Co bylo špatného na tom, že se lidé rozhodli postavit věž, jejíž vrchol bude sahat až do nebe? Proč Bůh proti tomuto velkolepému dílu zasáhl, zmátl lidem jazyky a znemožnil jim tak ve stavbě pokračovat? Jaké jsou charakteristické znaky Babylónu? Proč kniha Zjevení tak důrazně varuje před “Babylónem“ doby konce?

Babylónská věž a zmatení jazyků (Genesis 11,1-9)

^{Gen 11,1}Celá země byla jednotná v řeči i v činech. ²Když táhli na východ, nalezli v zemi Šineáru pláň a usadili se tam. ³Tu si řekli vespolek: “Nuže, nadělejme cihel a důkladně je vypalme.” Cihly měli místo kamene a asfalt místo hlíny. ⁴Nato řekli: “Nuže, vybudujme si město a věž, jejíž vrchol bude v nebi. Tak si učiníme jméno a nebudeme rozptýleni po celé zemi.”

⁵I sestoupil Hospodin, aby zhlédl město i věž, které synové lidští budovali. ⁶Hospodin totiž řekl: “Hle, jsou jeden lid a všichni mají jednu řeč. A toto je teprve začátek jejich díla. Pak nebudou chtít ustoupit od ničeho, co si usmyslí provést. ⁷Nuže, sestoupíme a zmateme jim tam řeč, aby si navzájem nerozuměli.”

⁸I rozehnal (rozptýlil – B21, kral.) je Hospodin po celé zemi, takže upustili od budování města. ⁹Proto se jeho jméno nazývá Bábel (to je Zmatek), že tam Hospodin zmátl řeč veškeré země a lid rozehnal (rozptýlil – B21, kral.) po celé zemi.

Několik poznámek na okraj

Po potopě začalo lidí na světě opět přibývat. V Genesis 11,1 čteme zajímavou charakteristiku lidstva v době stavby babylónské věže – „Celá země byla jednotná v řeči i v činech.“ Toto je jeden ze znaků Babylónu (včetně toho v době konce) a možná se zdá zvláštní, že tato jednota není Bohem vnímána pozitivně. Proč? Co může být lepšího než naprostá shoda v řeči, činech i názorech? Nevyzýval snad i Ježíš své následovníky k jednotě (viz např. J 17,11.21)?

Důležité je, v čem tato jednota spočívá. Zda jde o jednotu v Duchu a v pravdě, tedy o jednotu v Kristu, nebo o jednotu v nezávislosti na Bohu (ve vzpouře proti Bohu). A podle všeho právě tato druhá možnost stála za jednotou lidstva v době, kdy se lidé pustili do stavby babylónské věže.

Co bylo špatného na společném rozhodnutí lidí vybudovat si město a věž, jejíž vrchol bude v nebi? Co bylo špatného na tom, že chtěli zůstat pospolu, že nechtěli být rozptýleni po celé zemi (Gn 11,4)? Podívejme se, co Bůh řekl, když dával své požehnání 8 lidem, kteří přežili potopu a jejich potomkům:

Bůh Noemu a jeho synům požehnal a řekl jim: “Ploďte a množte se a naplňte zemi. (…) Vy pak se ploďte a množte, hemžete se na zemi a množte se na ní.” (Gn 9,1.7)

Podle Boží vůle se měli lidé hemžit po tváři Země. Měli se po ní rozptýlit, měli ji naplnit. Lidé se však rozhodují jinak. Nechtějí poslechnout, chtějí zůstat pohromadě. Vždyť v jednotě je síla. Chtějí si udělat jméno (další ze znaků Babylónu – viz Dan 4,27) a chtějí dosáhnout nebe vlastními silami, nezávisle na Bohu (i to je znak Babylónu).

V pozadí stavby babylónské věže může být také snaha lidí zachránit se před další případnou potopou, kterou by Bůh mohl na svět seslat. Když si postaví věž až do nebe, bude na ně Bůh přece krátký. Bůh sice slíbil, že už svět nezaplaví vodami potopy (Gn 9,11.15), jenže tito lidé neberou Boží slova příliš vážně. Chtějí si žít po svém, chtějí být nezávislí na Bohu. Myslí si, že se do nebe mohou dostat i bez jeho pomoci. Že spasení mohou dosáhnout svými silami.

Lidé tedy staví město a věž, jejíž vrchol má být v nebi. Bůh sestoupil z výšin, aby toto nerozumné lidské dílo zhlédl. Ve své moudrosti věděl, kam až tato lidská snaha může vést. Věděl, že toto je pouze začátek, že pokud nezasáhne, lidé budou ve svém odpadnutí pokračovat a „nebudou chtít ustoupit od ničeho, co si usmyslí provést.“

Bůh tedy zakročil. Sestoupil a zmátl lidem jazyky. Způsobil, aby si nerozuměli a tím stavba babylónské věže skončila. Lidé upustili od budování města a byli rozptýleni po celé Zemi. Přesně podle Boží vůle vyjádřené těsně po potopě (Gn 9,1.7).

Název věže a města, které lidé stavěli je určitou slovní hříčkou. Lidé se snažili vytvořit Bab-ili – Bránu bohů, ale výsledkem byl Bábel – zmatek.

Charakteristiky Babylónu, jak je můžeme vidět v příběhu o babylónské věži nebo v knize Daniel (jednota založená na nesprávných základech, formální náboženství vynucované státní mocí, zbožštění vůdců, nedůvěra v Boží slovo, snaha dosáhnout spasení vlastními silami, nezávislost na pravém Bohu atd.) se projeví i v “Babylónu“ doby konce, o kterém se hovoří v knize Zjevení.

Tento symbolický Babylón je „Matka všeho smilstva a všech ohavností na zemi“ (Zj 17,5). Svým smilstvím opájel všechny národy (Zj 14,8). Podle biblických proroctví čeká tento “Babylón“ a jeho sympatizanty zasloužená odplata. Hrozný konec. Naprostá zkáza (viz Zj 18).

Je tedy velice důležité tento “Babylón“ doby konce rozpoznat a poslechnout Boží výzvu:

“Vyjdi, lide můj, z toho města, nemějte účast na jeho hříších, aby vás nestihly jeho pohromy. Neboť jeho hříchy se navršily až k nebi a Bůh nezapomněl na jeho viny. (…) …proto v jediném dni dopadnou na ni pohromy: smrt i žal a hlad, a bude zničena ohněm. Neboť mocný je Hospodin, Bůh, který ji odsoudil.” (Zj 18,4-5.8)

Vyjděme z “Babylónu“ a nemějme účast na jeho hříších. Odevzdejme své srdce Bohu, opětujme jeho lásku a staňme se jeho dětmi (J 1,12) a dědici Božího království (Řím 8,17).

Dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí je připraveno pro vás v nebesích… (1Pt 1,4)

Zdroj: Neuvěřitelná odhalení