Sára pracovala na misijní stanici v Jihovýchodní Asii. Všichni její spolupracovníci odjeli zpátky do Spojených států na dovolenou a zotavenou. Když se přiblížil čas, kdy i ona měla odjet, začalo ji hrozně bolet břicho. Aby to bylo ještě horší, stále nepřicházel šek z vedení misijní společnosti, takže neměla peníze na cestu. Každý den chodila na poštu, aby zjistila, zda tolik potřebné prostředky konečně dorazily.

Každý den se vracela na misijní stanici s prázdnou. Bolest v břiše také každý den narůstala, zatímco její zásoby potravin se povážlivě ztenčovaly. Nakonec jí zůstal už jen soudek ovesných vloček – jídlo, které nikdy v životě nemohla ani cítit. Co měla dělat. Tak jako mnoho jiných lidí v podobné situaci – Sára se modlila. Prosila Boha, aby ji uzdravil a aby konečně přišly peníze, které potřebovala na zpáteční cestu, a také aby si mohla konečně koupit něco pořádného k jídlu a nemusela si stále vařit ovesné vločky.

Ubíhaly týdny. Sára jedla každý den ráno, v poledne i večer ovesnou kaši a čekala, kdy konečně přijdou peníze, aby mohla odcestovat. Její zdravotní stav se pomalu začal zlepšovat. Jak se zdálo, Bůh vyslyšel první část její prosby, v druhé věci se nedělo nic. Po čase dorazili na stanici noví pracovníci a přivezli s sebou také peníze na její cestu domů. Koupila si lístek a pak si v restauraci dala „normální“ jídlo, první po týdnech, kdy jedla jen ovesné vločky.

Jakmile se dostala domů, okamžitě se objednala k lékaři a podrobila se vyšetření. Popsala lékaři průběh nemoci i to, jak musela po celé dlouhé týdny jíst pouze ovesné vločky.

Lékař ji poslal na důkladné vyšetření do nemocnice, protože chtěl mít jistotu, že se všechno opravdu obrátilo k dobrému. Když dostal výsledky, nevěřícně kroutil hlavou. Sára prodělala prudký zánět tlustého střeva. Kdyby byla doma, lékaři by ji poslali na operaci. Jak Sáře řekl, právě ovesná dieta jí pravděpodobně zachránila život, a nemusela ani podstoupit náročnou operaci. Byla to nejlepší léčba, jakou mohla dostat. Koho by napadlo, že to, co Sára ze všeho nejvíce nenávidí, pomůže odpovědět na její modlitby?

Ani my často nevíme, co je pro nás skutečně dobré a prospěšné, za co bychom se měli modlit. Jestliže budeme trpělivě důvěřovat Bohu, že ví, co je pro nás nejlepší, dříve nebo později mu budeme vděčni za to, že naše modlitby nesplnil tak, jak jsme si přáli, ale tak, jak a kdy chtěl on sám. Podobně jako Sára pak objevíme, že vládce vesmíru ví, co dělá a proč to dělá.

Zdroj:

Kniha – Cesta k vnitřnímu pokoji
Přeloženo z anglického originálu knihy Steps to Jesus
Autorka knihy: Ellen Gould Whiteová
Vydáno: 1981, Review and Herald – USA