Vstupní slovo

1 ¹ Jakub, služebník Boží a Pána Ježíše Krista, posílá pozdrav dvanácti pokolením v diaspoře.

Zkoušky a pokušení

² Mějte z toho jen radost, moji bratří, když na vás přicházejí rozličné zkoušky. ³ Vždyť víte, že osvědčí-li se v nich vaše víra, povede to k vytrvalosti. ⁴ A vytrvalost ať je dovršena skutkem, abyste byli dokonalí a neporušení, prosti všech nedostatků.
⁵ Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána. ⁶ Nechť však prosí s důvěrou a nic nepochybuje. Kdo pochybuje, je podoben mořské vlně, hnané a zmítané vichřicí. ⁷ Ať si takový člověk nemyslí, že od Pána něco dostane; ⁸ je to muž rozpolcený, nestálý ve všem, co činí.
⁹ Bratr v nízkém postavení ať s chloubou myslí na své vyvýšení ¹⁰ a bohatý ať myslí na své ponížení – vždyť pomine jako květ trávy: ¹¹ vzejde slunce a svým žárem spálí trávu, květ opadne a jeho krása zajde. Tak i boháč se vším svým shonem vezme za své.
¹² Blahoslavený člověk, který obstojí ve zkoušce; když se osvědčí, dostane vavřín života, jejž Pán zaslíbil těm, kdo ho milují. ¹³ Kdo prochází zkouškou, ať neříká, že ho pokouší Pán. Bůh nemůže být pokoušen ke zlému a sám také nikoho nepokouší. ¹⁴ Každý, kdo je v pokušení, je sváděn a váben svou vlastní žádostivostí. ¹⁵ Žádostivost pak počne a porodí hřích, a dokonalý hřích plodí smrt.
¹⁶ Neklamte sami sebe, milovaní bratří! ¹⁷ ,Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování‘ je shůry, sestupuje od Otce nebeských světel. U něho není proměny ani střídání světla a stínu. ¹⁸ Z jeho rozhodnuti jsme se znovu zrodili slovem pravdy, abychom byli jakoby první sklizní jeho stvoření.

Slyšení a činění

¹⁹ Pamatujte si, moji milovaní bratří: každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu; ²⁰ vždyť lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš. ²¹ A proto odstraňte veškerou špínu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše. ²² Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači – to byste klamali sami sebe! ²³ Vždyť poslovo jen slyší a nejedná podle něho, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svůj vzhled; ²⁴ podívá se na sebe, odejde a hned zapomene, jak vypadá.
²⁵ Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, takže není zapomnětlivý posluchač, nýbrž také jedná, ten bude blahoslavený pro své skutky.
²⁶ Domnívá-li se kdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, klame tím sám sebe a jeho zbožnost je marná. ²⁷ Pravá a čistá zbožnost před Bohem a Otcem znamená pamatovat na vdovy a sirotky jejich soužení a chránit se před poskvrnou světa.

Bohatí a chudí

2 ¹ Bratří moji, jestliže věříte v Ježíše Krista, našeho Pána slávy, nesmíte dělat rozdíly mezi lidmi. ² Do vašeho shromáždění přijde třeba muž se zlatým prstenem a v nádherném oděvu. Přijde také chudák v ošumělých šatech. ³ A vy věnujete svou pozornost tomu nádhernému oděvu a řeknete mu: „Posaď se na tomto čestném místě,“ kdežto chudému řeknete: „Ty postůj tamhle, nebo si sedni tady na zem.“ ⁴ Neděláte tím mezi sebou rozdíly a nestali se z vás soudci, kteří posuzují nesprávně?
⁵ Poslyšte, moji milovaní bratří: Cožpak Bůh nevyvolil chudáky tohoto světa, aby byli bohatí ve víře a stali se dědici království, jež zaslíbil těm, kdo ho milují? ⁶ Vy jste však ponížili chudého. Cožpak vás bohatí neutiskují? Nevláčejí vás před soudy? ⁷ Nemluví právě oni s pohrdáním o slavném jménu, které bylo nad vámi vysloveno?
⁸ Jestliže tedy zachováváte královský zákon, jak je napsán v Písmu: ,Milovati budeš bližního svého jako sám sebe,‘ dobře činíte. ⁹ Jestliže však někomu straníte, dopouštíte se hříchu a zákona vás usvědčuje z přestoupení. ¹⁰ Kdo by totiž zachoval celý zákon, a jen jednom přikázání klopýtl, pro vinil se proti všem. ¹¹ Vždyť ten, kdo řekl: ,Nezcizoložíš,‘ řekl také: ,Nezabiješ.‘ Jestliže necizoložíš, ale zabíjíš, přestupuješ zákon. ¹² Mluvte a jednejte jako ti, kteří mají být souzení zákonem svobody. ¹³ Na Božím soudu není milosrdenství pro toho, kdo neprokázal milosrdenství. Ale milosrdenství vítězí nad soudem.

