svou církev tak berou jako Boží opatření či prostředek k záchraně, jenž je často lstivě připodobňován k Noemově arše. Jejich dobrá zpráva tedy zní: vstup do naší „Bohem vedené“ organizace, nech se jí vést a dodržuj požadované skutky – pokud to budeš plnit ve skoro „dokonalé“ míře, budeš zachráněn.

Toto lživé evangelium dělá z miliardy křesťanů všech církví světa otroky (Gal 4:21-31) slepých vůdců, hadů a vlků. (Gal 2:4). Jsou to povětšinou vynikající znalci zákona, odborníci na slovo vzatí, to proto se ho tak vehementně drží – nedivme se, nic jiného nemají. „Poznání“ a dodržování zákona věnovali mnohdy celý svůj život, obětovali mu veškeré své radosti, mládí, vzdělání, manželství, rodičovství a mnoho a mnoho dalšího. Nepoznali ale Boží milosrdenství, nepovažují jako Pavel své dlouholeté úsilí za marnost – nemohou, hořce by zaplakali nad svými dosavadními marnými snahami, ztratili by smysl života, ale nalezli by život skutečný, Krista. Divíte se jim, že chtějí za vstup do Božího Království od druhých zaplatit? Už ani ne. Tolik toho obětovali, proto požadují oběti i od druhých.

Znají každé písmenko zákona, velmi rychle rozsoudí co je „dobré“ a co je „špatné“, (Ří 2:17-20) budují si takzvanou „rozlišovací schopnost“, aby rychle poznali co je Bohu přijatelné a co již ne. Často tuto „rozlišovací schopnost“ používají k rychlému posuzování a souzení druhých, kteří v jejich očích činí to „špatné“. Druhé tak soudí podle onoho „poznání“ a na sebe hledí prostřednictvím množství „dobrých“ skutků, které odvádí. V bibli jsou nazýváni farizei. (Marek 8:15)

Avšak zapomněli na nejdůležitější, že „Kristus je konec zákona“ (Ří 10:4) a že „prostřednictvím dodržování zákona nebude nikdo zachráněn“. (Ří 3:20)

A protože neznají skutečnou dobrou zprávu, nepoznali Boží milosrdenství a tak dále soudí druhé prostřednictvím skutků zákona.

Ale skutečná dobrá zpráva zní:

„Každý kdo věří, bude zachráněn“ a to ZDARMA! (Ří 10:13, Zj 22:17)

Ano, věčný život není prostřednictvím služby Bohu nebo skutků, ale ospravedlnění je skrze Kristovu oběť – pro nás je tedy ZADARMO!

A to je ta dobrá zpráva, to je to evangelium milosti.

Jaké skutky tedy máme dělat, abychom byli zachráněni? Kristus odpovídá:

Co máme dělat, abychom konali Boží díla?“ Ježíš jim odpověděl a řekl: „To je Boží dílo, abyste projevovali víru v toho, jehož On vyslal“

„Vždyť mé jho je příjemné a můj náklad je lehký“

„Každému, kdo žízní, dám zdarma z pramene vodu života“

„A každý, kdo žízní, ať přijde; každý, kdo si přeje, ať si vezme zdarma vodu života“

Tedy dobrá zpráva, která je, zdarma zní: Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. (Ří 10:9)

Jak prosté, že? A přeci to málo kdo vidí.

M., Česká republika, r. 2014

*Všechny mé články je možné volně šířit pouze pod podmínkou zachování plného neupravovaného znění a s uvedením této poznámky a této kontaktní mailové adresy: save(Replace this parenthesis with the @ sign)centrum.cz