Víra a skutky

¹⁴ Co je platné, moji bratří, když někdo říká, že má víru, ale přitom nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit? ¹⁵ Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den, ¹⁶ a někdo z vás by jim řekl: „Buďte s Bohem – ať vám není zima a nemáte hlad“, ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné? ¹⁷ Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá.
¹⁸ Někdo však řekne: „Jeden má víru a druhý má skutky.“ Tomu odpovím: Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na skutcích.
¹⁹ Ty věříš, že je jeden Bůh. To je správné. I démoni tomu věří, ale hrozí se toho. ²⁰ Neuznáš, ty nechápavý člověče, že víra bez skutků není k ničemu? ²¹ Což nebyl náš otec Abraham ospravedlněn ze skutků, když položil na oltář svého syna Izáka?
²² Nevidíš, že víra působila spolu s jeho skutky a že ve skutcích došla víra dokonalosti? ²³ Tak se naplnilo Písmo: ,Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost‘ a byl nazván ,přítelem Božím‘. ²⁴ Vidíte, že ze skutků je člověk ospravedlněn, a ne pouze z víry! ²⁵ Což nebyla i nevěstka Rachab podobně ospravedlněna ze skutků, když přijala posly a propustila je jinou cestou? – ²⁶ Jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtva i víra bez skutků.

Pravá moudrost

3 ¹ Nechtějte všichni učit druhé, moji bratří: vždyť víte, že my, kteří učíme, budeme souzení s větší přísností. ² Všichni přece mnoho chybujeme. Kdo nechybuje slovem, je dokonalý muž a dovede držet na uzdě celé své tělo. ³ Dáváme-li koňům do huby udidlo, aby nás poslouchali, můžeme tak řídit celé jejich tělo. ⁴ Nebo si představte lodi: Jsou tak veliké a jsou hnány prudkými větry, ale malé kormidlo je řídí, kamkoli kormidelník chce. ⁵ Tak i jazyk je malý úd, ale může se chlubit velkými věcmi. Považte, jak malý oheň může zapálit veliký les! ⁶ I jazyk je oheň. Je to svět zla mezi našimi údy, poskvrňuje celé tělo a ničí celý náš život, sám podpalován pekelným plamenem. ⁷ Všechny druhy zvířat i ptáků, plazů i mořských živočichů mohou být a jsou kroceny člověkem, ⁸ ale jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to zlo, které si nedá pokoj, plné smrtonosného jedu. ⁹ Jím chválíme Pána a Otcem, jím však také proklínáme lidi, kteří byli stvoření k Boží podobě. ¹⁰ Z týchž úst vychází žehnání i proklínání. Tak tomu být nemá, bratří moji. ¹¹ Což pramen z téhož zřídla vydává vodu sladkou i hořkou? ¹² Což může, bratří, fíkovník nést olivy nebo réva fíky? Právě tak nemůže slaný pramen dávat sladkou vodu.
¹³ Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať ukáže své skutky dobrým způsobem života, v tichosti, kterou dává moudrost. ¹⁴ Máte-li však v srdci hořkou závist a svárlivost, nechlubte se moudrostí a nelžete proti pravdě. ¹⁵ To přece není moudrost přicházející shůry, ale přízemní, živočišná, ďábelská. ¹⁶ Vždyť kde je závist a svárlivost, tam je zmatek a kdejaká špatnost. ¹⁷ Moudrost shůry je především čistá, dále mírumilovná, ohleduplná, ochotná dát se přesvědčit, plná slitování a dobrého ovoce, bez předsudků a bez přetvářky. ¹⁸ Ovoce spravedlnosti sklidí u Boha ti, kdo rozsévají pokoj.

Neblahá pýcha

4 ¹ Odkud jsou mezi vámi boje a sváry? Nejsou to právě vášně, které vás vedou do bojů?
² Chcete mít, ale nemáte. Ubíjíte a nevražíte, ale ničeho nemůžete dosáhnout. Sváříte se a bojujete – a nic nemáte, protože neprosíte. ³ Prosíte sice, ale nedostáváte, protože prosíte nedobře: jde vám o vaše vášně. ⁴ Proradná stvoření! Což nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím. ⁵ Či myslíte, že nadarmo je psáno: ,Bůh žárlivě touží po duchu, kterého do nás vložil‘?
⁶ Mocnější však je milost, kterou dává. Proto je řečeno: ,Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.‘ ⁷ Podřiďte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám. ⁸ Umyjte si ruce, hříšníci, a očisťte svá srdce, lidé dvojí tváře! ⁹ Bědujte, naříkejte a plačte! Váš smích ať se obrátí v pláč a vaše radost v žal. ¹⁰ Pokořte se před Pánem, a on vás povýší. ¹¹ Bratří, nesnižujte jeden druhého. Kdo snižuje nebo odsuzuje bratra, snižuje a odsuzuje zákon. Jestliže však odsuzuješ zákon, neplníš zákon, nýbrž stavíš se nad něj jako soudce. ¹² Jeden je zákonodárce i soudce; on může zachránit i zahubit. Ale kdo jsi ty, že odsuzuješ bližního?
¹³ A nyní vy, kteří říkáte: „Dnes nebo zítra půjdeme do toho a toho města, zůstaneme tam rok, budeme obchodovat a vydělávat“ – ¹⁴ vy přece nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Jste jako pára, která se na okamžik ukáže a potom zmizí!
¹⁵ Raději byste měli říkat: „Bude-li Pán chtít, budeme naživu a uděláme to neb ono.“ ¹⁶ Vy se však vychloubáte a chvástáte. ¹⁷ Každá taková chlouba je zlá. Kdo ví, co je činit dobré, a nečiní, má hřích.
5 ¹ A nyní, vy boháči, plačte a naříkejte nad pohromami, které na vás přicházejí. ² Vaše bohatství shnilo, vaše šatstvo je moly rozežráno, ³ vaše zlato a stříbro zrezavělo, a ten rez bude svědčit proti vám a stráví vaše tělo jako oheň. Nashromáždili jste si poklady – pro konec dnů! ⁴ Hle, mzda dělníků, kteří žali vaše pole, a vy jste jim ji upřeli, volá do nebes, a křik ženců pronikl ke sluchu Hospodina zástupů. ⁵ Žili jste rozmařile a hýřili jste na zemi, vykrmili jste se – pro den porážky! ⁶ Odsoudili jste a zahubili jste spravedlivého; a on se proti vám nestaví.

Závěrečné výzvy

⁷ Buďte tedy trpěliví, bratří, až do příchodu Páně. Pohleďte, jak rolník čeká trpělivě na drahocennou úrodu země, dokud se nedočká podzimního i jarního deště. ⁸ I vy tedy trpělivě čekejte, posilněte svá srdce, vždyť příchod Páně je blízko. ⁹ Nestěžujte si jeden na druhého, bratří, abyste nebyli odsouzeni. Hle, soudce stojí přede dveřmi! ¹⁰ Za příklad trpělivosti v utrpení si, bratří, vezměte proroky, kteří mluvili ve jménu Páně. ¹¹ Hle, ,blahoslavíme ty, kteří vytrvali‘. Slyšeli jste o vytrvalosti Jobově a víte, k čemu ho Pán nakonec přivedl. Vždyť ,Pán je plný soucitu a slitování‘.
¹² Především nepřísahejte, bratří moji, ani při nebi ani při zemi ani při ničem jiném. Vaše ,ano‘ ať je vždy ,ano‘ a ,ne‘ ať je ,ne‘, abyste nepropadli soudu.
¹³ Vede se někomu z vás zle? Ať se modlí! Je někdo dobré mysli? Ať zpívá Pánu! ¹⁴ Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá starší církve, ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem ve jménu Páně. ¹⁵ Modlitba víry zachrání nemocného, Pán jej pozdvihne, a dopustil-li se hříchů, bude mu odpuštěno. ¹⁶ Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého. ¹⁷ Eliáš byl člověk jako my, a když se naléhavě modlil, aby nepršelo, nezapršelo v zemi po tři roky a šest měsíců. ¹⁸ A opět se modlil, a nebe dalo déšť a země přinesla úrodu.
¹⁹ Bratří moji, zbloudí-li kdo od pravdy a druhý ho přivede nazpět, ²⁰ vězte, že ten, kdo odvrátí hříšníka od bludné cesty, zachrání jeho duši od smrti a přikryje množství hříchů.